SKARTACE

Malým ostrůvkem v moři čekání na další díl série je tahle příjemná a povedená povídka SKARTACE od Michaela "Střelce“ Pešťáka. Vrhněte se společně s Johnem F. Kovářem do nebezpečné mise a zavzpomínejte na staré agenturní časy ...

 

SKARTACE

       Po dlouhé době útěků, bojů, maskování a skrývání zase oficiálně v Agentuře!
JFK se rozhlédl po vstupní hale a zamířil do kanceláře své šéfové. Jeho přidělené služební doupě počká – tedy – jestli ho ještě má.
        Vstoupil do „svatyně“ Bytewské. Šéfová seděla u konferenčního stolku, na jehož desce stály dvě sklenky kvalitního životabudiče.
„Tak vás, Johne, oficiálně vítám zpět!“
Podezřele mile se přitom usmála a pokynula k jedné ze sklenek.
 John se podivil – takový úvod nebyl zcela běžný, i když jeho návrat si jistou oslavu zasloužil.

„Nedivte se a chopte se sklenky, budete to potřebovat! Mám pro vás práci. A jak je u nás neblahým zvykem, opět speciální, špinavou a navíc nehodnou vašich schopností a kvalifikace.“

Připili si.

    JFK poněkud nechápavě zakroutil hlavou. Čekal cokoliv – od výslechů a hlášení přes pucování záchodů a šílenou misi, až po vyřizování hory administrativy, ale Bytewské úvod ho zmátl.

„Požádal nás o pomoc agenturní archiv.“

John se upřímně vyděsil. Naštěstí byla jeho sklenice jakoby zázrakem opět plná.

    Bytewská se chápavě pousmála.
„Agenturní archiváři měli provést odbornou archivní prohlídku ve spisovně Dopravní sekce a provést skartaci. Ale narazili při tom na jakési specifické problémy a obrátili se na military divizi. Ta je poslala za námi. Přesně řečeno za vámi, ale naštěstí dodržují subordinaci. Podle nich máte v dané problematice větší zkušenosti.“

„S odbornou archivní prohlídkou?“, podivil se JFK; „Jak na to, u všech čertů, přišli?“

Bytewká pokrčila rameny.
„Prý nejde o prohlídku jako takovou, ale o cosi v prostorách spisovny. Archivář, který pouze díky své rychlosti neskončil na ošetřovně, to nedovedl přesně popsat. Jeho kolegové prodělávají léčbu po zraněních a speciální dekontaminaci. Podle lékařských zpráv jde o napadení agresivními plísněmi.“

„Už to začínám chápat. Houbový svět.“

„Ne tak docela, ale asi to k té neblahé misi nebude mít daleko. Připravte se dle vlastního uvážení a zítra se hlaste v archivu. Máte to tady – v bazální realitě.“

„Provedu!“

    JFK se odebral do své kanceláře a spojil se s agenturním archivem. Kudrnatý obrýlený třicátník jménem Karel mu vysvětlil, co se stalo a kterak se zachránil z melée. Poté velmi důrazně odmítl použití plamenometu coby primárního nástroje skartace. Kdesi mezi tunami zavlhlých smluv, notně prokvetlých starých účtů, obskurních závazků a zpráchnivělých hlášení by se měla nacházet cenná dokumentace!

        Druhý den ráno se Kovář hlásil v archivu osobně. Po příjemném úvodu, zahrnujícím seznámení, kafe, sušenky a všeobecnou informační výměnu došlo na rozdělení úkolů.
        Skupina ve složení John a archiváři Karel a Petros vyrazila do spisovny dopravní sekce. Do vlhkých katakomb agenturní budovy táhli vozík se speciálním vybavením a hermetickou pancéřovou schránkou na převzaté archiválie – pokud tedy po „speciální“ odborné prohlídce a následné skartaci zbude něco k převzetí.
        Ve sklepní spisovně přivítala archivní komando podivná bytost, či spíše skřet. JFK něčím připomínal „dědečka Hříbečka“ a když mu byl skřet představen jako správce spisovny, došlo mu, čím. Správce se dokonale přizpůsobil svému životnímu prostředí. Postava rozměrově dokonale zapadala do spisovenských prostor, povrch se stal vzhledově součástí pozadí a zdálo se, že se u správce vyvinuly i nějaké další speciální schopnosti.
        Následoval rozbor situace, komando obléklo superodolné kombinézy s vlastním dýchacím okruhem určené pro agresivní prostředí, ozbrojilo se bojovými kladivy, sítí, rozprašovači se speciálním postřikem a jištěno správcem vniklo do ukládacích prostor.
        Zatímco archiváři s pomocí správce vysvobozovali z houževnatého porostu na stěně vypínače osvětlení, JFK si uvědomil, že v jedné ruce svírá mačetu s rozvidleným hrotem a v druhé bojové kladivo. Rozsvítila se světla a zalila dosud temnou prostoru šerem.

