Vega v Ankh-Morporku

Tak mě napadlo sem vložit příběh psaný na pokračování ze staré verze stránek.
Příběh zůstal nedokončený i když se kdokoli mohl k psaní přidat.
Je to škoda. Myslím, že by si příběh zasloužil nějaké pokračování a snad i zakončení, co myslíte?

Vincent Vega seděl v kanceláři Ljuby Bytewské a zamyšleně obdivoval obraz v silném zlaceném rámu. Slunečnice od van Gogha, podle jeho odhadu některý z originálů. Že by šéfce zůstalo něco za nehty při posledním zátahu? Ne, to ne. Nejspíš načichla inspirací a obraz si koupila až po tom. Nebo že by byla …
Svou teorii nedokončil, šéfka vcházela do dveří.
Mám pro vás úkol,“ začala bez pozdravu.
Proto jsem byl odvolán z mise Kolumbus?“ neochotě protahoval Vega.
Tohle má prioritu!“ zabouřila kyprá šéfová veškerou svou váhou a autoritou zároveň.
To je to tak žhavé?“ neztrácel naději Vega.
Nehlásí se rezident v jedné z okrajových realit,“začala svůj výklad Bytewská.
Podle nechápavého výrazu svého podřízeného musela začít více ze široka.
Podle profesora Von Wondera, jako okrajové reality pracovně označujeme světy, které jsou od naší bazální reality vzdáleny natolik, že nejsou téměř vůbec kompatibilní. Jakýkoli produkt z naší nebo jejich reality je okamžitě zničen Maurbyho efektem. Jedná se o světy na jedné straně přespříliš technické, na druhé straně absolutně magické, a právě do jedné z absolutně magických realit budete vyslán.“
No to je hezký,“ komentoval výklad Vega. „Ztratí se rezident a já ho mám hledat.“
Ztratil se, není přesné,“ přerušila ho rázně Bytewská. „Rezident s krycím jménem Mrakoplaš z reality nazývané Zeměplocha naposledy před šesti měsíci ohlásil, že je na cestě na tak zvaný Vyvažovací kontinent. Od té doby nemáme žádné zprávy.“ proslov, při kterém přibíjela svého podřízeného pohledem do židle, jí vehnal lehký ruměnec do tváře a řádně rozvlnil poprsí. „Podle předchozích hlášení rezidenta Mrakoplaše, patří k nejlepším čarodějům v jeho realitě, tak ho rychle najděte!“
Tak přece jen ztracený,“ neodpustil si poslední slovo Vega.
 
Vega od své šéfky dostal instruktážní disk, a dvě hodiny času do startovacího okna. Dost času pro zkušeného agenta projít si instrukce a odbýt si hypnokurs místního jazyka.
Už na vás čekám,“ zahalekal na něj Von Wonder rozjařeně.
Profesor vypadal snad ještě rozcuchaněji než obvykle, a to už je co říct. Na druhou stranu byl přítomen ve své realitě všemi smysly, což se zas tak často nestávalo, většinou vypadal, že alespoň částí své mysli neustále řeší paradoxy všech čtyř teorií relativit naráz.
Na tento přenos se obzvlášť těším, bude značně náročný a snad i nebezpečný,“ profesor si vyloženě liboval.
No, co, dejme se do toho,“ zabručel stroze Vega.
Ještě máme celých sedm minut,“ usmíval se profesor Von Wonder pro sebe a ladil na jednom z počítačových terminálů poslední parametry svých milovaných fantómů. „Portál bude otevřen za okamžik. Je nutná naprostá přesnost v zadání parametrů …. hmmm a máme ho tady.“
Vega vykročil, prošel zářícím kruhem a rozhlédl se. Měl být v Ankh-Morporku, velké metropoli tohoto paralelního universa.
 
Vega se zhluboka nadechla a rozhlédl. Město vypadalo, jako by do sebe na ex koplo kbelík tequily a teď si užívalo parádní opici. Moudře uhnul obrovskému vozu taženému něčím, co nebylo vidět, ale z čeho na dlažbu vypadávaly pocitvé koňské koblihy, sáhl do kapsy a zapálil si doutník.
Deset centů,“ vynořilo se zpoza rohu něco podobající ho se ...
Vega nemohl najít přirovnání, čemu by se to mohlo podobat. Ale humanoidní rysy stvoření odepřít nemohl.
Za co?“ zeptal se Vega a vyfoukl na příchozího modrý dým.
Tvor se rozkuckal.
Daň z ohně na veřejnosti!“
A komu ji zaplatím?“
Jsem zástupce městské hlídky, Nobby Noblhóch!“ vřískal dál skřet.
Vega okamžik uvažoval, potom sáhl do kapsy a vytáhl ohmataný knižní svazek, který mu na poslední chvíli přinesl jeden z techniků zajišťujích transfer.
Noblhóch,“ listoval Vega stránkami.
Co to je?“ zaujal barevný přebal Noblhócha.
Psalo se v ní o čarodějích, jakési univerzitě, třech čarodějnicích, kde jedna vlastnila tajný analytický modul, ale o skřetovi před sebou nemohl nic najít.
Jmenuje se to Magický prazdroj a další příběhy,“ přečetl Vega a vzdal hledání.
Chceš to místo těch deseti centů?“
Noblhóch přikývl, Vega mu strčil knihu a vyrazil směrem k velkému paláci, který musel sloužit vládci města.
Když někoho hledat, tak pořádně, pomyslel si Vega a obklopil se oblakem kouře.
Tohle nametené město opravdu příliš nevonělo …
 
