Rozhovor s Františkou Vrbenskou

Zcela nedávno jsme v cyklu netradičních rozhovorů přinesli i rozhovor s Františkou Vrbenskou, jednou z potenciálních autorek jednoho z dílů série JFK. Shodou okolností se ve stejnou dobu na oficiálních stránkách Agenta JFK začaly množit (již po několikáté) spekulace a narážky na "její" díl Naganty a vlčí máky.
Myslím si že tato skvělá autorka si to zcela jistě nezaslouží a nejen proto jsem sestavil několik otázek a požádal ji o odpovědi.
Mimo jiné se dozvíte, jak to vlastně je a snad i bude s tím "JFK18".

1, Jako první bych se zeptal velmi obecně – co je nového? Myslím tím jak profesně, knihy, články a práce vůbec, tak osobně, pokud nám něco osobního prozradíte.

 Vyšla fantasy „Vítr v piniích“, kterou jsme napsali s Jakubem Drakem Kočím. S Leonardem Medkem jsme začali pracovat na druhém románu o Krakovi Maeg Brano. Co se týče mé profesní funkce v Národní knihovně ČR, realizujeme náročný projekt robotických skenerů a rozšiřujeme uplatnění víceúčelové vakuové komory... takže prostoru na literární tvorbu mnoho nezbývá.

 2, Pamatujete se, když vám vydali první knihu, či povídku? Jaké to bylo držet ji v ruce?

 Úžasné. Jako když procházíte rozsvícenou slavnostní bránou (a cvak, dopadne realita :-)). Ale když něco vyrobíte nebo dokážete poprvé – nebylo to jednoduché a podařilo se vám to - , tak máte hodně podobný pocit.

 3, Odkud berete nápady a inspiraci? Přepisujete hodně, nebo máte vše rozmyšleno a dáte to na „první dobrou“?

 Jako drtivá většina spisovatelů používám motivy zachycené ze života, posbírané z knih a filmů (od zábavných po naučné) nebo z médií. Kolem nás je neuvěřitelné množství pozoruhodných a napínavých příběhů, až je člověku líto, že si jich nikdo nevšimne. Stačí je jen sebrat... a zpracovat, jenže to je právě ta svízel. Nápady jsou jen mapa hory, kterou musíte zlézt, stránku po stránce. Přepracování textu záleží na situaci: náročnosti pasáže, připomínkách betatesterů i na osobní kondici. Pokud mám čas na psaní a mohu se soustředit, měním pak málo.

 4, Spolek shromážděný okolo série JFK a především fanové spekulují, jak to bylo, jak to je a hlavně jak to bude s dílem 18 – Naganty a vlčí máky.

Můžete nám to trochu objasnit? Schválně se neptám nijak konkrétně, protože nevím kolik nám toho můžete říci, přesto prosím o alespoň trochu podrobností.

 Naganty dělí od finální podoby deset dní autorské práce, o které mne připravila chřipka, změna termínu stavebních úprav v bytě a tragická smrt kolegyně: bylo potřeba, abych převzala navíc část její funkce. Skluz se mi dlouho nepodařilo překrýt. Román nejde psát po kouscích jako menší literární útvary, dovolená, kterou bych využila, se nekonala.

Třeba bych bývala mohla vzít vyprávění horkou jehlou, jen aby bylo hotovo... Omlouvám se všem fanům. Nedokážu čtenáři odevzdat materiál, který bych odbyla – tím spíš, když jde o JFK, protože já ho za druhořadou literaturu nepovažuji. Stal se fenoménem, který si drží určitou úroveň, pro mne závaznou. Jen mi prosím držte palce, z těch rozepsaných stran teď začínám rychleji odlamovat. (Raději žádné odhady, nebo se pro změnu stane něco s topením.)

 5, Jak vidíte možnost „přežití“ série jako je Agent JFK v českém prostředí a co si myslíte obecně o české fantastice.

 Pokud mohu sledovat, obliba JFK roste i mimo obec fantazáků. V porovnání s obdobnými řadami zahraniční provenience má typicky české klady (protiváha k mediálně zprofanované sadě českých záporů). Vtip, originalitu, nápaditost, svébytnost, bohatý jazyk, příjemnou literární drzost a spád. Líbí se mi, že s každým autorem přichází trochu jiný pohled, jiné zpracování.

Česká fantastika stěží dosáhne ke špičkám žánru, Kinga, Gaimana ani Eriksona světu nenabídneme. Zato ve středním levelu kvalitativně bodujeme a nemáme se za co stydět.

 6, Máte nějaký sen, či přání, které by jste si chtěla splnit a zatím se nepodařilo? Někam se podívat, něčeho dosáhnout, nebo třeba něco napsat?

 O literárních snech mluvit nebudu, abych je nezakřikla. Jestliže ty příběhy nenapíšu sama, stejně přijdou k jinému autorovi, protože tak to funguje. Má nejdůležitější přání se vlastně netýkají mne samotné. Ale pokud bych mohla vydírat kouzelného dědečka drobnou, ryze osobní objednávkou, toužím se podívat do lesů ve státě Washington a na druhé straně zeměkoule v provincii Kansu.

 7, Vnímáte nějak ve svém oboru, nebo v oblasti psaní onu tolik omílanou a proklínanou ekonomickou krizi?

 Bílá paní to tedy rozhodně není. Jako knihovník, jako státní zaměstnanec i jako spisovatel na tohle hospodářské strašidlo narážím velmi reálně.

 8, Máte nějaké životní krédo, životní pravdu, či něco podobného, čím se v životě řídíte?

 Doopravdy prohráváme až v okamžiku, kdy ztratíme vůli bojovat.

 9, Těšíte se na Ježíška, nebo je pro vás konec roku spíš stresová záležitost?

 Upřímně, prosinec je šíleně stresový. Nejhorší jsou vyúčtování projektů. A krom toho, všimli jste si, že jsme si zvykli chystat vánoce ve stylu, jaký před sto lety patřil ke standardu velmi majetných rodin, které na to měly služebnictvo? Tady v Česku jejich přípravu zvládají zaměstnané ženské většinou samy (rodina se zapojí... podle možností), ale pak si ten Štědrý den moc nevychutnají.

 10, Na závěr tradiční otázka - co si na nás chystáte do budoucna?

 Držím teď v ruce plánky na několik perfektních horolezeckých výstupů... ;-)

kategorie: