Příběh Prototyp

Ahoj vespolek.

Tenhle kousek by možná měl patřit do sekce "fan povídky", ale něják jsem nevykoumal jak tam přidat další, tak to dávám sem...

Asi týden nosím v hlavě krátký příběh, který by uvedl do JFK (spolu s novou "seržantovskou" / otcovskou postavou s násilnou minulostí, za kterou by se Jan, případně i ostatní chodil občas poradit a která by byla pokaždé k mání narozdíl od Rabiho, nebo Von Vondera, kterýžto typ mi z dlouhodobého hlediska v JFK trošku "chybí") stříkačku nového typu, spolu s jejím "konstruktérem". Přišlo mi, že EF jako celek je poměrně sporná organizace a plošné zavádění něčeho takového by neudělalo (morálně) v multiverzu dobrotu i v případě že by to finančně utáhli. Proto jsem Maceho "Gargantu" vložil do rukou jenom a výlučně oddělení Ljuby Bytevské (přesněji jí osobně). To proto, že tak by se tento příběh dal použít v podstatě kdykoliv, ale v případě že by to nestálo za to, dal by se ignorovat přístupem - "Ona to má, ale zatím to nepoužila a možná nikdy použít nenechá."

Jinak zbrojnici EF si představuju jako místo, které je dostatečně dobře oddělené od okolí, protože je naplněné všemi možnými formami smrti. Pancéřové dveře, u haly s nejsilnějšími železy, výbušninami a horšími věcmi. Zamčené dveře, neprůstřelné sklo jako ve věznicích v US filmech, kdy "obvyklejší" a "slabší" zbraně prostě položí zbrojíř do šuplíku, ten zasune a podobně jako v některých bankách nebo pokladnách se šuplík vysune i s obsahem "ven" z kukaně - u "slabších" ručních zbraní.

A ještě obrázek šablony všech televizních seržantů známé z "Full metall jacket", jehož obličej jsem měl před očima když jsem myslel na "Mace", jenom Maceho chování je kapku ohoblované prožitými zkouškami a utrpením "na vlastní kůži" v minulosti. Život ve zbrojnici "železárně" mu také pomohl se vyrovnat, ačkoliv starý oheň se v něm ještě občas dá zahlédnout:

PROTOTYP

             Táhnul jsem ho za kabát a nadával jako šílený. Jeho pomalu ochabující tělo na chvíli rozrazilo klidnou hladinu louže krve. Volnou rukou jsem kryl cestu, ale už za několik minut tu bude klid - tak nebo tak. Otázka je, jestli ty minuty (i s našimy životy) dokážu udržet. Zatáhnul jsem ho za roh a rychle mu díru v břiše zacpal pěnou z medkitu. Když je udržím ještě těch pár minut, snad ho lékařský personál oddělení pro potírání mezirealitního pašování taky udrží. S jeho taškou v levé a prototypem v pravé ruce jsem vyrazil vyzvat štěstěnu. Podle odrazu zrcadlícího se v protější výloze jsem už měl na čase. Vystrčil jsem ruku a naslepo nasázel za roh obsah celého bubnu. Tepelná vlna jednoho jejich zbloudilého výstřelu bohužel poničila i „moji“ výlohu, moje zbloudilé výstřely naopak udělaly do domu v pozadí nové dveře. Sešrotováním těch čtyř techno-žoldáků jsem si bohužel jen vykoupil čas na přebití. Skoro jsem zapomněl, že život zbrojíře EF přináší občas i malé radosti. Jmenuji se Mace. Thomas Mace. A tohle je sedmá hodina mé dovolené.

             Začalo to tak klidně. Dovolenka v techničtější realitě – já jako zbrojíř, bývalý agent si odpočinu, všechny výhody civilizace jsou tu dostupné levněji a lépe. Proto to tady mám tak rád. Než jsem stihnul vypít svojí druhou láhev šampaňského s krásnou společnicí vprostřed bazénku yakuzi a elektronické iluze slunného dne v japonské zahradě, za technicky bezvadného doprovodu smyčců kombinovaných s UI muzikou, ozvalo se cvaknutí elektronického zámku. Dovnitř vklouznul stín.

