Tajemný kontraband - Lmslaver

Vězeň č. 666Do svítání zbývala necelá hodina a mlha se převalila od Temže, aby zahalila Londýn do svého pláště. V mléčném oparu se na jednom místě rozzářil namodralý bod, který rychle rostl až do průměru několika stop. Pak to vypadalo, jako by se tento velký míč do sebe zhroutil a utvořil kruhovou bránu – mezirealitní portál. Z portálu vykročil hrabě Rupert von Kratzmar s cylindrem na hlavě, oděn v luxusním dvouřadém kabátci se zdobenými rukávy a přes ramena měl přehozený temně modrý plášť lemovaný hedvábím. Elegantní dojem kazily pouze dvě poštovní kabely, které nesl hrabě na popruzích křížem přes tělo. Promnul si svůj hustý nakroucený knír a rozhlédl se. V tuto brzkou hodinu se na nábřeží nenacházela živá duše mimo procházejícího strážníka Williama Turnera, kterého při pochůzce přilákalo modravé světlo portálu zářící v mlze. Zvědavě si prohlížel von Kratzmara, kterého viděl vystoupit na nábřeží z toho nezvyklého tyrkysového světla. Nic tak zvláštního ve službě neviděl nejméně pět let, od doby, kdy nalezl jednu z obětí neslavně proslulého Jacka Rozparovače.
„Co jste zač, pane? A co zde provádíte za triky?“
Hrabě vsunul ruku do kapsy kabátu, vytáhl malý revolver Bulldog s vlastním monogramem na zdobené střence a vystřelil na strážníka. William Turner zavrávoral, držíc ruce na prsou, kde se již rozlévala rudá skvrna. Pak klesl na prochladlou vlhkou dlažbu. Hrabě skryl revolver zpět do kapsy a zrychleným krokem se vzdaloval od místa zločinu.

Agent EF v buřince, kostkovaných kalhotách a obnošeném žaketu se otočil za zvukem výstřelu. Pokynul na svého kolegu ve slaměném klobouku s tmavou rypsovou stuhou, který svým oděvem také připomínal obyčejného britského obchodníka, a oba rychle zamířili směrem, odkud zazněla rána z revolveru. Agenti doběhli k ležícímu policistovi. Agent Glenn Curtain si dřepl k tělu a zkoušel nahmatat puls na krku strážníka, druhou rukou si posunul buřinku více do týla.
„Je mrtvý. Myslím, že se ten pašerák chce dostat na druhou stranu Temže. Pokud se nemýlím, tak se pokusí přejít po Westminster Bridge. Vrať se k drožce, Steve, a pokus se dostat k mostu co nejrychleji. Já půjdu podél řeky pěšky a neměl by nám proklouznout.“
Oslovený agenturní rezident Steve McCrane, operující v tomto světě, se beze slova otočil a rychle zmizel v závoji mlhy.

Ruka hraběte von Kratzmara zajela do vesty a vytáhla zlaté dvouplášťové hodinky na řetízku. Pohledem na ciferník se ujistil, že musí spěchat, chce-li stihnout první vlak z Londýna. Na Paddingtonské nádraží je to ještě kus cesty a ti proklatci z agentury EF, před nimiž jej varoval lord Xavierus Hawk, mu budou určitě v patách. Jediný lord Hawk měl tolik pochopení pro jeho výzkum v oblasti botaniky a poskytl mu azyl i veškerou materiální podporu k pokusům. Samozřejmě nic není zadarmo a o výsledky svého bádání se musel s lordem podělit. Teď je však třeba zužitkovat veškeré výsledky své práce a ukázat tomuhle světu, kdo je to von Kratzmar. V tom mu nezabrání ani ti intrikáni, co si říkají Kováři rovnováhy.

Ještě Kratzmarovi zbývalo pár kroků, aby měl na dohled Westminster Bridge, když zaslechl přijíždějící kočár, nebo drožku. Zvolnil krok a opatrně postupoval vpřed, aby se neprozradil. Byl zvědavý, kdo se ještě v tuto dobu pohybuje po londýnském nábřeží, a doufal, že by se mohl zmocnit nějakého vozu za účelem rychlejšího a pohodlnějšího cestování. Před drožkou však stál ve střehu vysoký muž s revolverem v ruce. Hrabě Kratzmar se opatrně zase vzdálil. Nepochyboval, že muž u kočáru bude agent EF a číhá zrovna na něj. Poštovní kabely jej hodně tížily a hrabě věděl, že s tímto těžkým nákladem nemá šanci proklouznout do bezpečí. Obou tašek se ovšem nehodlal vzdát. Stálo ho to až příliš mnoho úsilí. Sundal si jednu brašnu a opatrně ji na řemeni spustil až k hladině Temže, aby nebylo slyšet šplouchnuti. Pak popruh pustil z ruky a brašna se vydala na pouť po řece. Druhou kabelu si pevněji zajistil na těle, vytáhl revolver a vydal se znovu směrem k drožce. Sotva v mlze rozeznal siluetu muže dvakrát vystřelil a rozběhl se k povozu. Agent ve slaměném klobouku střelbu opětoval. Kratzmar vystřelil potřetí a tentokrát neminul. Steve McCrane se sesunul s výkřikem k zemi. Hrabě překročil tělo muže a chystal se vyšvihnout na kozlík drožky, když jej za nohu zachytil postřelený McCrane. Kratzmar ztratil rovnováhu a upadl. Narazil bradou na hranu sedátka a málem omdlel bolestí. Cylindr sklouzl z hlavy a kutálel se po dlažbě. Uvědomil si, že při pádu upustil i revolver. Kopl nohou a zbavil se ruky, která jej držela za nohavici. V očích viděl tisíce rotujících hvězd, jak byla bolest intenzivní, ale znovu se ze všech sil snažil dostat na sedadlo pro kočího. Ani nepostřehl přibíhající kroky, pouze už zaregistroval, že jej za rameno uchopila mohutná ruka. Během zadýchaný Glenn Curtain si levačkou natočil hraběte k sobě a pravačkou mu zasadil úder do obličeje. Šlechtic a pašerák v jedné osobě měl dojem, že jej právě kopl kůň, ale ještě se pokusil vytáhnout dýku z pouzdra u pasu. Glenn chytil hraběte za zápěstí, kopem kolena do žeber si jej dostatečně navolnil a pak už byla úplná maličkost zkroutit ruku s dýkou za záda a nasadit bolestivou páku na loket. Dýka dopadla na zem, přesto agent na ruku ještě přitlačil, až bylo slyšet praskání kloubu a Kratzmar začal skučet bolestí. Během příští vteřiny ležel hrabě tváří k zemi a Glenn mu nasazoval na ruce pouta.

„Je to jen průstřel stehna, zdá se že kost není zasažena,“ zhodnotil zranění Glenn, když ošetřoval Steva. „Máš štěstí, zmetku, kdyby to bylo vážnější, tak by ses rána nedožil,“ patřilo už hraběti Kratzmarovi, který stále ležel spoutaný na zemi.
„Co to vůbec pašoval? Stojí to aspoň za to?“ zajímal se bledý Steve McCrane.
„Má brašnu plnou nějakých semen, ale jestliže přišel z dimenze, kde byl v kontaktu s X-Hawkem, tak věř tomu, že to určitě stojí za to. V čem má prsty lord Hawk, tam pak můžeme očekávat jen to největší svinstvo.“
Glenn ještě kontroloval, jestli nějaká semena nevypadla hraběti při potyčce z brašny. Na zemi však nic vidět nebylo a váčky se semeny se zdály neporušené. Z dlažby sebral pouze Kratzmarův revolver.
„Nejdřív ti, Steve, zajistím lepší zdravotní ošetření a pak zajedu do Scotland Yardu předat tohohle pašeráka policii. Dva hodnověrní svědci a zbraň s monogramem bude stačit na usvědčení z vraždy strážníka a pokusu o vraždu řádného britského občana. Provaz asi za to tenhle panák s modrou krví nedostane, ale určitě si pěkně dlouho posedí v chládku a přejde jej chuť poflakovat se mezi dimenzemi. Zajištěný kontraband pošlu nejbližším transportním oknem do agentury na rozbor.“
Za několik minut už tři muži seděli v drožce. Glenn pobídl koně a ten se dal do klusu. Drožka se ponořila do husté mlhy.

* * *
Vyšlapanou stezkou od chalupy k políčku to netrvalo Owenu Fosterovi ani pět minut. Poštovní kabelu si nesl přehozenou přes rameno. Našel ji před několika týdny v Temži, plnou nezvyklých barevných semen. Doufal, že se na něj usmálo konečně štěstí a ze semen vyroste nějaká cizokrajná rostlina, kterou pak výhodně prodá. Ani netušil, jak dobře se bude rostlinkám dařit a za těch pár týdnů se na malých stoncích rozzářily čarokrásné rudé kalichy. Nyní jednu z rostlinek vyjme ze země a v objemné poštovní tašce odnese tento exemplář jednomu známému do Londýna, který se v cizokrajné botanice vyzná. Foster se naklonil k rostlinám a očima vybíral, kterou z nich vyryje z půdy. Za svými zády uslyšel slabé šelestění. Zvědavě se otočil a nechápavě hleděl na jednu z rostlin, která stála na třech silnějších kořenech a kolébavě se k němu přibližovala. Natočila k němu svůj kalich, z kterého bleskurychle vystřelil šlahoun. Konec šlahounu zasáhl Fostera do obličeje. Rolník se chytil za tvář a začal se svíjet bolestí. Jedem zasažená pokožka začala napuchat a rudnout. Křečí zmítané tělo pak po chvilce vymanila z utrpení smrt. Ruka mrtvého Owena Fostera pevně svírala kožený řemen poštovní kabely, na které už jen stěží šel přečíst vybledlý a odřený nápis: TRIFID. Rostliny vytáhly své kořeny a vydaly se vratce ke své potravě. Před nimi byla nová kořist, nový svět.

AUTORŮV KOMENTÁŘ:
V tomto krátkém příběhu agenti EF plní své úkoly v dimenzi, která se časově nachází přibližně na konci devatenáctého století v Londýnské metropoli. Povídka je inspirována mou oblíbenou knihou od Johna Wyndhama, která patřila mezi mé první sci-fi knihy, nepočítám-li klasické verneovky.

kategorie: