Svůj komix si musíme zasloužit - Lmslaver

Z fantomového sálu vyšel John Francis Kovář společně s drobným šikmookým mužíkem v kimonu. Zatímco byl chlapík vedle Kováře bez poskvrnky, JFK byl na těle ozdoben několika krvavými šrámy a v ruce svíral meč ninžató pokrytý rudými skvrnami.

Před sálem čekala vedle profesora Wondera i vedoucí Divize pro potírání interrealitního pašování Ljuba Bytewská, která vyšla oběma mužům vstříc.

,,Musím vám, Kováři, poděkovat za záchranu našeho rezidenta, jako vždy jste odvedl kvalitní a rychlou práci. Vidím však, že jste zraněn, chcete přivolat pohotovostního lékaře, nebo si dojdete na ošetřovnu sám?“

,,Jsou to jen škrábnutí, nestojí to za řeč. Po večerech si to sešiju sám, na štepování jsem mistr.“

,,Nežertujte, Johne, a běžte okamžitě na ošetřovnu,“ přitlačila Bytewská a s neklidem pozorovala, jak si agent bez mrknutí oka vytáhl z ramene vrhací hvězdici šuriken.

„Teď si můžu legrácky dovolit, ale když nás těsně před přenosem obklíčila skupinka ninja zabijáků, tak to žádná sranda nebyla. Ještě budu muset hodně trénovat bojová umění s mečem, abych příště vyvázl bez ztráty bodů i proti pětinásobné přesile,“ řekl Kovář, ale dál své šéfové neoponoval a nabral směr ošetřovna.

Jako každá ošetřovna, tak i ta agenturní byla cítit dezinfekcí. Bílé stěny a na nich jeden plakát na téma prevence proti AIDS a druhý, který lákal na na něm zobrazenou vnadnou modelku v oblečku zdravotní sestry k očkování proti chřipce. Kovář znuděně zíral na zavřené dveře, na kterých vysel nápis: ,,Nevstupujte bez vyzvání“ a pod ním bylo připsáno upozornění, ať si pacienti českých zdravotních pojišťoven připraví drobné na uhrazení třicetikorunového registračního poplatku. Že zůstane doktorovi dlužen, o tom nebylo pochyb. Peníze si s sebou do jiných dimenzí nebral, určitě tedy ne tu měnu, kterou po něm budou za ošetření žádat. Jeho pohled zabloudil ke stolku s časopisy a zaujala ho barevná komixová obálka. Vylovil z pod ostatních periodik kreslený příběh, jehož název zněl Agent JFK 3 – Tomahawk a meč. Otevřel časopis a začetl se do příběhu o agentu Josefu Františku Koudelkovi z tajné Organizace STS se sídlem v Chvojkovicích, která stíhala různé delikventy v nejrůznějších částech paralelních vesmírů. Agent Koudelka tady vzdoroval velké invazi tisíců kánoí plných původních obyvatel amerického kontinentu, kteří útočili společně s čínskou flotilou na severní břehy Evropy. Oháněl se obrovskou sekerou, aby bránil ubohé Vikingy před úplným vyhlazením. Kovář byl jako na trní, nevěřícně kroutil hlavou a nervózně otáčel stránky. I když se příběh v některých věcech lišil, byl až moc shodný s několika podrobnostmi, které zažil na jedné ze svých prvních misí.

,,Chcete ošetřit, nebo tady zakládáte čtenářský kroužek? Nemáme čas čekat, až se uráčíte dovnitř, pane,“ vyrušila nabroušeně Kováře ze čtení zdravotní sestra v kratičké sukni, ze které byly spuštěny dvě nohy, silné jako sloupy antických chrámů. Ke kouzelnému úsměvu modelky na plakátu byla její tvář na míle vzdálená. Kovář odložil časopis a vešel do ordinace.

Po ošetření chvátal JFK i s komixem, který ukořistil v čekárně ordinace, k nejbližší trafice. Sklonil se do okénka a oslovil prodavačku s vlasy vyčesanými do vysokého drdolu: ,,Máte prosím vás jakékoliv vydání komixového seriálu JFK?“

,,Máte štěstí, člověče, mám tady poslední výtisk. JFK je vždy rozprodaný během několika hodin, jakmile mi přijde na pult. A dnešní Český bulvár nechcete? Jedné naší celebritě vypadlo ňadro z výstřihu.“