             Říkal si profesor Koroljev. Starší chlápek, od pohledu zvyklý pracovat hlavou a žít ve tmě. V místní technické realitě plné levných, energeticky nenáročných laserů a blížící se mílovými kroky ke zjištění existence paralelních realit, se klasické palné zbraně přestaly používat před stovkou let - z „bouchaček“ se staly starožitnosti a majetek výstředníků. Ti „nejšílenější“ z nich dokonce zkoumali koncept chemických palných zbraní a přemítali, jestli má v moderních podmínkách ještě naději. Nejhůř z nich, dopadl ale profesor, protože vymyslel palnou zbraň, která dostatečnou výkonnost opravdu měla. Bohužel pro něj, byla tahle zbraň díky své jednoduché konstrukci a schopnosti používat širokou paletu specializované munice také "pravděpodobně" značně odolná proti degradačnímu efektu v realitách s technikou alespoň na úrovni opakovacích zbraní a kulek v nábojnicích. To samozřejmě neuniklo místním mocným a rádoby mocným, kteří se rozhodli využít plodů jeho myšlenek ať se mu to líbí, nebo ne. Milý profesor ale měl jednoho známého, který v téhle realitě pracoval „bokem“ jako náš rezident a ten se ho rozhodl i se všemi výsledky jeho výzkumu poslat Ljubě. Ne Agentuře, ne jen ho zahrabat v nějáké realitě kde se ztratí, ale poslat ho jako VIP dárek přímo a osobně Ljubě Bytevské. Protože jsem šéfce dlužil za svou duši, stal se ze mě do doby otevření nejbližšího okna bodygárd. Naštěstí zbývaly už jenom dvě hodiny.