Po chvíli chůze směrem k paláci, si agent uvědomil sílící nepříjemný pocit. Již několikrát se mu taková předtucha vyplnila, a tentokrát pocit téměř hraničil s jistotou. Měl dojem, že jej někdo sleduje, ale ať se ohlížel a otáčel jakkoli, nemohl žádného pronásledovatele objevit. Někdo po něm šel, to už věděl najisto, jen ho nemohl objevit.
Rozhodl pro starý vousatý trik, ostře zabočil do úzké křivolaké uličky a na neznámého si počíhal za
prvním rohem.
Když usyšel drobné šouravé kroky vyšel neviditelnému pronásledovateli vstříc. Byl připravený na hodně, ale to co viděl ho dost zaskočilo.
První co mohl spatřit, byla drobná postavička zahalená do umolousaného pláště s kapucou přetaženou přes hlavu a ze stínu kápě jen rudě svítila blízko sebe posazená očka.
Proč mě sleduješ?“ vybafnul na trpaslíka.
Už ho chtěl chytit pod krkem a promluvit si tak říkajíc z očí do očí, když zjistil, že trpaslík rozhodně není sám. Za ním se tísnil hlouček malých podobně zahalených postaviček. Zakrslíci se tlačili dopředu, přitom do sebe vzájemě strkali a hlasitě štěbetali neznámou řečí.
Když první z trpaslíků vytasil dlouhý nůž, Vega se mohl jen pousmát nad bláhovostí útočníka, když se však podobnými noži ozbrojili i ostatní, přehodnotil svůj postoj a zvolil raději méně elegantní, avšak praktičtější ústup.
Vybral si cestu nahoru a po poblíž opřeném žebříku vyběhl na střechu nejbližšího domu. Nahoře se obrátil a po několika vteřinách, kdy někteří z tvorů, co ho pronásledovali počali šplhat vzhůru, žebřík i s tvory shodil dolů.
Na ulici se v houčku strhla mela, zakrslíci do sebe strkali, křičeli na sebe a někteří se dokonce mezi sebou začali prát.
Vega stál na okraji střechy, zamyšleně pozoroval zápasící tvorečky a bezděčným pohybem vytáhl z kapsy doutník, náhradu za ten který ztratil při taktickém vyklízení pozic.
Zatracen …“ zarazil se, při vytahování sirek a pro jistotu se rozhlédl.
Za ním stál tmavě oděný mladík a zamyšleně ho pozoroval.
Nemoh Přecechtěl,“ k vašim službám lehce se uklonil neznámý. „Koncesovaný příslušník cechu vrahů,“ pokračoval konverzačním tónem. „Jak vidím, jste ve městě nový.“
Vega se zmohl jen na mlčenlivé přikývnutí.
To jsou dlaci“ kývnul Nemoh hlavou směrem k mele na ulici.
Něco jako vlkodlaci?“ odvětil Vega nejistě.
Ne, to jistě ne. Už jste viděl ve městě vlka?“ ihned ochotně vysvětloval Nemoh. „Většinou jen kachnodlaci nebo kozodlaci, občas nějaký ten psodlak.“
Aha,“ inteligentně poznamenal Vega.
Jsem na cestě za zakázkou, mám inhumovat jednoho klienta, ale nedalo mi to abych se nezastavil.“ brebentil dál Nemoh Přecechtěl.
Inhumovat?“ podivil se Vega.
Opak exhumace,“ okamžitě objasňoval koncesovaný příslušník cechu vrahů.
Rád vám budu nápomocen, třeba když budte mít potíže s v zaměstnání, či v rodině. Rychle, diskrétně, čistě,“ znovu se lehce uklonil a podával Vegovi navštívenku.
Hledám jednoho čaroděje“ vypálil Vega pohotově, aby přerušil tu záplavu slov.
Tak to musíte přes řeku, v Neviditelné univerzitě vám jistě pomohu“ mávl Nemoh neurčitě směrem k jedné vysoké budově, evidentně nezakočen nenadálou otázkou.
Tak nashledanou, už budu muset,“ rozloučil se Nemoh Přecechtěl, koncesovaný příslušník cechu vrahů s Vegou a rychle odcházel přes střechy domů.
Vega si doutník konečně připálil, labužnicky potáhl a při vyfouknutí se zahalil oblakem modrého tabákového kouře.
Tak přes řeku hmm...“ zabručel zamyšleně.
 