Kovář zaplatil za kreslený časopis za vražedného pohledu trafikantky, která nechápala, jak může být někomu lhostejné obnažené poprsí popové zpěvačky. Nevydržel to a ještě novotou vonící časopis s názvem Agent JFK 5 – Mrazivá partie přečetl celý v parku na lavičce. Nový příběh agenta Koudelky se odehrával v paralelní budoucnosti, ledem obložené planety, jejíž stav zapříčinil světový válečný konflikt. Koudelka hrdinně bojoval s obrovskými mamuty a pátral po zmizelém pracovníkovi agentury STS. Na konci příběhu se utkal s nebezpečným mutantem, který měl podobu obrovského sněhuláka a dokázal měnit své tvary. Kovář už neměl pochybnosti, že z Agentury unikají informace, navíc s cílem poškodit a zesměšnit jeho osobu. Hořelo v něm odhodlání přijít celé této záhadě na kloub.

Znal jedinou cestu, jak zjistit, kudy proudí informace z jeho hlášení ven z Agentury. Zaklepal na dveře malého kamrlíku v suterénu budovy, který obýval správce agenturní počítačové sítě Edellet Entter. Nečekal, až se správce odpoutá od monitoru, a vstoupil dovnitř.

,,Ahoj Ede. Slyšíš mě?“

Správce sítě mžoural na Kováře očkama posazenýma v tváři plné pih a vyndal si z uší špunty sluchátek: ,,Zdar Johne, co se děje? Hoří, nebo se stala nějaká interrealitní katastrofa, že jsi ke mně zabloudil?“

,,Ede, mám k tobě prosbu. Potřeboval bych zjistit, kdo všechno si v Agentuře stáhl má hlášení. Vím, že to dokážeš zjistit, na tyhle věci jsi schopný chlapík.“

,,Hmm, kámo, ale jaksi nemám oprávnění zjišťovat tyhle věci a vůbec šťourat se v mezipaměti KILLERa, za to bych mohl dostat padáka.“

,,Pamatuješ, jak jsem ti donesl z jedné mise ten Golemův šém nebo jaké jsem měl trable s vnitřní sekcí, když jsem tvou sbírku obohatil o meč krále D'Sala?“

,,Ok, ok, nemusíš mi to připomínat. Za chvilku ti to zjistím, sedni a počkej.“

Kovář se ani nepokoušel najít nějaké místo k sezení v malé dílně přecpané dráty, starými monitory a dalším hardwarovým materiálem. Ani ne za deset minut zahrkala stará tiskárna a Ed mu podal list papíru s vytištěnými jmény. Proletěl očima krátký seznam lidí, kteří si v posledních měsících stáhli některá jeho hlášení k sobě na monitor. Bytewská, velitel Military divize Wolfgang Petersen, kancelář vnitřní divize a poslední byla Marylin Morgan. Agent vyklouzl z Edova kumbálu a jako ozvěnu jen zaslechl správcova slova: ,,Děkovat nemusíš, ale až zase narazíš při misi na něco zajímavého, tak mi to přines.“

Telefonní číslo Marylin Morgan měl Kovář uložené ve svém telefonu. Zmáčkl zelenou ikonku se sluchátkem a čekal.

,,Prosím, Marylin, to jsi ty, Johne?“

,,Ahoj, ano, to jsem já, máš dnes čas? Chtěl bych s tebou něco probrat.“

,,Jasně, mám dnes večer volno, můžeme zajít někam posedět. Jsem zvědavá, co tě přimělo mi zavolat.“

,,Tak v osm U Koniáše, vyhovuje?

,,Domluveno, budu tam, zatím ahoj.“

Kovář vypnul telefon a pokračoval dále v chůzi po široké chodbě v budově Agentury. Uvažoval, kdo by ze seznamu, který držel v ruce, mohl mít prsty v tom komixovém časopise. Bytewská to být nemohla, bylo samozřejmostí, že si jeho šéfka bude jako první pročítat všechna hlášení z misí. Z kanceláří vnitřní divize máloco proniklo mezi ostatní sekce Agentury, natož aby nějaká data unikla odsud mimo zdi EF. S Marylin bude mluvit večer, ale s ní byl zadobře a neviděl jediný důvod, proč by ho chtěla jakkoliv poškodit. Nejvíce podezříval velitele Military divize, neboť Petersen nebyl Kovářovi přátelsky nakloněn od samého začátku jeho působení v Agentuře. Když nenašel žádnou legální cestu, jak jej z divize pro potírání interdimenzionálního pašování vyhodit, tak možná ze vzteku a msty poskytl informace o misích JFK nějakému kreslíři komixů.