            Problém nebyl se ztratit v davu, ale dostat se na místo otevření okna přesně v pravý čas a nenarazit na protistranu. Snažil jsem se, ale byli dobří. Možná že od rezidenta nějakým způsobem získali tip. Tedy jestli si profesor nedal pozor a místní stopa přivedla až k rezidentovi. Když už by byli u něj, platí že koupit se dá skoro každý. Zabít a prohledat - na druhou stranu - taky. Nebo měli jejich ohaři jen štěstí. Okno se mělo otevřít ve skladové čtvrti na kraji města poblíž obchodního domu, ve kterém jsme čekali. První techno-žoldák se kterým jsem se potkal si zrovna zapínal kalhoty při odchodu ze záchoda, takže nebyl takový problém ho jenom omráčit, zatáhnout do kabinky a pro dokreslení dojmu pro místní policii k němu přihodit prázdnou injekční stříkačku. Vlastně jsem si nebyl jistý že jsem nezneschopnil nevinného přihlížejícího až do chvíle, než jsem u něj kromě boule pod kabátem obsahující geneticky kódovaný osobní laser, našel i fotku profesora. Bohužel zatímco jsem měl plné ruce práce s tím co začalo jako „volání přírody“ (zatracené šampaňské, víte?), jeho parťák venku si asi všimnul profesora, zamumlal do headsetu, chytil ho zezadu a začal táhnout pryč od pohledů „veřejnosti“. I on se dal nakonec přesvědčit, ale naše rychlá výměna úderů zakončená tím, že jsem mu prokopnul holení kost a ještě na zemi ho omráčil ránou okované špičky za krk už těm pohledům neunikla. Popadl jsem profesora a přez zadní dveře jedné z elektronických nákupně-halucinačních prostor v přízemí ho odvedl ven. Profesor se viditelně třásl. Vzpomínka na prožité násilí ho víc než znervózňovala, protože si uvědomoval, že stejně tak on mohl ležet někde v temném koutě, jako „oběť náhodného zločinu“, jak by ho za sebou profesiální techno-žoldák rutinně naaranžoval. „Víte, nechtěl jsem to rozbalovat, ale myslím že ve vašich rukách by nám to usnadnilo cestu“. Zatracenej profesorskej, jak si vlastně myslí že mi výzkumná data o jeho práci pomůžou? Místo stohu náčrtů ale ze svého batohu vytáhnul velký, těžký a temně výhružný kus kovu s pažbou. Nadávat ani nemělo smysl. Ze zkušeností vím, že tyhle typy mimo "svůj" svět nebývají tak zářivé a vláčet bouchačku radši v ruksaku než jí dát svému hlídači na něj sedlo jak ulité. Když jsem se zeptal co zpětný ráz, odpověděl, že se „nemám bát, že tohle jeho prototyp řeší“. Procházeli jsme mezi sklady a blížili se k místu kde se mělo objevit okno, ale na rohu křižovatky stál nějáký výrostek. Hrál si tam asi hru na svém PDA, ale když jsme se přiblížili na pár metrů, všimnul si nás, vykulil oči a začal sahat do batohu. Byl bych ho trefil rychleji, ale od takového mladíčka jsem to nečekal a nezanedbatelná váha zbraně mě stála cenné vteřiny. Navíc on byl ve svém mládí docela rozumný - z té minimální vzdálenosti zamířil rukou v batohu a stisknul spoušť. Já také jednou trhnul ukazovákem. Výrostek bez nohy, v šoku spadnul na zem a z jeho tepen tryskal proud vytvářející pod ním louži krve. On mě naštěstí minul. S úlevou jsem se otočil a ztuhnul. Profesor se držel za díru v břiše a propadal se do bezvědomí. Popadnul jsem ho jak jsem mohl a zaregistroval za sebou skupinku dalších Potížistů, blížících se k nám zezadu. Táhnul jsem ho za kabát a nadával jako šílený.

              Co sakra dělá červený náboj? Jakou může mít sílu, u zbraně jejíž „obyčejné“ střely dokážou prorazit čtvrt metru betonu jednou ranou? Proč to v tom batohu nebylo popsané? Bylo mi to jedno. Vsunul jsem střelu s červeným pruhem do poloplného bubnu, pootočil ji do hlavně a hledal pro ni cíl. Vykouknout, stáhnout hlavu. Počkat na uklidnění palby protivníků. Před očima probíhá obraz ulice, který se stihnul uložit v hlavě. Šest techno-žoldáků. Dva na střeše protilehlého domu, zpoza jehož rohů vykukují další hlavně s čočkami a kamerami. Doufám že dokáže ustřelit alespoň roh, za kterým se ti chlapi schovávají. Normální rána výstřelu. Z nacvičeného reflexu proti odvetné palbě se znovu schovávám za „můj“ roh. Výbuch, okamžitě následovaný tlakovou vlnou je jako srážka s nákladním autem. Snažím se setřást ochromení a znovu vyhlížím do ulice. Dům, jehož roh byl mým posledním cílem se stal jen hromadou suti a několik ostatních budov okolo se nebezpečně naklání. Po chvíli klidu se ozývá řev ohluchlého chlapa asi směrem k jeho headsetu: „Ti hajzlové asi mají antihmotové granáty, nebo tu připravili bomby. Pošlete posily!“ Pro dobý pocit ještě vyplýtvám zbytek nábojů jeho směrem. Tedy až na jeden co si schovávám pro strýčka příhodu. Slepá ulička, jejíž ústí jsem posledních pár minut bránil, se naplňuje známým tetelením a světlem. Otáčím se, batoh si nasazuji na ramena a vtahuji profesora za sebou. Možná se někdy své druhé láhve šampaňského dočkám, ale mráz v kostech mi říká že brzo to nebude.