Tentokrát se Vega nehodlal nechat jen tak překvapit a naznačeným směrem se vydal po střechách domů. Cestou zjistil, že i tady ve výšce, jsou vyšlapané pěšiny a pěšinky, které se kroutí, větví, sbíhají a zase rozbíhají všemi směry.
Směr k řece nabral neomylně, stačilo se orientovat podle sílícího zápachu.
No to mě potěš!“ pronesl moudře, při pohledu na to co zde nazývali řekou, když dorazil na břeh. „Proč tu mají mosty? Vždyť se to dá přejít suchou nohou“
Zamyšleně zadusil oharek doutníku a nabral do plic neředěnou, téměř hmatatelnou auru blízké řeky. Jeden by řekl, že takový zápach musí neuvyklého člověka na místě skolit, Vega byl ale z jiného těsta. Na druhé nadechnutí dokonce dokázal v hutném vzduchu rozeznat povědomý pach, co pach to byla vůně! Nakrčil nos, aby co nejpřesněji lokalizoval směr odkud přichází vábivý odér a vyrazil do blízké křivolaké uličky, kde po několika metrech vpadl do baru, kam ho zavedla vábivá vůně whisky.
Na prahu se překvapeně zastavil.
Na podlaze, okolo kamenné vochomůrky, se rvala dvě neuvěřitelná stvoření. Nesmírně tlustý mužíček, u kterého jste si nemyli jistí, jestli to čím je opásán je opasek, nebo kravata a … no co říci, prostě přerostlá housenka.
Pentlochňap, Pentlochňap vzteklitý to je, povídám!“ křičel mužík.
Tlachapoud, a basta!“ oponoval houseňák hlubokým hlasem. „Přerazils mi fajfku, nemehlo,“ pokračoval.
Vega se úspěšně a zatím nepozorovaně dostal k barovému pultu, nicméně marně se rozhlížel po barmanovi, u kterého by si objednal kýženou whisky.
To musíš hvízdnout,“ zhmotnil se vedle něj doširoka roztažený úsměv, následovaný posléze celou kočkou v lidské velikosti. Našpulila chlupatou tlamičku a hlasitě hvízdla.
Co si dáte?“ zeptal se barman, který se vzápětí objevil.
Byl plešatý, vážil tak dvacet kilogramů přes svou ideální váhu, ale ani vrstva tuku nedokázala zamaskovat robustní kostru a svalstvo.
Whisky. Tu nejlepší co máte," objednal si konečně Vega.
Ano, pane,“ řekl a rychleji, než by od člověka jeho rozměrů čekal, před Vegu postavil sklenici whisky s ledem.
Dál už nechal Vegu na pokoji a odstěhoval se k druhému konci pultu.
O co jde?“ kývnul Vega směrek ke rvoucí se dvojici, když polknul doušek lahodné tekutiny.
Ále, chlapci se nemohli dohodnout. Jeden říká, že je to Tlachapoud, druhý zase Pentlochňap,“ mávla tlapkou ke stěně, kde stál malíř s baretem a dokončoval překvapivě realistickou fresku.
Mezi námi,“ sykla „stejně všichni vědí, že je to Žvahlav“
 

Forums: 