Ve vinárně U Koniáše bylo v tuto hodinu už téměř plno. Příjemná místnost byla zdobená historickými relikviemi a prostorem se linuly krásné keltské melodie. Kovář objednal pro sebe i Marylin láhev vína. Bez obalu vyložil Marylin celou záležitost a ukázal ji oba časopisy.

,,Můžu tě ubezpečit, Johne, že s touto záležitostí nemám nic společného. Některá tvá hlášení jsem prohlížela, to nepopírám, byla jsem ale jen zvědavá, jak si vedeš ve službě. Víš, že jsem tě naverbovala do Agentury já a zaručila jsem se za tebe, když se ozvaly hlasy proti tvému přijetí. Co se týká mého názoru na únik informací z Agentury, tak tvá šéfka je myslím mimo podezření. Určitě by nepodkopávala vlastní sekci. Wolfgang Petersen tě sice nenávidí, stále ti dává za vinu Bertramovu smrt, ale že by se snížil k takovým metodám, tomu můžu jen stěží uvěřit. A pod pokličku vnitřního oddělení asi stěží nahlédneme.“

,,Jo, na vnitřním je všude nálepka přísně tajné a ven nepustí ani vlastní prd, natož nějakou informaci. Navíc, když podám oficiální oznámení, tak budou nejdříve vyšetřovat mě a celou naši divizi. Po tom moc netoužím.“

,,Zkoušel jsi něco zjistit o tom kreslíři komixu?“

,,Volal jsem do nakladatelství, ale o autorovi Bursaudovi jsem se moc nedověděl. Svou identitu skrývá před veřejností. Ani nakladatel nezná jeho pravé jméno, myslím, že Bursaud je jen nějaký pseudonym, nebo přezdívka. Originální obrázky jsou doručovány poštou a honorář zasílají pokaždé na jiné konto. Nakladatel si tajemného Bursauda vychvaloval. Komix jde na dračku a už byl přeložen do angličtiny, němčiny, španělštiny, japonštiny a připravuje se i ruská verze.“

Kovář s Morganovou ještě nějakou chvíli poseděli u lahve dobrého vína, probrali různé varianty a možnosti ohledně obrázkového časopisu i úniku informací z Agentury, ale na nic kloudného nepřišli.

Časně ráno se Kovář procházel po chodbách Agentury. Nevybral si patro, kde byly kanceláře Military divize, náhodou. Věděl, že porušuje předpisy a že by správně měl služebním postupem žádat o rozhovor s vedoucím Wolfgangem Petersenem přes svou šéfovou Ljubu Bytewskou, ale to by jej Petersen odbyl a odmítl by s ním mluvit. Otevřely se dveře výtahu a na jeho prahu stál Kovářem očekávaný Petersen. JFK zamířil rovnou k němu.

,,Dobrý den, pane, chtěl jsem se vás zepta,t jestli náhodou nemáte něco společného s tímto škvárem,“ vmetl mu svá slova do tváře a nastavil mu ruku s oběma výtisky časopisu.

Petersen nechápavě pozoroval Kováře a pak převzal komixy a začal v nich listovat. JFK zatím ze sebe vypustil další proud emocí: ,,Vím, že jste si stahoval moje hlášení a záznamy o misích, kterých jsem se zúčastnil. Nevím, jestli je vašim cílem mě zesměšnit, ale interní informace, které jste poskytl nějakému čmáralovi, jsou proti pravidlům Agentury.“

,,Jste vedle Kováři. Jediný, kdo neustále porušuje předpisy, jste vy. Vaše hlášení jsem si četl z jediného důvodu. A to je ten, že nevěřím, aby se z nějakého pašeráka jako jste byl vy stal přes noc poctivý agent. Máte snad nějaké důkazy, že mám něco společného s tímto plátkem? A pokud tahle kresba má znázorňovat vás, tak musím říct, že vám autor velmi lichotí. Hmmm… A víte co je nejhorší na tom kresleném příběhu? Že dobře dopadne a JFK to opět přežije. Vezměte si ty nesmysly a zmizte mi z očí, nemám na vaše pomatené teorie čas.“

JFK si uvědomoval, že nemá v ruce proti Petersenovi vůbec nic, že vše, čím operuje, jsou jen pouhé domněnky. Byl teď ale ve slepé uličce a nevěděl, jakým směrem zaměřit své pátrání. Velitel Military divize zmizel ve své kanceláři a zabouchl za sebou dveře, Kovář zmáčkl tlačítko k přivolání výtahu.