              „Madam Bytevská?“ „Ano?“ „Madam ve fantómové laboratoři se zrovna neplánovaně zhmotnil ten zbrojíř. Přitáhl s sebou těžce postřeleného muže. Už ho mají v péči medici. Podle jejich hlášení se z toho snad vykřeše, ale bohužel prý maurbyho efekt ničí jeho obvaz a tak musí hned na sál. Ten zbrojíř, tuším pan Mace je také lehce zraněný. Jeho rány jsou ale jen na končetinách a jsou od laserů - kauterizované – nekrvácí. Požádal Vás o pár minut času. Chce Vám podat hlášení ze své dovolené. A taky Vám chce představit, teď cituji: Nového bažanta do týmu, - jeho Gargantu. Bohužel nevím co tím myslel, madam.“ „To je v pořádku Adame. Děkuji.“ Ljubě prolétlo hlavou, jak se Thomas zase dokázal dostat do potíží. Znala ho už od svých prvních dní v agentuře, ale to byl jiný čas. Další letmá myšlenka co jí prolétla hlavou byla o tom, jaké příští šance a hrozby osud jí, jejím lidem a Kovářům přivane.



A ještě menší ukázka pro ty, kteří nečetli můj první výlev na téma "zbraně".





Forums: 

Obrázek uživatele Brmboš

Do Fan povídek dostaneš přístup s oprávněním "autor", a k tomu spěješ mílovými kroky. Ještě uvidíme, jestlisi služební postup zasloužíš

Obrázek uživatele Ultramarinus

Musím se přiznat že si nejsem zrovna jistý, jestli bych měl "autora" dostat...
Mám pocit, že si oba myslíme že jestli někdy ano, tak že bych se k němu měl propsat časem.

Když už se pronudím k nějáké činnosti, většinou je to něco značně neproduktiního.
"Článek" o ručních zbraních a z něj v podstatě vycházející "příběh" byly tak trochu "bílé vrány", a i tak mi trvalo napsat těch několik řádků a najít/přidat těch pár odkazů něco kolem týdne. Představa že by bylo potřeba abych psal je pro mě trochu strašidelná... :D

Na druhou stranu, JFK mám docela hodně rád. Přivábil mě k němu v začátku pan Mirek, jehož "koni(áš)werse" se mi stále moc líbí. K němu mě přivedlo "Na ostřích čepelí". Ještě jsem poté, co se na mě před roky štěstí usmálo a potkal jsem JFK tým na (jejich) přednášce v Chotěboři "ochutnal" i kratší příběh ze světa "Meče krále D´Sala". Bohužel čas ořezaný leností a aktivitami mi zatím k přečtení celé práce všech ostatních autorů JFK nevychází...

Kdyžtak napište co mám udělat, abych si takové oprávnění zasloužil (a jak zhruba dlouho...). :)

Obrázek uživatele Lmslaver

S tímhle střelivem se k oprávnění prostřílíš brzo. 

Obrázek uživatele Ultramarinus

Tímhle odstavečkem jsem chtěl ukázat variabilitu různých tipů munice do Maceho "Garganty" a zároveň se mi to hodilo jako vysvětlení kde by v přestřelce sebral čas posbírat chráněného profesora, zbraň, batoh s náhradními náboji, daty o výzkumu a výrobě a ještě odtamtud zdrhnout jen se škrábanci.

