Tak aby se to tu trochu rozjelo :) - Začal jsem zase psát.

      Tentokrát to ale nebude s JFK, nýbrž Siriusovým panem dokonalým Henry Greengrassem, kterého se pokusím protáhnout příběhem ve kterém nebudou chybět střelecké souboje, honičky v autech, na koních, dracích... šermířské souboje, krev, sliz, magie, ale ani dialogy, samozřejmě. :)

      Pokud jste tedy četli Plnou parou vpřed a/nebo 3084 tak v Kladivu na čaroděje půjde zhruba o to samé - o to abych pobavil sebe a možná i vás.
      A abych jen nekecal tak pustím do éteru polovinu první kapitoly do které jsem vsadil odstavec, který už někteří z vás četli. Ona ta první seznamovací kapitola je vlastně takový mišmaš který do sebe tak nějak náhodou zapadl a dal mi chuť psát dál.

-----------------------------------------------

      ...

     „Trrruuf, trrruuf, trrruuf, trrruuf, trrruuf! Bwoff!“
     „Vydrž, ještě chvíli vydrž!“ povzbuzoval Henry automobil klouzající z jedné strany silnice na druhou. Poslední ránu vydala očividně jedna ze zadních pneumatik.
     „Rrrrrrrrrrr!“
     „Ten pacholek! Co ti tak dlouho trvalo sakra!?“ křičel Henry za vrtulníkem, který ho právě přeletěl. Za kniplem neseděl nikdo jiný než Vincent Vega.
     Henry dupl na plyn. Ručička tachometru vylítla mimo stupnici a Mustang se neovladatelně řítil vpřed.
     „Trrruuf, trrruuf, trrruuf! Wrooff!“ Henryho strážný Anděl se měl co ohánět, střelba automobil doslova rozřízla, ale ani na rozlomení na dva kusy auto nezpomalily, bylo příliš pozdě. Řidič se odrazil a přeletěl útes jako veverka rodu Glaucomys sabrinus. Automobil explodoval kdesi hluboko pod ním. Henry plachtil vzduchem a před očima se mu přehrával celý život.
     V zorném poli se mihlo několik provazů, ruka instinktivně vystřelila a Henry pevně stiskl. To bylo o chlup.
     Vrtulník pomalu stoupal a mizel nad mořem i s mužem visícím na síti spuštěné z bočních dveří, od pobřeží k němu létaly salvy projektilů, nepřesné, pomalé a neškodné, byl už příliš daleko. Seňor Kavedra se dnes nedočká.
     Henry vylezl do kabiny, zasunul za sebou dveře a zhluboka si odychnul.
     „Si měl z prdele kliku, víš to?! Někdy si říkám jak to můžeš vůbec přežít?“ otočil se na něj Vincent Vega.
     „Jako James Bond, jako James Bond..,“ odpovědl mu text písně, která na chvíli vytanula ze šumícího rádia, marně hledajícího nějakou poslouchatelnou frekvenci.
     „Tak nějak,“ usmál se Henry.