Vysedávání u počítače a sjíždění internetu nepatřilo mezi Kovářovi koníčky, ale když už nevěděl kudy kam, zkoušel vydolovat jakkoliv informaci o autorovi nebo jeho komixu. Nejvíc poznatků našel na stránkách fanoušků příběhů s agentem Koudelkou: JFK- fans. Znovu a znovu projížděl těch pár řádků o autorovi:

Autor: Bursaud

Příběhy co vyšly:

JFK 1 - Pašák pašerák, JFK 2 - Není ohně bez krve, JFK 3 - Tomahawk a meč, JFK 4 - Nesmrtelná armáda, JFK 5 - Mrazivá partie

Příběhy, co vyjdou:

JFK 6 - Neotáčej se k smrti zády

Mezi předchozí autorovy práce patří poměrně úspěšná série komixů: Golem a královský meč.

Tohle všechno bylo Kovářovi tak povědomé, jako by mu to chtělo něco říct, ale stále nemohl přijít na to co. Čas jej tlačil, zítra má nastoupit novou misi a ještě si ani nenastudoval informace týkající se dimenze, kde bude vyslán. Najednou zadrnčel telefon a na displeji svítilo jméno Marylin.

,,Ahoj Marylin, stalo se něco?“

,,Ahoj Johne, poslouchej. Ty kresby jsem hodila na rozbor známému grafikovi a ten tvrdí, že nejméně devadesát procent toho komixu je vytvořeno počítačem. Prý vůbec nechápe, jakou technologií, ale pochybuje, že by takové detaily dokázal nakreslit člověk. Snad ti tahle informace trochu pomůže. Měj se.“

,,Jo, díky moc. Každá maličkost se může hodit.“

Kováře se najednou zmocnila myšlenka, že přeci jen na jednoho podezřelého zapomněl. Mezi možné pachatele nezařadil správce počítačové sítě Edelleta Enttera. Věděl, že Ed by nikdy nevzal do ruky štětec nebo tužku, že mimo klávesnici se snad dokázal pouze rukou podepsat, ale mohl se nějakým způsobem podílet počítačovým programem na výrobě komixu. A navíc jako schopný hacker mohl určitě nahlédnout do hlášení agentů. JFK vypnul počítač a vyrazil za Entterem.

Tak pozdě odpoledne v prostorách Agentury nebývalo moc lidí. Personál z kanceláří už byl dávno pryč a mimo členy ostrahy a pár agentů, kteří ještě sepisovali hlášení, nebo se připravovali na novou misi, tu nebyl nikdo. Kovář seběhl do suterénu a před ním byla dlouhá, špatně osvětlená chodba, na jejímž konci byla malá dílna správce sítě. Černé, pavučinami pokryté kabely tažené pod stropem jen dokreslovaly ponurou atmosféru. Zářivky matně poblikávaly za mírného bzukotu, přerušované světlo vytvářelo podivné, pohyblivé stíny. Mimo ozvěnu svých kroků se agent snažil zachytit i další podivný tlumený hluk ozývající se v chodbě. Najednou prostor proťal řev motorové pily a křik plný děsu a bolesti, jež se zařezával až do morku kostí. Hlavou JFK prolétl hrůzný obraz s představou, že Bursaud přišel zlikvidovat svého komplice a jediného svědka Edelleta Enttera. Kovář nebyl ozbrojen a možná teď o životě a smrti správce Eda rozhodovaly pouhé vteřiny. Vytrhl ze závěsu na zdi hasící přístroj a s rozběhem vrazil ramenem do dveří správcova kumbálu. Dveře se rozlétly a panty měly plno práce udržet je v rámu. JFK stál na prahu místnosti a nevěřil vlastním očím. Neviděl stěny zastříkané krví, ani brutálního vraha naklánějícího se nad rozčtvrceným tělem své oběti. V dílně seděl správce Ed hrbící se u monitoru a z reproduktorů vycházel jekot motorové pily za doprovodu rock-metalové kapely.

,,Sakra, Ede, vypni to!“

,,Co se děje? Tohle je rock mého života,“ natáhl Ed ruku a vypnul přehrávač se skupinou Jádro pudla, která úspěšně kopírovala finské metalisty Lordi a válcovala svým posledním hitem Jeruzalémský masakr motorovou pilou kupodivu i česká popová rádia. ,,Zdá se, že už asi opravdu hoří,“ dodal na adresu Kováře držícího v ruce hasící přístroj.

