01. SRDEČNÍ ZÁLEŽITOST
Taber Smuggler měl štěstí, že už nedýchal, než k němu došel Vic, otevřel mu nožem trup, rozdělil a nakouskoval aortu jako sushi a vyjmul srdeční sval. Smuggler byl proradný pašerák a umřel, když schytal dvě střelné rány. Nebyl to žádný hrdinský souboj, jaký známe z westernových filmů. Kulky mu potrhaly záda, poté co chtěl zbaběle utéct do stáje ke koním. Vic byl skvělý střelec, oba pro­jektily penetrovaly plíce, ale orgán zajišťující oběh krve zůstal neporušený. Vic dokončil špinavou práci, zabalil srdce do utrženého kusu košile mrtvého a krvavý balíček ukryl do sedlové brašny. Celou scénu jsem pozoroval ze ­sedla, počkal jsem, až se Vic vyhoupne na svého hně­dáka, a s pocitem dobře vykonané práce jsme vyjeli k Bladewoodu, malému městečku na texasko-arkansaské hranici.

Taber Smuggler byl šéf gangu, který pašoval mezi realitami všechno, co přineslo nějaký zisk, hyuaku, drogy, zbraně, a neštítil se unášet do jiných světů ani ženy a děti, pokud na tom slušně vydělal. Byl to prostě hajzl, ale kvůli tomu jsme ho nesejmuli. Smuggler se vzepřel našemu šéfovi hraběti X-Haw­kovi, kterému odmítl vydat pašované magické artefakty a prodal je druhořadému mágovi z druhého konce meta­univerza. Xaverius Hawk na odvetu poslal de­strukční jednotku, aby zlikvidovala celý pašerácký gang, ale ­Smugglerovi se podařilo přežít, zdrhnul a schoval se v téhle zapadlé realitě.

A právě tady začíná naše práce, jsme X-Hawkovi ohaři, slídilové, hledáme lidi, kteří toho starého černokněžníka zradili a mysleli si, že před ním utečou a ukryjí se. Doufají, že se zašijí v některém z mnoha světů bez magie, kde hrabě nedisponuje svou zničující mocí.

Já jsem v tomhle našem malém týmu hlavní slídil, pátrač, nebo jak to nazvat, sbírám, analyzuji data a jakkoliv pofiderní informace, sestavuji plány, postupy, jakým směrem hledat. Vymykám se čarodějům, počítačům, mám pros­tě šestý smysl vyčmuchat zrádce a uprchlíky, najít je jako proslulou jehlu v kupce sena. Jsem v tom opravdu dost dobrý, proto ostatně ještě žiju, hrabě X-Hawk nemá rád selhání a já zatím každý úkol dotáhl do úspěšného konce.

Vic je specialista na zbraně a zabíjení, dokáže se ohánět dvouručním mečem stejně dobře jako střílet s plazmovým rotačním kulometem, eliminuje cíle, je-li to součástí úkolu, a zajišťuje naši ochranu. Při své práci nikoho nediskriminuje, zabije každého, ať je jakékoliv rasy, pohlaví, sexuální orientace nebo vyznání. Empatie nepatří mezi jeho silné stránky. Je prostě profík stejně jako já.

Cesta do Bladewoodu nám trvala dva dny. Nebylo to hezké město, zaprášené ulice, oprýskané dřevěné baráky, i na nejlepší mapě byste ho hledali marně. Právě proto jsme tam měli sraz s naší spojkou, která nás přesune pryč z tohoto zapomenutýho světa.

Naštěstí tam měli salón, byl stejně ošklivý jako celý Bladewood, zažranou špínu z podlahy by nevyčistila ani horlivá parta lodních plavčíků s rýžáky, podle průstřelů se piano někdo marně pokoušel naladit olovem a chlap za barem vypadal víc jako král prasečáku než hospodský. Usadili jsme se v rohu salónu, abychom měli přehled o celé místnosti, konečně se k nám došoural šnečím tempem chromý barman a my si objednali pivo. Sklenice s kvašeným nápojem, kterému tady říkali pivo, postavil na náš stůl poměrně rychle, k svižnějšímu kroku ho patrně přiměl cinkot zlata v mém váčku a Vicův krvežíznivý pohled. Pivo vypadalo jako chcanky, a bohužel stejně tak i chutnalo. Rozhodl jsem se, že určitě vynechám své ledviny a játra jako ­prostředníka a vyliju tu břečku rovnou do latríny. Vic neřekl ani popel, obrátil do sebe půlku obsahu korbele a po­kračoval by do dna, kdyby se ve dveřích hospody neobjevil Drag.

Drag je poskok hraběte X-Hawka a funguje jako spojka, předává úkoly, vyplácí honoráře, otvírá portály mezi světy.

Do čela hluboce vražený klobouk, přes plochý nos a nazelenalý šupinatý obličej přetažený šátek, kvůli kterému bylo vidět jen oči se svislými zorničkami. Kdo ho znal, věděl, že v ústech s drobnými zuby skrývá mírně rozeklaný jazyk, jehož délku by mu záviděl i Gene Simmons z KISS. Drag prostě vypadá, jako by ho X-Hawk vypustil z oblíbeného terária, ale v téhle nemocemi prošpikované realitě jeho zjev zas tak moc nevybočoval – viděl jsem tu horší ksichty a pro příklad bych nemusel chodit daleko, stačilo se podívat na barmanovy krátery ve tváři po černých neštovicích.

Drag měl s sebou doprovod, což bylo nezvyklé, Asiatka ve věku kolem třiceti let, pohledná žena drobné postavy, oblečená do barevného mexického ponča s širokým kloboukem na hlavě.

„Zdravím váss, pánové,“ řekl sykavým hlasem Drag, když si stáhl šátek z obličeje, „ss dovolením ssi přissedneme.“

„Už zrušili ten zákaz dovozu ropuch?“ utrousil jsem.

Vic se uchechtl, sáhl do brašny a položil na stůl zabalené Smugglerovo srdce, které po dvou dnech u sedla zrovna hezky nevonělo.

„Give me your heart, baby,“ zanotoval jsem popový slaďák, uvízlý v paměti z baru světa, který jsem už nepamatoval.

„Jssi jako vždy sstrašně vtipný, ale ten humor tě brzy přejde,“ syčel Drag a pohotově sáhl po krvavém balíčku. „Mám pro váss kšeft.“

„To nemyslíš vážně!?“ obořil jsem se. „Ještě jsme ze sebe nestačili smýt pot a krev z téhle fušky a už nám cpeš další?“

Vic plivl černou slinu žvýkacího tabáku na podlahu, v té špíně se na zemi ztratila.

Nebo ji udělala čistší? Nebyl jsem si jistý.

„Je to rozkaz našeho pána ssamotného hraběte X-Hawka,“ mnul si Drago pařáty skryté v kožených rukavicích. „Cejch smrti dostal váš bývalý kolega Greg Kimble. Z jeho pracoviště se ztratila sslušná várka diamantů a on jakoby náhodou není nikde k nalezení.“

Teď jsem zůstal sedět jako opařený a mlčky hleděl na Draga. Grega jsme občas brali do našeho malého týmu, když jsme měli práci v nějakém technicky vyspělejším světě. Byl jednička na počítače a bezpečnostní systémy, dokázal hacknout sebesložitější výpočetní systém, obejít jakékoliv elektronické zajištění. Stačilo, aby se hledaná osoba otřela o klávesnici nebo mihla kolem kamery, a Greg vystopoval elektronickou stopu až k uprchlíkovi do ložnice. Navíc dokázal odpojit objekty od jakékoliv bezpečnostní soustavy a usnadnit Vicovi eliminaci našeho cíle.

Bohužel mu asi všechna ta práce pro X-Hawka přerostla přes hlavu, zdrhnul, a ještě mu v kapse uvízla vrchovatá hromádka diamantů. Hraběti se ale výpověď nedává, tohle není práce, kde si sami určíte, že končíte. Okrást ho je navíc jasný rozsudek smrti. Podíval jsem se na Vica. Proč chtěl ten černokněžník poslat zrovna nás, ať dáme tuhle personální nesrovnalost do pořádku? Vyzkoušet si naši loajalitu? Grega jsme znali, ale to i spoustu dalších a mnoho z nich jsme zabili.

„O ssplnění úkolu přinesste obvyklé potvrzení,“ poklepal si Drag na kapsu kabátu, kam před chvílí uložil pašerákovo srdce.

Srdce, proč srdce? Člověk jde identifikovat podle otisků prstů, kousku jakékoliv tkáně. Některé informace se nedozvíte ani po mnoha letech, možná z nás jen dělal kretény.

Cítil jsem stoupající vztek, který jsem si chtěl na někom vylít, hodil jsem pohled na Dragovu společnici. „Našel sis tu nějakou princeznu, žabáku, která ti polibkem vrátí lidskou podobu?“

Obvykle nejsem k hraběcím poslům tak kousavý, ale dnes jsem si nedokázal pomoct.

„Málem bych váss zapomněl předsstavit,“ šklebil se svým ještěřím způsobem. „Tohle je váš nový parťák, sslečna Mihara.“

„Vyloučeno,“ zareagoval jsem automaticky negativně. „Nebudeme nikomu dělat chůvu.“

„Nikdo mi nemusí dělat chůvu,“ promluvila Mihara. „Umím se o sebe dobře postarat sama.“

„Nemáte na výběr, pánové,“ pronesl Drag. „Mihara dlouho pracovala ss Gregem Kimblem, zejména v poslední době. Zná jeho zvyky, sstyl práce, má nasstudovanou i jeho ssložku.“

Vic přidal na podlahu další nechutný plivanec, možná si zkoušel, zda by se tu neuživil jako čistič nebo deratizér.

„My jsme taky s Gregem zvládli pár fušek, víme o něm dost,“ pokusil jsem se o poslední vzdor, „a složku osoby, která od hraběte Hawka dostala cejch smrti, si raději studuju sám.“

„Taky mě moc těší, že budu pracovat s příjemnými společníky, jako jste vy dva,“ usmála se zářivě Mihara.

Raději jsem kapituloval, bylo mi jasné, že s tím nic neudělám, bylo rozhodnuto. Jedinou pozitivní stránku téhle záležitosti jsem viděl v tom, že vypadneme z tohohle zapadákova na konci metauniverza někam, kde si dám horkou sprchu a dobrou kávu a panáka na dobrou noc.