    V regálech zachrastilo.

        Dlouhá úzká místnost byla plná regálů, narvaných od podlahy ke stropu balíky a kartony spisů, krabicemi s kartotékami a dalším, zatím neidentifikovatelným materiálem. Stěny do výše dospělého muže pokrývaly vlhké skvrny a různobarevné porosty, přičemž na jedné převažovaly žluté a oranžové odstíny, na protilehlé pro změnu zelené. Podobná „výzdoba“ místy pokryla také strop, podlahu a do značné míry i uložené spisy.
    Výprava vyrazila směrem ke středu místnosti, kde se v mezeře mezi regály nacházel olezlý a otřískaný stolek a cosi, co v lepších časech bývalo židlí.
Karel fotoaparátem dokumentoval stav spisovny, Petros ve spolupráci se správcem odškrtával položky na skartačním seznamu a společně se snažili odhadnout, co půjde s ohledem na pokročilé stádium rozkladu převzít.

    Tušený pohyb mezi regály se stal zjevným.

    JFK cosi zapraskalo pod botou – dočista obraná krysí kostra se výsměšně rýsovala uprostřed šlápoty v ostrůvku vysoké šedozelené plísně. Nikde ale nebyly vidět charakteristické struktury, které John poznal v Houbovém světě. Opatrně postupoval dál, následován Karlem, pilně dokumentujícím okolní zkázu.
    JFK náhle pocítil tlak kolem kotníku. Instinktivně se ohnal bojovým kladivem a zároveň se kryl mačetou. Cosi mezi yorkšírem a hermelínem se s mlasknutím rozpláclo o stojinu regálu. Vzápětí to přišlápl správce a následoval postřik a odření „chlupatého“ povrchu.
„Tak to jsou ty kolektivní smlouvy, co jsme nenašli u dveří“, konstatoval Petros a odškrtl si položku v seznamu. Balík smluv sebou zaškubal, vzápětí byl omráčen úderovou plochou bojového kladiva, obrazově zdokumentován a odložen na stůl.
    Odkudsi vystartovala nazelenalá hrouda, potkala se s Johnovou mačetou a rozpadla se na několik složek, pestře zbarvených šedozelenou, žlutou a oranžovou plísní. Jedna z nich přistála na stole a vzápětí se pokusila odpíďalit pryč.
Buch!
Nosec bojového kladiva pohotového „dokumentaristy“ Karla ji přišpendlil ke stolu.
„Záznamy přepravní kontroly! Ročník...“
„Mám, do skartu!“
„Bacha!“
„Kryjte se!“

Mezi výpravou a dveřmi se začal s praskotem hroutit regál.
Prostřední řada světel zhasla.

„Postřik!“ zavelel JFK; „Přejít na vlastní osvětlení!“

    Rozkaz stíhal rozkaz. Správce cosi zuřivě utloukal hasičskou sekerou, archiváři aplikovali protiplísňový postřik, JFK je kryl před útoky spisů z vyšších pater regálů a průběžně organizoval ústup.
Razantní útok kárných opatření mu málem vyrazil mačetu z ruky.

„Došel postřik!“

„Ústup podél zelené stěny, opakuji – ústup podél zelené stěny!“
U oranžové stěny byla ulička zatarasená balíky spisů, střed blokoval rozpadlý regál...

    „Jak probíhala mise?“
 Bytewská nalila JFK štědrou dávku zlatavého životabudiče.

„To podstatné je v hlášení, spojení s realitou Houbového světa se neprokázalo“, konstatoval JFK. „Novému vedení Dopravní sekce ale ten úklid ani trochu nezávidím.“
 Přitom pohladil speciální hermetickou schránku z pancéřového skla, ve které se cosi zahemžilo.

Bytewská se podezíravě zahleděla do schránky.
 „Co to, u všech bohů, máte?“

„Příkazy ředitele Dopravní sekce“, odvětil John; „Poněkud zmutované. Držely dveře, dokud jsme z té díry nevypadli.“ 

„Něco se mi o tom doneslo. Hned po vašem ústupu to tam bezpečáci zalili antitenzní pěnou. Ale tohle...“,  Bytewská dál překvapeně třeštila oči do boxu z pancéřového skla.

    JFK sáhl do kapsy a našrouboval na schránku krmící nástavec. Šedozelená, oranžově skvrnitá hrouda s plyšovitým povrchem se radostně zavlnila, šťouchla jedním koncem do skla a pak se přisála ke krmícímu otvoru.
    „Říkám tomu Flemík. Na počest sira Fleminga, objevitele penicilinu.“

PřílohaVelikost
Image icon skartace1.jpg91.97 KB

kategorie: 

Komentáře

Obrázek uživatele sea

 Pěkné, pobavilo. :) 

If you're remembered, you're alive. If you're forgotten, you're dead.