,,Ne, nehoří, ale asi ti s tím srovnám ciferník, když nevyklopíš pravdu, jak je to s tím komixem o Koudelkovi. Kdo je tvůj komplic skrývající se za jménem Bursaud?“

,,Jak ses to, kámo, dověděl? Já byl tak opatrnej,“změnil Ed tón hlasu. ,,Před pár měsíci jsem rozjel takový komixový projekt, ale nějak mi došla inspirace a tak jsem jen nahlédl do jednoho z tvých hlášení. Výsledek byl ohromující a úspěch opíjející. Pak už to jelo samo, kopíroval jsem tvé reporty z cest a přetvářel do obrázkové podoby. Nemám žádného společníka, Bursaud jsem já a můj počítačový program, který kombinuje malířské techniky Zdeňka Buriana, Káji Saudka a japonské manga. Můj program by samozřejmě nikdy nefungoval na obyčejném počítači, ale možnosti KILLERa jsou nekonečné.“

,,Víš, co bude, až se to domáknou na vnitřním? Řeknou, že jsme se na tom napakovali oba. Pak nám nechají vygumovat mozky a vykopnou nás do nějakého zapadlého světa, kde bude jediným počítačem kuličkový sčot.“

,,Já si, Johne, nenechal ani vindru, všechny prachy za honoráře jsem rozeslal na dobročinná konta. Co mám teď dělat? Pomůžeš mi?“

,,Ty jsi dobrej, teď chceš, abych ti pomohl. Hele, s tím Koudelkou končíš okamžitě, než to někdo zjistí.“

,,Jasně, Koudelka končí, věř mi. Šestý díl je už ale v tisku a navíc má tak trochu otevřený konec, dokončím sedmičku a nechám ho tam umřít. Slibuju.“

,,Zítra musím nastoupit novou misi. Jestli se vrátím a zjistím, že Koudelka žije, tak zařídím, aby umřel jeho autor.“

,,Ok, bude to, jak říkáš. A Johne, nedovezl bys mi zase nějaký nový exponát? Víš, pro novou inspiraci.“

Vrata fantomového sálu se rozevřela a na jejich prahu stál Kovář s Andreou de Villefort. JFK v rukou držel univerzální kulomet devětapadesátku, kterému se ještě kouřilo od hlavně. Villefortová byla ozbrojená malým českým samopalem známým pod přezdívkou Škorpion a bylo na ní vidět, že dnes na make-up neměla moc času. Vstříc jim vyšla Ljuba Bytewská, jejich šéfka.

,,Co jste to zase vyváděl, Kováři? Vás někam poslat, tak tam potom sto let tráva neroste. Ty hromady mrtvol nejsou nejlepší vizitkou našeho oddělení. Jediný, na koho je tady spolehnutí, je Andrea. Vždy odvede kvalitní a rychlou práci. Nebýt jí, už byste zničil kompletně nějaký svět. Do večera chci mít vaše hlášení na stole.“

Kovář raději neprotestoval a mizel ostře nabroušené Bytewské z očí. Šéf má vždycky pravdu a šéfová tím spíš, když má své dny. Odevzdal ve zbrojnici zbraně, naběhl do sprchy a převlékl se do čistých věcí. V agenturní poště našel větší obálku a když ji roztrhl, vypadlo z ní tři měsíce staré číslo JFK 7 - Ďábel v plamenech. Otevřel komix na poslední stránce a prohlížel si obrázek se smrtelnou agónii agenta Koudelky. ,, Každý si musíme svůj svět zasloužit. I ten obrázkový. Teď by mohl být částečně spokojen i Wolfgang Petersen, jeden JFK je po smrti.“ Pomyslel si Kovář a vyrazil do baru dát si něco ostřejšího na vzpružení po dokončené misi. Když procházel po ulici kolem novinového stánku, nedalo mu to a naklonil se do okénka trafiky.

,,Máte nějaký nový časopis od Bursauda?“

,,Ano, pane. JFK sice skončil, ale je tady úplně nová série: Jak vytrhnout upírovi stoličku a Jak dát vlkodlaka do polepšovny. Nejde to tak na dračku jako JFK, ale prodává se to taky slušně. A co Český bulvár, nechcete? Skandály a rozvody našich celebrit, zaručené informace.“

Poslední větu trafikantky už Kovář ani neslyšel, jeho kroky mířily přes ulici do baru, nad jehož vchodem svítil neonový nápis Megapolis.

Lmslaver

AUTORŮV KOMENTÁŘ:
V této humorně zaměřené povídce jsem se mimo některé díly JFK párkrát otřel i o díla mistrů české fantasy a sci-fi Miroslava Žambocha, Jiřího W. Procházky a Ondřeje Neffa. Snad mi bude má troufalost odpuštěna. Příběh berte s nadhledem spíše jako takovou parodii a srandu na svět kolem Agentury EF. Mým cílem bylo jen trochu pobavit příznivce JFK a české fantastik

kategorie: