Ukázka z JFK 17

Bez předchozího varování se nad stolem zhmotnila holografická projekce Bronca. Podle aerodynamického tvaru byl planetolet dokonce schopen vstoupit do atmosféry a v případě nutnosti přistát. JFK se bez velkého zájmu probíral jeho technickými daty. U původně civilních strojů to byl jeden z bezpečnostních požadavků.

Na okraji virtuálního komunikačního rozhraní opět zahlédl pohyb, najednou na něj poblikával datový soubor. Někdo mu ho musel podstrčit. Kdo, bude pátrat až později, teď ho bez velkého váhání otevřel.

"A co loď Grutny? Kurýrní speciál?" řekl nahlas, poté co se seznámil s obsahem.

  Jeho vr rozhraní samostatně vystřídalo business jet Bronco za jmenovanou loď. Kovář jen s obtížemi udržel kamennou tvář. Jak předchozí kosmické plavidlo vypadalo úhledně, moderně, udržovaně, tohle ze všeho nejvíc připomínalo vrak vznášející se ve vesmíru. Množství antén, některé kusy trupu držely na zprohýbaných nosnících, povrch toroidního potrubí zabírajícího tři čtvrtiny celku byl poznamenán četnými srážkami s mikrometeority a vesmírným prachem.

"To je ale loď z první poloviny války, totálně zastaralá," řekl Matrix a podíval se na JFK, jako by se zbláznil.

"Se starým ještě štěpným pohonem," doplnila pohrdlivě kapitánka Fridman.

"S plynovým štěpným reaktorem s později doplněným magnetohydrodynamickým stupněm," přečetl JFK s pokerovou tváří a i když se mu současně před očima bez jeho přispění otevírala celá série schémat a obrázků a téměř netušil, o čem přesně mluví.

"Používala se jako kurýrní loď a je schopna provozu ...po minimálních úpravách," doplnil rychle při sérii rudých hlášení, které se před ním okamžitě objevily.

"Ano, byly to rychlé hračky," přikývla kapitánka zamyšleně. "Ale musíte si uvědomit, že od té doby máme mnohem lepší pohonné systémy, rychlejší lodě, inerciálně kompenzační systémy," vysvětlovala. "Tohle je prakticky veterán. I když velmi výkonný."

V jejích slovech se kupodivu neskrývalo pohrdání, spíš obdiv.

"Vrak," ocenil Kovářův výběr plukovník Matrix. "Nemá žádné maskování, obranu. Za letu budete vidět i z Marsu. Nezapomeňte, agente," ucedil, "že nedávno skončila válka. Ve vesmíru je spousta spících min, automatických vyhledávacích lovců, kteří vás v takové nechráněné kocábce rozsekají na oblak rychle se rozpínajících trosek."

"Hezky řečeno," ocenil JFK a pohlédl na Vratnyho s Panwerem, zda se jim také majorovo přirovnání líbí.

Nelíbilo. Ani trochu. Místo toho se stupňující se nejistotou postupně přecházející v hrůzu pozorovali střídavě Kováře a loď, kterou vybral. Začínali ho znát a pochopili, že se rozhodl a oni budu muset svěřit své životy právě této kocábce.

Sám JFK se postupně začínal orientovat. Sice ne v technologiích a fyzikálních principech používaných k válce ve kosmu, ale v celkových vztazích moderní a starší techniky. Dnešní lodě byly mnohem lépe chráněné, hůře identifikovatelné a měly z jeho pohledu neskutečnou manévrovatelnost. Nedalo se však říct, že by byly řádově rychlejší, než Grutny, spíš naopak. Vzpomněl si na německé vozy formule jedna Mercedes z třicátých let dvacátého století. Jejich maximální rychlost nebyla o nic nižší než u monopostů o tři čtvrtiny století později. Na druhou stranu průměrné časy, za které dokázaly obkroužit závodní okruhy, byly o celé věky pomalejší. On však nehodlal kličkovat ani závodit. Potřeboval být na bázi TB-016 Diamant rychleji nebo alespoň v co nejtěsnějším závěsu za první výpravou.

"Zaprotokolujte, že jste mě varoval. Riziko je na mě," řekl pouze. "Za jak dlouho budu moci vyrazit? Příprava Grutnyho má samozřejmě prvotní prioritu."

"Dva dny?" nadhodila kapitánka, Matrix jen probodával Kováře diamantovými vrtáky svých očí.

Nelíbilo se mu, jak tento míting dopadl.

Osmnáct hodin třicet minut, roloval už Johnovi před očima seznam všech úkonů seřazených podle pečlivě naplánovaného harmonogramu.

"Tak abyste už zadal rozkazy, plukovníku," obrátil se na Matrixe. "A navrhuji, abyste začali zajištěním tetrafluoridu uranu. Tohle palivo už desítky let nepoužíváte, takže ho budete muset najít v nějakém starém skladu."