Předposlední díl povídky na pokračování slibuje opět hodně napětí a snad i akce.
Co myslíte přežije to stopař Taraxacum, nebo ho Henry dostane? Co bude dál? A kdo je vlastně tím krtkem v Agentuře?
Co by to bylo za úterý, kdyby tu nebyla povídka od Lmslavera? No řekněte sami, nebyl by to úplně ztracený den?
Já myslím, že to nebudeme zase tak přehánět, aby nám Lmslaver nezpychnul až moc, ale dobrá povídka jistě potěší srdce každého milovníka příběhů.
Mne rozhodně potěší, a jak jste na tom vy?
Pomalounku polehounku se se stává tradicí, že každý týden výjde další pokračování povídky Eskorta. Dnes je tu třetí díl, a pro ty z vás, co netrpělivě čekali, kam se pomyslné misky vah zhoupnou tentokrát, je po napětí - už si to můžete přečíst.
Jenomže, chyba lávky! Na konci tohoto dílu nás opět čeká dilema s rozhodnutím.
Tak co myslíte, jak to bude pokračovat tentokrát?
Tak co, tipli jste si, jak bude povídka pokračovat? No, teď už je to jedno, protože povídka pokračuje tak nebo tak.
Jak se vlastně postavy v povídce rozhodly a kam se příběh posune si můžete přečíst v následujícím díle v pořadí druhém.
No a za týden naschle 
.
Lmslaver v komiksu, Lmslaver a jeho vtipné bubliny, Lmslaver a psaní na pokračování, člověk se skoro bojí otevřít ledničku aby tam nebyl Lmslvaer :).
Ale, ne, neberte to tak vážně, to byla jen legrace (legrace je sranda - vysvětlení pro Moraváky), jen houšť a větší kapky! Jsme všichni jen a jen rádi, že máme tak všestranného a aktivního autora. Třeba si od něj, za nějaký ten měsíc přečteme JFK i v papírové podobě, kdo ví.
Dnes mám tu čest sem uvést první část povídky na pokračování s názvem Eskorta.
Schválně, jestlipak si tipnete, jak bude povídka pokračovat?
Dimenze D-3561 (Cambrie), východně od Nueva Viento Islas
Zygonitové kotle pracovaly na plný výkon, přesto hispánský vzdušný konvoj nedokázal tajemnému korábu uniknout. Velitel flotily Miguel Gallardo přiložil k oku dalekohled. Nikdy nic takového neviděl. Letoun, který je pronásledoval byl dvojnásobné velikosti, než ta největší vzdušná galeona, jakou měl k dispozici samotný hispánský král. Trup tajemného letounu purpurově zářil, jediný obláček kouře neprozrazoval, že by byl poháněn zygonitem, nebo jiným známým druhem pohonu a na palubě nebyl jediný stěžeň s plachtou. Miguel Gallardo složil dalekohled. Zvažoval šance. Jediný, sice hrůzu nahánějící koráb, proti jeho pěti dobře vyzbrojených galeonám. Neměl ve zvyku prchat před bojem, ale jeho flotila se vracela do Hispánie, plně naložena poklady z Nueva Islas a on nechtěl tento drahocenný náklad ohrozit. S každou mílí se však tajemný nepřítel neustále přibližoval, ozbrojený střet byl nevyhnutelný. Admirál Gallardo vydal pokyny svým důstojníkům a posádky vzdušných galeon se začaly připravovat k boji.
Obratnými manévry se všechny koráby natočily bokem k blížící se hrozbě. Na pokyn jednotlivých kapitánů vyšlehly výstřely z kanónů a ve ve vzduchu se vznášel oblak s vůní střelného prachu. Miguel Gallardo se kousl bolestně do rtů. Na té lodi jež musela pocházet ze samotných hlubin pekla nebylo vidět žádné poškození. Střely se od trupu neškodně odrážely, Z boku letounu naopak začaly vystupovat temné hlavně kanonů.
„Bohové nebes ať stojí při nás,“ zašeptal admirál Gallardo těsně před tím, než z tajemného korábu zahřměla salva.
A máme tu další povídku, tentokráte jsou pod ní podepsáni BorgDog a Pantarei, což je téměř jistá záruka kvality. Povídka je málo akční, dalo by se říct, že skoro vůbec, přesto v ní hlavní roli hraje agent Military divize a taky jeden ideální svět, i když jak pro koho...
Na to, jak si měl touhle dobou už užívat, nestálo probuzení za nic. V ústech měl sucho a hlava mu třeštila. Omámeně mrkal do šera, snažil se přijít na to, proč se cítí tak mizerně, až se mu to konečně povedlo.
Spolkl kletbu a rychle se na posteli posadil. Boule na hlavě pulzovala bolestí, kolena měl naražená a levou dlaň i loket pěkně odřený, ale zdálo se, že si při pádu nic nezlomil. Diletant Barris. Někdo by ho měl naučit, jak vysoko se umisťuje ústí portálu, jestli byl tohle předpisový metr, porostou letos na jabloních žaludy. Jo, mít tak von Wondera… raději myšlenku zahnal a rozhlédl se.
Agent Richard Schwarz vstoupil do kavárny Nakatomi v centru Vídně. Cestou k cíli prohlížel okolí a hádal, kolik tu má Gogol lidí. Vypadalo to, že támhle ta čtveřice chlápků v černých oblecích, kterou právě obsluhoval číšník ve smokingu, by mohla patřit k němu.
Do svítání zbývala necelá hodina a mlha se převalila od Temže, aby zahalila Londýn do svého pláště. V mléčném oparu se na jednom místě rozzářil namodralý bod, který rychle rostl až do průměru několika stop. Pak to vypadalo, jako by se tento velký míč do sebe zhroutil a utvořil kruhovou bránu – mezirealitní portál.
„Proč, sakra, PROČ?! Proč zrovna já?!“ nedokázal se stále s tou myšlenkou smířit, i když věděl, že v přítomnosti Franka a Vincenta mu nic jiného nakonec nezbude. Kdyby se totiž skutečně vzepřel, ti dva měli dohromady dostatek moci, aby ho dokopali kamkoliv by se jim zamanulo.