Chtěl jsem (protože to byl poměrně hodně technický svět) představit "antihmotovou" munici, kdy by stačilo do hlavice dát jenom pár mikrogramů (nebo ještě míň) antihmoty a celá "hlavice" by byla v podstatě jenom "elektromagnetickou pastí" na antihmotu. Hlavní problém u tohohle by asi bylo skladování a potřeba neustálého příkonu pro udržování pasti. Řešil bych to tak, že by antihmota byla na nějákém extratechnickém světě skladována ve velké pasti která by sloužila jako "cisterna" nebo "sud" na antihmotu a vždycky jenom před misí vyměnili energetické zdroje pro elektromagnetické pasti v každé "hlavici" náboje a pak až tam "načerpali" antihmotu. Při zásahu by v podstatě stačilo, aby se "past" v hlavici vypnula a antihmota se dotknula hmoty. Nastala by samozřejmě anihilace, která by pro cíle poblíž nebyla zrovna zdravá. Navíc. V urychlovačích v CERNu se v podstatě snaží a snažili vyrábět (mimo jiné) i tu antihmotu. Technologicky je pro "nás" "dnes" největším problémem její skladování. Další možnost by byla prostě otevřít malé kontrolované okno podobně jako v JKF21 a skrz něj prostrčit takovouhle munici do zbrojnice v naší realitě.

Zároveň jsem ale nechtěl aby to byla zbraň příliš hromadného ničení, takže jsem efekt stáhnul na něco, co by dokázal "Tomahawk", nebo třeba větší dělostřelecký granát s konvenční hlavicí. Bylo by totiž nezajímavé, kdyby agenti vždycky jen vylezli na kopec, kolem sebe pětkrát vystřelili z ruční zbraně a vygumovali všechno od toho kopce až k horizontu na všechny strany. Při přestřelce ve (volném) vesmíru by to ale tak nevadilo...

Hlavní nevýhoda by byla, kdyby prostě selhala past a antihmota "vybuchla" ještě ve zbrani (což by obzvlášť pod silným působením maurbyho nemuselo být tak nemožné).

Další nápady na exotičtější munici s extrémním účinkem:

Uranová (ochuzená) jehla ve špici + silnější "motor" projektilu. Průrazná, účinkuje kinetickou silou.

Napalmová munice. Možné ve formě prosté bomby, nebo se zařízením vypouštějícím hořící napalm "cestou" za střelou

Potažená "předtvarovaným" bílým fosforem, který by po výbuchu byl rozdělen na samohořící "střepinky"

Řízená (nebo automaticky naváděná) munice sloužící k zasažení krytého cíle, nebo velmi vzdáleného cíle. Může zasahovat i "horními úhly" jako minomety, nebo dělostřelectvo.

"špionážní" střela určená k posílání informací (pozice, zvuk, obraz, ostatní senzory - stejně jako štěnice) zpět ke střelci

Kyselinová střela (místo nálože v hlavici má nádobku s kyselinou a kolem špičky má "vstřikovače")

Plynová střela (nejvhodnější by byl nějáký druh neurotoxinu, protože "hlavice" je relativně malá.

Od řízené střely odvozená střela "interceptor", která se jako jediná i sama odpaluje. Slouží k automatickému sestřelování blížících se projektilů. (prostě bodová obrana, něco jako phalanx)

"minová" střela. Funguje po "nastřelení do země" jako mina, nebo dálkově ovládaná bomba.

"kotva". Stačí připojit lano před výstřelem

"rušička" radarů - vypouští kovové proužky na zmatení radarového obrazu.

Protiradarová munice - slouží k ničení nepřátelských radarů - navede se na aktivní zdroj radarového vyzařování a to zničí výbuchem.

Plasmová munice - uvnitř hlavice je elektromagnetická "kapsa" naplněná přehřátou plasmou, okolo které je vrstva vakua (kvůli udržení teploty plasmy a zároveň udržení teploty pláště projektilu). Ničí kombinací kinetické energie projektilu a tepelné energie plasmy. V podstatě "minislunce" v hlavici.

Prořezávací střela. Funguje na podobném principu jako "směrované" prořezávací výbušniny. Její specializace je tvorba "dveří" do stěn, nebo zavřených dveří.

V případě boje v opravdu VELMI technickém světě by nemělo být nemožné vytvořit "černou" střelu, která slouží k vytvoření mikro "černé díry". Určené k ničení planet, nebo pokud je vystřelená do slunce k vyrobení supernovy z normálního slunce a kompletnímu zničení soustavy. Není tak silná jako "vymazávač realit", ale pro lidskou rasu v té realitě je zhruba stejně smrtící. Beru jí jako "Černou nicotu"

Nano-med střela. Extrémě pomalá, do cíle se neprovrtává, jenom propíchne kůži. Uvnitř hlavice má nanoroboty, kteří jsou vstříknuti do oběhu cíle a začnou ho léčit. Jdou naprogramovat i k jiným úpravám - rozebírat cíl kousek po kousku, vstříknout sérum pravdy, přebrat kontrolu nad tělem cíle, atd. Jdou použít i "techničtí" nanoroboti, určení k průzkumu, opravě, nebo převzetí stroje, případně i výrobě celého nového stroje či kusu vybavení.

Střela - nosič. Nemá hlavici, místo ní má "úložný prostor" pro cokoliv dostatečně malého a důležitého, co musí být doručeno okamžitě cíli. Datové nosiče, klíče, elektronická zařízení, nože, léky, drogy, mikrovysílačky, atd. Není z hlediska "technologie" a odolnosti proti maurbymu jinde, než "obyčejná" střela.

Kouzelná střela. Může být nabitá "fireballovým" kouzlem, kouzlem na léčení, kouzlem na otravu, kouzlem na výbuch, kouzlem na rozežrání kovu, kouzlem na zabití/vyléčení magických stvoření (upíři, vlkodlaci, atd.), kouzlem na ochranu cíle (vztyčí kolem něj "ochranný štít")

O ostatních typech už jsem mluvil předtím - "šrapnelová" s účinkem podobným brokovnici, "klasická" co se zavrtá a pak bouchne, atd.

Zatím jsem nepřemýšlel nad tím jak funguje "teleportace" vojáků té ženské co "unesla" klona Franka, ale kdyby to zjistili, třeba by vymysleli munici, která dokáže v určité oblasti blokovat teleportaci. Naopak by neměl být problém vytvořit střelu, která funguje jako "maják" ke kterému se teleportuje samotný střelec po dosažení zásahu (v případě, že by někdy "hodní" přišli na to jak to zduplikovat, ale ne na to jak zkopírovat ovládání teleportu).

Pro začátek s přemýšlením o různých typech munice raději končím, abych nenavrhnul "střelu co maže realitu" (a vejde se do ruční zbraně... to už je extrašílené i na mě).

Obrázek uživatele Brmboš

Člověče ty jsi chrlič, chrlič informací .
Tvoje nápady jsou velice zajímavé, i když někdy na již pomezí myslitelné fantazie. Oni to agenti nemohou mít až zas tak jednoduché.
U té magické střely mě napadl snad ještě dubový kolík a stříbrná střela.

Co se týče statutu "autor" nejsou stanoveny žádná pevná pravidla, což je myslím špatně.
Pokusím se tedy formulovat jistá pravidla, postupem času je můžeme upravovat a statut "autor" jistě nemusí být trvalý.

Tak tedy: autor by měl být aktivní ve fóru a komentářích a nějaký text (komentář, příspěvek ve fóru) by měl být od něj viditelný minimálně jedou za deset dnů.
Hlavní náplní autora, by ale měly být články a/nebo povídky. Takovýto text (článek nebo povídku) by měl zveřejnit minimálně jedou za tři měsíce.
Samozřejmostí je jistá jazyková a literární kvalita a pokud možno bez větších hrubek.

Obrázek uživatele Ultramarinus

Asi se moc nehlídám, když už to na mě jednou příjde... :D

Absurditu těch nejsilnějších vidím také, ale začínám si myslet, že k tomu aby to bylo "divné a silné" bohatě postačí základní náboje, nanejvýš tak 3-5 "speciálních" s menším účinkem...

Já taky nemyslím, že by bylo dobré nechávat něco takového VŠEM agentům a VŽDYCKY, ale protože ta hlavní akční trojka jsou jednoznačná esa a protože se tým Bytevské vpodstatě postupně odpojuje od EF, stálo by možná za zvážení jim připravit do kapsy jedno nebo dvě esa.

Taky "nátura" garganty je taková, že stejně jako AK, nebo RPG není až takový problém, aby ho vyrobil i s municí někdo na koleně. K tomu účelu jsem "přivedl" do děje jejího konstruktéra a ještě zbrojíře, který (mimo jiné) slouží při údržbě a výrobě zbraní a munice v agentuře a je loajální Ljubě.

Něják se mi nechce věřit, že když by neměli přístup k zázemí agenturních instalací (laborky, superpočítače, "fantomodrom", doktoři, garáž a samozřejmě zbrojnice a muniční sklad), že by se spokojili s tím co mohou, ale taky nemusí dostat v paralelních vesmírech. 

Mohli se podle toho "uzavření kohoutků" taky začít chovat a budovat si VLASTNÍ zázemí, nebo alespoň tajné zadní cestičky pro permanentní přístup k tomu agenturnímu. Jde o to, že zažili už minimálně jednu "otevřenou" válku proti vojenskému oddělení a nechce se mi věřit že by hlavní problém zmizel mávnutím kouzelného proutku s posledním švihnutím meče Vilefortové + politickou čistkou ve velení armádního oddělení. A to ani nemluvím o tom, jak by to vypadalo když by se "ultimativní oddělení" vložilo do vnitroagenturní přetahovačky. Pokud by byly ve hře TAKHLE silné zbraně na druhé straně, možná by se "týmu" hodilo také něco s "hromadným ničením".

Dubový kolík namočený ve svěcené vodě zasazený do střely místo hlavice není problém, jen je problém se trefit do srdce. To už je snazší mu ustřelit hlavu normálním z dálky, a zatím co se regeneruje si přebít na "protiupírský" a s ním ho dorazit. To stejné se stříbrnou střelou... (trochu by to připomínalo "speciální" munici ve filmu "Underworld", ale proč by ne.)

Co se forem aktivity týká, na fóru jsem každý den a s články nebo příběhy se taky občas rozhoupu...

Ten poslední řádek mi asi bude dělat nejvíc potíží, ale zkusím nedělat ostudu...

Lmslaver: Promiň že jsem na Tvou "otázku" (koment) na řádek, odpověděl "odpovědí" na stránku a půl...

Obrázek uživatele sea

Nevím proč, ale po přečtení druhého odstavce jsem čekala úplně jinou Gargantu... ^^;

Ovšem povídka se mi líbila.

Nicméně ty návrhy nábojů... no, připadají mi celkem šílené. :J 

If you're remembered, you're alive. If you're forgotten, you're dead.

Obrázek uživatele Ultramarinus

Neříkám že nejsou. Většina těch "ultra sci-fi" nábojů (ustřelej kontinent jednou ranou) je dost šílená.
Ale věř mi, nejméně polovina z těch šílenejch je navržená na myšlenkách, které už fungují (ačkoliv v jiných měřítkách.

Uranová - amíci používají do kanonů munici s jehlou z ochuzeného uranu, která je hodně těžká. Díky tomu je mnohem průbojnější než by bylo "olovo" a z tanků dělá ementál.

S kotvou - to je docela staré - už za 2. světové něco podobného (v granátometu) měli námořní výsadkáři a snažili se s tím dobýt nějákou skálu a bunkr na ní.

Nosič - sice se to používá častěji u raket (těch střílenejch z ramene) a je to velmi specializovaná a velmi málo používaná munice, ale (technicky) není problém...

Rušička - stejným principem za 2. světové rušili první radary, podobně fungují "světlice" - klamné cíle-rušičky na stíhačích.

Protiradarová - sice používané ve větších projektilech, ale je to funkční izraelská zbraň už víc než 10 let.