Obrázek uživatele Lmslaver

„Co takhle drink na usmířenou pánové? Zvu vás,“oslovil Vega podivnou soupeřící dvojici.
„Komu říkáš pánové? Myslíš si, že si že mě můžeš urážet, když mi koupíš nějaký driák,“ vyhrkla přerostlá housenka a začala si výhrůžně vyhrnovat šest rukávů na levé straně trupu. Vega zaujal bojový postoj a v duchu si nadával do bláznů, kteří se nemají plést do cizích sporů. Najednou se rozrazily dveře a do baru vešel vysoký muž ve stříbrné košili, tmavých kalhotách a plášti, u boku se mu pohupoval velký meč se zdobenou hlavicí. Všichni přítomní zmlkly. Tvor připomínající housenku, se stočil do klubíčka a odkutálel do rohu místnosti. Kočko-tvorovi se naježila srst, zaprskal a vmáčkl se co nejvíc do barové židle. Muž v plášti zamířil přímo k Vegovi.
"Jmenuji se Corwin. Přijměte prosím mé pozvání, čekal jsem někoho od vás z agentury."
"Z agentury?" předstíral mistrně Vega s otazníkem v obličeji.
"Jistě, někoho od vás od Kovářů, přede mnou nemusíte hrát toto divadlo. Pane ...?"
"Vincent Vega"
"Pane Vego. Jsem princ z Amberu, který je skutečným světem na rozdíl od tohoto, nebo vašeho, které jsou pouze stíny, nebo jak vy je nazýváte paralerními světy, či dimenzemi. Ale nesetkal jsem se s vámi abychom vedli filozofické debaty, ale abychom probrali záležitost okolo mága Mrakoplaše, který pokud se nemýlím pracoval pro vás.
Poslední slova odzbrojila Vegu a následoval prince Corvina do izolovaného boxu v baru. Jestliže je tento člověk opravdu princem z Amberu, tak nemělo smysl odporovat, nebo něco předstírat. Vega už slyšel o těchto mocných čarodějích, kteří údajně dokáží procházet dimenzemi tak lehce, jako dokáží přetvářet realitu v jiných světech, kromě toho svého, dokážou žít několik staletí, či snad tisíciletí, pokud je někdo nezabije. Což je asi jediná věc, kterou snad mají společnou s ostatními smrtelníky.

„Situace je vážná pane Vego. Za hranicemi známých světů se formují temné armády Chaosu, a připravují se na zničení Amberu. Rekrutují v mnoha stínech mocné mágy a čaroděje. Sliby, vydíráním i násilím se je pokouší přimět ke spolupráci.“
„Myslíte že Mrakoplaš přešel na jejich stranu.“
„To si nemyslím, naopak Mrakoplaš se zcela určitě nepřidá pod korouhev Chaosu. Zatím nevím proč, ale pro temné síly je tento svět zvaný Zeměplocha něčím důležitý a získání Mrakoplaše, ať po dobrém či po zlém klíčové. Mág Mrakoplaš se někde ukrývá, nemůže nám dát znamení kde se nachází, neboť by patrně prozradil i svou pozici silám Chaosu.“
Vega chtěl položit Corwinovi další otázku, ale už se k tomu nedostal. Dveře s rachotem vyletěly z pantů a do hospody naběhlo šest chlapů. Princ Corwin bleskurychle tasil meč, který se stříbrně zaleskl a Vrbovi do ruky automaticky skočila jeho pětačtyřicítka. Tihle chlápci byli sakra rychlí, Vega stačil vystřelit pouze dvakrát, než se k nim dostali na dosah. To už ale úřadoval meč lorda Corwina. Jedna ze dvou utnutých hlav přeletěla celý lokál a přistála na polici s alkoholem, hned vedle lahve Bim Jeam.
Dalšího protivníka přeťal v pase a toho posledního excelentně s grácií probodl přes srdce skrze celý trup.
„Dobrá práce pane Vego“, ukázal na dva mrtvé muže, které agent zastřelil, “nyní je ale čas zmizet, tuším, že tohle byl jen předvoj a hlavní úderná síla bude následovat. Račte mě následovat.“
Lord Corwin i Vega vyběhli z hospody zadním vchodem a proplétali se uličkami Ankh-Morporku dokud neměli jistotu, že je nikdo nepronásleduje.
„Máte nyní šanci jít se mnou agente Vego,“ promluvil Corwin, aniž by na něm byla vidět jakákoliv známka únavy. „Musím najít sedm indicií ze sedmi světů, abych našel úkryt mága Mrakoplaše a bylo by mi ctí, kdybyste mě doprovázel.“
 

Obrázek uživatele Brmboš

Vega jen kývnutím naznačil úklonu i souhlas zárověň.
Věděl, že i kdyby byl tento - říkejme mu člověk- alespoň prozatím, nepřítelem musí mu být nablízku. Dobře si pamatoval na ořídlené rčení - přitele měj nablízku, nepřítele ještě blíž.
Po chvilce musel ale přiznat, že to nedělá jen proto. Byl především zvědavý, nezřízeně zvědavý. Pokud byl tím kým tvrdil uvidí světy o kterých se mu ani nesnilo.
Zatím co zadumaný Vega duševně rekapituloval, princ Corvin se měl čile k dílu. Ze záňadří vytáhnul kartu, na kterou se upřeně zadíval.
"Pojdtě pane Vego," uchopil Vincenta za rameno a udělal pohyb, jako by chtěl jakýmsi podivným způsobem vstoupit do obrázku na kartě.
A najednou ... najednou byli tam. Oba.
První co Vega pocítil byl spalující řár, který doslova vysával každou tekutinu z těla. Přimhouřil oči a rzhlédl se.
Všude okolo byl písek, nic než písek a písečné duny.
Jen z prava seo zvalo šustění, snad jako by tam ....