+++

    Silnice se klikatila mezi poli a neomylně směřovala ke krásné kované bráně, na níž se skvěl zlatý erb starobylého rodu Greengrassů.
    Po cestě k ní směřoval sportovní vůz Lamborghini Countach, na jeho štíhlém zlatém těle se odráželo zapadající slunce. Vybral poslední zatáčku a ani nezpomalil, od jeho kol odlétávala mračna prachu. Na bráně se rozsvítilo signální světlo a zoufale blikalo, jako by se snažilo řidiči naznačit, že by měl dát nohu z plynu. Lamborghini proletělo branou jako vítr a ta se začala ihned zavírat.
    Kamera na jednom ze sloupků odostřila, laškovně mrkla na vůz ztrácející se v mračnech prachu, přestala sledovat zavírající se bránu a otočila se zase ke své rutinní práci, ostraze.
     Zlatá střela zatím mířila po cestě zkrz rozlehlé zahrady, auto zpomalilo, obkroužilo fontánu a zamířilo k hlavnímu vchodu rozlehlého zámku v staroanglickém stylu, kde již čekali nastoupeni dva sluhové, jeden měl typickou uniformu a druhý, který byl na první pohled o dost starší, byl oblečen v decentní tmavý oblek. Auto přešlo do smyku a zvířilo ještě více prachu, proletělo záhonem, který stál uprostřed kruhového objezdu před vchodem. Sportovní pneumatiky za sebou na anglickém trávníku nechávaly vytrhané drny, hluboké rýhy, a ze záhonu uprostřed vyrvaly trsy květin, které se kolem snášely jako rostlinný déšť.
     „To bylo vo fous,“ prohodil mladý sluha, když auto zastavilo pneumatikou několik milimetrů od jeho nohy.
     „Takhle se přede mnou nevyjadřujte, Roberte, “ napomenul ho ten starší.
     „A na co vlastně čekáte?“ jemně na něj kývl.
     Robert přiskočil k automobilu, přešel k dveřím řidiče a počkal až se otevřou, pak přijal od Henryho klíče.
     „Dobrý den, pane. Plánujete ještě dnes odcestovat?“
     „Ne, Roberte, můžeš ho uklidit. A postarej se aby někdo dal do pořádku ten záhon.“
    Robert potlačil povzdech, věděl, že to bude muset zařídit osobně.
     „Dobrý den, pane Henry.“
    „Dobrý den, Donalde. Máte připraveno vše o co jsem požádal?“
     „Ano pane. Ještě bych vás chtěl upozornit, že dnes to bylo opravdu těsné. Osmdesát dva milimetry, pane. Myslím, že by bylo rozumné příště zpomalit, nerad bych vás seškraboval z předního skla vašeho vozu.„
     „Bez obav, Donalde, Můj otec několikrát havaroval a vždy přežil bez úhony. My Greengrassové máme tvrdou hlavu.“
     „Ovšem, pane. Musím ale podotknout, že váš otec jezdil dvakrát pomaleji a hlavně neměl tvrzená neprůstřelná skla.“
     Na to neměl Henry co říct. Věděl, že starý pán má pravdu.
     „Půjdeme, Donalde.“
     „Ovšem, pane.“

+++

     „Co je nového Donalde? Nějaké vzkazy?“
     „Ptalo se po vás několik mladých dam. V hlavě mi utkvěla hlavně slečna Lín-sài z Britské ambasády v Hong Kongu. Ve videotelefonu měla kouzelný úsměv. Ptala se zda byste ji chtěl opět vidět, je služebně v Londýně. Potkali jste se prý při recepci k oslavám čínského Nového roku.“
    "Řekla kdy do Anglie dorazí?" nadzvedl Henry obočí. Lín-sài si dobře pamatoval což bylo při jeho frekvenci románků s podivem, asi měla více kouzelných částí těla.
    "Ano, bohužel nemáte čas, podle diáře jste druhý den na misi. Oficiálí verze zní obchodní jednání na Aljašce ohledně koupě pozemku pro testování výrobků divize Greengrass Cybertechnologies."
    "Nepamatuji že jsem se přihlásil?"
    "Červený kód, pane. Nedostatek personálu. Předpokládaná doba 4 dny. Podrobnosti máte nahoře v salónku na stole."
    "Asi si budu muset s Coulym promluvit. Červený kód poslední dobou používá na každou pitomost."
    "Asi ano, pane Henry," utrousil potichu Donald.

      ...

PřílohaVelikost
Image icon path3635.png136.58 KB

Forums: 

Obrázek uživatele Lmslaver

Už se těším na tento tvůj nový počin. Čtení od Petrsimiho prostě na JFK-fans patří jako doutník k Vegovi.

Obrázek uživatele Norec

Nemůžu si pomoct ale tvůj Henry mi přijde více Greengrasovštější než ten od Siriuse, který ho vymyslel:-D 

 

Obrázek uživatele petrsimi

jestli je to dobře nebo špatně :)

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Obrázek uživatele Norec

ale ber to jako pozitivní hodnocení 

 

Obrázek uživatele sea

to vypadá zajímavě :) 

If you're remembered, you're alive. If you're forgotten, you're dead.

Obrázek uživatele petrsimi

příběh bobtná, ale ne tolik jak jsem si přál takže, pracuju na tom ale omluvte malé zdržení :) Už jsem se alsepoň odsekl (měl jsem dvoutýdení zásek a nakonec jsem vynechal brífing :))

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Obrázek uživatele Lmslaver

Nechal jsi nám ochutnat ždibíček báječně lákajícího příběhu Kladivo na čarodějnice, tak kdy už nadělíš první porci této laskominy?

Obrázek uživatele petrsimi

první porce je venku

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Obrázek uživatele MM

Já teda nechápu, proč jsem od tebe ještě nedostala žádnou povídku do nějakého dílu.
:-)

Obrázek uživatele Anonym

Neboj, taky plánuju :)

petrsimi