Plynová - takové hlavice (do dělostřeleckých granátů) jsou od první světové. Opět je jediným rozdílem "zmenšení".

Prořezávací - sice ne se stejným principem, ale existují podobné náboje do brokovnice určené pro policii na rychlé vyrážení dveří. "ustřelí" kliku a zámek a často do dveří udělají díru, kterou by mohli policisté projít (pokud by se nechtěli zalamovat s otvíráním zbytků těch dveří.

Napalmová - bomby jsou už od nejméně od Vietnamské války, jde opět hlavně o zmenšení stávající technologie.

Řízená - zatím není, ale usilovně se o ní snaží v laboratořích US armádních složek.

Ostatní jsou opravdu extra šílené a extra sci-fi, ale i tak je ten princip funkční. Jestli by to ale šlo vyrobit v potřebné velikosti a s potřebnými vlastnostmi je ale už otázka...

Ty "normální" až tak šílené nejsou. Psal jsem o tom celej "článek". Je to taková rešerše. V podstatě tam vycházím z toho, co je funkční alespoň v jiných proporcích a v reakcích pak řešíme co si o takovém železe myslí ostatní.

Jo a v  reakcích je kratší příběh od jednoho pána (jehož práci máme oba velmi rádi) o tom, jak by viděl představení takové hračky do JFK světa (ačkoliv značně pochybuji, že by se tak někdy "opravdu" stalo v nějáké knížce JFK série).

odkaz na stránku s "článkem" a v komentech i příběhem:
http://jfk-fans.cz/?q=strelne-zbrane-bolter

Garganta jako ta žena co s ním byla v koupeli? - zajímavá myšlenka. Já to bral tak, že vzhledem k tomu že jí přesvědčil aby s ním šla do koupele v tak krátkém čase (méně než 5 hodin) tak že se buď znali (a ona hned jak se začala rýsovat nebezpečná práce na požádání odešla), nebo že si jí pronajal i s tím pokojem.

Já to bral tak, že když s nimi nebyla v té přestřelce, nemohla s nimi být ani na "doskočišti" v domovské realitě + že ta pistole a její princip může být pro tým Bytevské potenciálně velkou pomocí.

Obrázek uživatele Yeti
Obrázek uživatele Anonym

Podle mě to není zas až tak šílené , pokud vezmeme vpotaz ,jak by byla výroba těchto nábojů drahá ... + samozřejmě ,když si vzpomeneme na rozklad zbraní v jistých časových osách ... ,tudíž stejně pochybuji ,že by tuto munici měl jen tak nějaký agent na jen tak nějaké misi :-).- To je můj názor ... ,i když hned po přečtení mi to připadlo vskutku šílené.

Obrázek uživatele Ultramarinus

O to (šílenství) svým způsobem jde. Klasické zbraně zabíjejí a výkon mají. Nemají ale příliš ničivou sílu v porovnání s tím co by mohly. Navíc klasické zbraně jsou (jak správně všichni říkají) omezovány municí - a proto je nejvíc zbraní na ty nejrozšířenější náboje. (rodiny AK, a jejich US protějšky).

Kováři ale (myslím) mají zdroje na vývoj/výrobu a dost často čelí tak silným nepřátelům, že na ně klasické palné zbraně skoro neůčinkují. Démoni, kyborgové, lidé s vestami či v P.armorech - to všechno "normální" zbraní nesloží ani Robin Hood. Příruční artilerií (poněkud šílenou) ale může. Navíc je v tomhle případě konflikt s maubrym spíš u munice, než u zbraně samotné. Proto je nejlepší kombinace mít "univerzální" co nejjednodužší a potom "speciální" - všechnu ostatní na technické stupnici od "20. stol" nahoru.

Taky myslím že platí pravidlo, že se snáz "zakonzervuje" kouzlem proti maurbymu jeden náboj, nebo i celý buben (který nese střelec jako zásobu s sebou vedle "normální" munice), než celá zbraň.