Webshare: https://webshare.cz/#/file/eKMn6Mbz31/simcik-petr-agent-jfk-plnou-parou-vpred-zip

Uložto: https://ulozto.cz/tamhle/lipG1iERNNT8/name/Nahrano-3-1-2022-v-15-34-28#!ZGIvLmR1BGNmZQHlL2VkAzAxL2IxBSEBGzgmJT11Izy+ZTWz

Word: Plnou-parou-vpred-Agent-JFK

PLNOU PAROU VPŘED - Petr Šimčík

Prolog

Stará, květinami pomalovaná Fordka ostře řezala jednu zatáčku za druhou, Timothy Leary se snažil ze všech sil udržet vozidlo na silnici, zatímco se JFK krčil na zadním sedadle a pokoušel se dírou v zadním okně najít nejlepší úhel pro střelbu. Nechtěl pronásledovatele zranit,chtěl jen zneškodnit auto.
Policejní Lincoln se ale pomalu přibližoval a s každou další zatáčkou JFK viděl více detailů v řidičově obličeji. Johnovi kolem hlavy prosvištělo několik střel, jeho protivník moc ohleduplnosti nepobral. JFK se skrčil ještě víc a začal prohledávat prostor pod sedadly. Chvíli hrabal mezi hadry, pytlíky marihuany a zbytky jídla, pak konečně nahmatal něco zajímavého. Vítězoslavně vytáhl plastovou láhev, samozřejmě bez jakéhokoli potisku, ale pach Toluenu byl cítit i přes obal. Zkontroloval si náboje v Coltu 1911, už jich zbývalo jen pět a náhradní zásobník nikde. „Bude to muset stačit,“ řekl si v duchu. Řidič vyrovnal další prudkou zatáčku. „To se musí uznat, doktor Leary řídí skvěle,“ pomyslel si John a usadil se zpět na sedadlo tak, aby na pronásledovatele viděl. Odhadl úhel a vyhodil láhev rozšiřující se dírou.
„Ještě jsem ji ani neměl možnost vyzkoušet,“ ozval se zepředu naoko naštvaně Leary. Láhev se odrazila od nápisu „Make Love not War“ na kufru auta a rychle si to zamířila pod kola policejního vozu.
„Teď nebo nikdy!“ JFK zamířil na poskakující láhev a vystřelil.
Čas jako by zpomalil a láhev si poskakovala bezstarostně po silnici. Těžká pomalu letící střela ráže 0.45 si probíjela cestu vzduchem a přibližovala se k láhvi. Ozvala se ohlušující rána. Nádoba se rozletěla na tisíc kousků a náhle zapálený Toluen vybuchl přesně pod předkem policejního auta. Auto se nadzvedlo, poskočilo několik metrů a opět si sedlo na vozovku, poškozené závěsy kol nevydržely a přední náprava se úplně rozpadla. JFK ještě s uspokojením sledoval, jak si to policejní vrak šine směrem do výlohy obchodu s tabákem. Teď se teprve otočil k doktorovi.„Skutečně povznášející účinky,“ usmál se.
„Moc jim to ale nevoní,“ odpověděl doktor a podíval se do zrcátka na rychle se vzdalující hořící auto.
John ještě zahlédl jeho pobavený výraz.

John s doktorem se nacházeli v pokoji jako vystřiženém z pohádek tisíce a jedné noci, zem byla plná pestrobarevných polštářů povětšinou s květinovými vzory případně mnohorukými postavami se sloní hlavou, nikde žádný objemný nábytek, jen uprostřed pokoje stál nízký stůl a na něm čajová konvice, několik šálků a překrásně zdobená vodní dýmka. Po stěnách byly rozvěšené četné gobelíny, jejichž původ John odhadl na Indii. Okna byla přelepena tvrdým barevným papírem, který nepropouštěl téměř žádné světlo. To zajišťovaly dva vysoké elektrické svícny. Jediné co trochu rušilo atmosféru byl zápach konopí a hlavně fialový fantóm v rohu pokoje. Ve skutečnosti se totiž nacházeli nedaleko Dallasu na ranči Millbrook a ta nádhera kolem bylo doktorovo luxusní hašišové doupě. John musel uznat, že se doktor opravdu vyznal v tom, jak si udělat pohodlí. Jen ho trochu zaráželo, že mu to všechno prochází. Jak se říká: jiný kraj, jiný mrav. „Tak tedy, doktore, děkuju za všechno...“
„Time, Johne, pro tebe Time.“
„Ok, Time, tak nashle a dávej pozor, abys do toho znovu nespadl, příště by taky mohli poslat někoho jinýho a hlavně já bych měl průšvih, protože jsem tě doporučil jako rezidenta.“
Doktor mu kynul na pozdrav a kývl hlavou, jako že chápe. Byl smutný, přeci jen mohl vyzkoušet tolik nových druhů... houbový svět ho neskutečně lákal. Na druhou stranu získal místo rezidenta v Agentuře a to za to skoro stálo. Naposledy se podíval za Johnem. Ten zamával, nadechl se a vstoupil do fantóma. Záblesk. Timothy Leary stál v pokoji sám, přešel ke stolu a začal připravovat vodní dýmku, Allen Ginsberg měl dorazit každou chvíli.