Ukázka z povídky z povídkového sborníku "Svuj svět si musíme zasloužit"

KOMANDO

Tomáš Bartoš

„Tohle odolá přímému zásahu granátem ráže 155 milimetrů,“ ucedil někdo.

„Obleky jsou přizpůsobeny vašim potřebám, služebnímu zařazení a osobním preferencím,“ vysvětloval dál Kirby.

Golemové se po jeho slovech přesunuli, každý k jednomu muži. A k ní, přesně tak, jak se obávala. Stále patřila k misi. Monika zjistila, že neskutečně pokročilou techniku obdivují všichni, včetně von Wondera. Ji osobně spíš zajímalo, jak se bude cítit uvnitř a co si bude moct na sobě nechat. Obávala se toho nejhoršího.

„Odolá i výbuchu atomové bomby, pokud nebudete přímo v epicentru,“ zareagoval na poznámku Kirby. „A tímhle oděvem není problém se epicentru včas vyhnout. Čas nám běží, myslím, že byste si je měli vyzkoušet. Je nutné se svléci donaha.“

 „Přesně jak jsem si myslela,“ utrousila Monika a oplatila množství úsměvů, se kterými si ji přítomní muži prohlíželi, úšklebkem.

Jediný, kdo jí tentokrát nevěnoval pozornost, byl právě Alexej.

 „Víte, překvapuje mě, jak málo vám stačí k pozvednutí nálady,“ pronesla na adresu vojáků. „Tuhle výbavu nám nedávají jen tak pro nic za nic, na druhé straně na nás bude čekat něco moc ošklivého. A vy se tady na mě křeníte.“

„Čelem vzad k dámě, svlékat,“ zavelel Frubov a šel příkladem.

 „Stačí stoupnout dovnitř, oblek se o zbytek postará, stane se vaší druhou kůží, dokonalým odolným exoskeletem. Materiál je semiinteligentní tekutý kov.“

Monika si všimla, že vojáci se sice poslušně otočili zády, ale každý se postavil tak, aby ji mohl pozorovat v zrcadlícím povrchu.

 „Máme dvacet minut do definitivního otevření průchodu,“ oznámil von Wonder. „Když už, tak už,“ pokrčila rameny.

V sále bylo chladno, podlaha byla aseptická, bez stop po prachu. Složila šaty do úhledného komínku, navrch odložila své spodní prádlo a opatrně, nervózně vstoupila do golema.

 V okamžiku, kdy našla vhodnou polohu, kov, nebo co to vlastně bylo, ožil, přilnul jí ke kůži a zavřel se. Naštěstí se to stalo tak rychle, že se neměla čas pořádně leknout. Teď už ho nevnímala, měla pocit, že stále stojí nahá uprostřed sálu.

 Před očima jí svítila záplava ikon umožňující personalizaci a změnu nastavení. Bez dlouhého rozmýšlení zvolila položku „optimalizovat dle obvyklých požadavků“. Najednou se cítila opět oblečená, zorným polem obsáhla celých tři sta šedesát stupňů a, aniž by tušila, jak to všechno ví, znala koncentraci škodlivých látek v okolí, teplotu. A také měla přehled o bojovém arzenálu svých společníků. Množství smrtonosného arzenálu, které měli k dispozici, bylo… hrůzné.

Jeden z nich, rozhraní jí prozradilo, že se jmenuje Hurten, si zkusmo dřepl, pohoupal se v kolenou a pak se odrazil. Třímetrový stříbrný golem se odlepil od podlahy raketovou rychlostí, postupně pomaleji a pomaleji stoupal vzhůru, těsně pod klenbou sálu se zastavil a pak začal padat zpět dolů. Monika zatajila dech.

 Kolos dopadl, trosky betonu se rozlétly na všechny strany, instinktivně se vrhla k zemi, až potom si uvědomila, že nemusí, ale už bylo pozdě. Hurten stál po pás zaražený do podlahy.

 Oblek to možná přežil, ale člověk uvnitř ne, akcelerace při odrazu a dopadu musela mozek a měkké orgány rozmačkat na kaši. To jí bylo jasné. „Máte k dispozici opravdu výkonný energetický zdroj, ale kompenzátory setrvačnosti jsou extrémně náročné na spotřebu. Podobné kousky doporučuji pokud možno omezit. I vzhledem k možným škodám,“ ukázal Kirby po sále na spoušť, kterou způsobily vymrštěné úlomky.

 „S tímhle bych se mohl postavit kterékoliv existující armádě sám,“ řekl Frubov a poprvé za dobu, co ho znala, se v jeho hlase objevilo něco jako bázeň.

 „Ano, asi ano. Všem vašim armádám, pokud by vám dali čas na vydýchání,“ souhlasil Kirby.

 „A proč v těch oblecích potřebujete nás? Vždyť sem přišli sami a… připadají mi hodně chytré.“

 „Vy byste kontrolu nad takovou ničivou silou nechal nehumanoidní inteligenci?“ zeptal se vážně Kirby. „My ne, my víc věříme lidem.“ „Deset minut do průchodu,“ oznámil jeden z techniků.

 Do sálu se po prvotním překvapení vyvolaném příchodem Kirbyho vrátil ruch. Monika už neměla čas zabývat se oblekem, Frubov ji poslal vojenský rozpis mise, současně ji kontaktoval Kirby.