Doplnění JFK5 - Chladná hra o vypadlou pasáž

JFK5Ano, je to skutečně tak, jak říká nadpis. Z dílu JFK 5 - Chladná hra od Tomáše Němce vypadl jeden odstavec.
Nám se od něj podařilo zmiňovaný odstavec zajistit a vy si jej teď můžete do knihy zařadit.
Samozřejmě zde nebudeme uvádět celou knihu, zveřejníme jen vypadenou část textu, který si v knize na straně 6 mezi druhou a třetí řádku odspodu můžete pomyslně zařadit.

AGENT JFK 5 – CHLADNÁ HRA
(vypadlá pasáž, str. 6 knihy, druhá a třetí řádka odspodu)
Tomáš Němec

„Opravdu? Dobří kováři jsou vítáni všude, herr...“

Korbmann Kováře zaskočil. Nadechl se, aby obchodníkovi záměnu jména a povolání vysvětlil, ale pak si to
ve zlomku sekundy rozmyslel. Vlastně proč ne, stejně si musel nějaké povolání vybrat.
Společnost v této budoucnosti fungovala podle jednoduchého pravidla, které v drsných podmínkách zajišťovalo její přežití: pokud nejsi součástí celku, nepřinášíš užitek – jsi zbytečný a komunita tě vyloučí. Asamota znamená smrt.
„Nowotny,“ plácl JFK první jméno, které ho napadlo. „Hans Nowotny.“ Nebylo nijak závratně originální, ale vysvětlovalo jeho přízvuk. Nakonec se z nedorozumění stalo ideální řešení.
Kovář za sebou zaslechl zašustění. Když se otočil, stála před ním malá statná žena s hnědýma bystrýma očima, vlasy staženými do uzlu a obličejem, v němž ani prožité zkušenosti nedokázaly zastřít téměř dětské rysy.
„I já vám chci poděkovat za život naší dcery, herr Nowotny,“ řekla poměrně nízko posazeným hlasem.
„Moje žena Gitta,“ představil manželku Korbmann.
JFK jí stiskl drobnou ruku a usmál se. Než stačil cokoli říct, předešla ho:
„A taky za to, jak jste báječně zvládl Ňufíka. Bála jsem se, aby se mu něco nestalo.“
Až nyní, tváří tvář podmínkám, v nichž byli tito lidé nuceni žít, si Kovář uvědomil, že ztráta psa by pro ně byla nenahraditelná. Bez něj by jejich spřežení jen ztěží dokázalo udržet tempo s karavanou a zůstat v ledové pustině bez ostatních se rovnalo jisté smrti.
„Nemusíte děkovat, madam. Rád jsem pomohl,“ odpověděl Kovář a naznačil úklonu.
Ženě zacukalo v koutcích a v očích jí problesklo pobavení.
„Svlékněte se,“ vyzvala ho, „ošetřím vás.“
Kovář poslechl a přitom doufal, že jeho oblečení je natolik obstojnou imitací zdejší módy, že nevzbudí podezření.
Začal se svlékat. Zatímco žena otevřela jednu z truhlic a probírala se jejím obsahem, její manžel postavil na žhnoucí kamínka smaltovanou konvici, v níž zašplouchala voda.
Gitta Korbmannová by v Kovářově světě strčila do kapsy kdejakou zdravotní sestru.

kategorie: