Rozhovor s Tomášem Bartošem

Tomáš Bartoš, nový scifi autor, který všechny překvapil již minulý rok, a to když přišel se sci-fi military románem Žoldnéři, dokonce i sám Miroslav Žamboch ho požádal o pomoc a to při psaní technického světa v Agentu JFK 14 - Prokletí legendy II - Hra gentlemanů. Tentokrát zasahuje do série Agent JFK osobně a to s nedávno upečeným Agentem JFK 17 - Renegát, takže nechme se překvapit a mezi tím tu máme rozhovor. (Marc)

1. Můžete čtenářům prozradit, který autor či kniha vás přivedli k fantastice?

Asi Jules Verne a jeho román Tajuplný ostrov. Když se nad tím zamyslím, ani nevím, zda ho za fantastiku mohu označit, hrdiny knihy jsou spíš chemie, fyzika a další vědy spolu s umem a vzděláním trosečníků – kolonistů. Pro mě však i tak zůstává úhelným kamenem toho, co mám načteno.

2. Na jakých autorech fantastiky jste vyrůstal?

Začnu Julesem Vernem, kterého jsem už zmínil, pak se mi vybavuje František Běhounek, Troska, bratři Strugačtí, Lem, Clark. Když jsem je tak vyjmenoval, jsem překvapen, jak málo západních autorů ve výčtu je, ale bylo to způsobeno tím, že za mého dětství a mládí nebyli ještě tito autoři u nás vydávaní.

3. Jak probíhá vaše psaní? Sestavujete si nejdříve podrobně celou kostru a nebo vše vymýšlíte během psaní?

Mám za sebou jen dvě knihy, nemohu tedy mluvit o nějakém zavedeném postupu psaní. V obou případech jsem před sebou viděl holou kostru, která se však v průběhu psaní částečně proměnila. Páteř zůstala stejná, i lebka a tři ze čtyř končetin. Tak bych to nějak popsal.

4. Co vám psaní vlastně dává?

Návrat do klukovských let. Nějak jsem si uvědomil, že začínám být v poslední době příliš vážný. A přestože fantastiku stále čtu, i když méně než dříve, zjistil jsem, že stále nepotkávám přesně to, co bych si představoval. Tak jsem se rozhodl využít některých svých starých poznámek a sám se o to pokusit.

5. Minulý rok vám vyšla vaše prvotina Žoldnéři, vzpomínáte si ještě, jaký to byl pocit, když jste knihu držel poprvé v ruce?

Velmi sváteční. Také v něm bylo dost úžasu a i trochu překvapení, že to doopravdy dopadlo, jak to dopadlo. Celkově moc příjemný pocit, stojí za to ho zažít.

6. Na dveře klepe vydání vaší nejnovější knihy Renegát, kterým přispějete do populárního sci-fi/fantasy seriálu Agent JFK. Jak se podařilo Miroslavu Žambochovi a Jiřímu. W. Procházkovi vás naverbovat?

Pan Žamboch mě oslovil už před nějakou dobou, ale to jsem vzhledem k nedostatku času odmítl. Pak mě znovu kontaktoval kvůli konzultacím jeho technického dílu, tuším Hra gentlemanů. Vyměnili jsme si pár mailů, tady si nesmíte představovat, že šlo o dopisy, spíš stručná hesla s otazníky a já na ně odpovídal podobným způsobem a občas k tomu připojil nějaký ten webovský odkaz.
Teď ho podezřívám, že to udělal záměrně, protože tím, jak jsem o světě JFK přemýšlel, tak jsem ho částečně začal považovat za svůj. Když pak znovu svou nabídku zopakoval, už jsem neodmítl.

7. Na co se mohou čtenáři v Renegátovi těšit?

Na to, co mám rád. Lidi v supertechnickém prostředí, profesionální dokonale vybavené žoldnéře, na vztahy deformované světem, do něhož jsme se my lidé uzavřeli.

8. Jak probíhala spolupráce s MŽ a JWP? Měli nějaké výhrady?

Bez problémů, s panem Žambochem už jsem spolupracoval i na Žoldnéřích, máme už zavedený jistý postup. Měli jedinou výhradu, nebo spíš požadavek – aby můj díl nebyl až tak supertechnický. Snažil jsem se, pár drobných detailů, jsme osekali, ale jinak výsledek akceptovali tak, jak byl. A já jsem rád. Myslím, že JFK se stala na poli české fantastiky takovým pojmem, že unese velkou žánrovou pestrost. A totéž si myslím o jejích čtenářích, mezi které se sám také řadím.

9. Co nového připravujete?

Zaskočil jste mě. Už teď jsem napsal o jednu knihu víc, než jsem vůbec kdy plánoval. Možná, možná bych se někdy v daleké budoucnosti rád vrátil do světa Žoldnéřů. Ne do stejné doby, ale stejného světa.

10. Jak relaxujete?

Samozřejmě u čtení, také si občas zasportuji. Jezdím na kole, i když při dnešním provozu je to občas hazard a ne relaxace. Teď mám chuť napsat, že relaxuji i u psaní, ale když jsem uprostřed onoho „procesu“, tak mi to jako relaxace příliš nepřipadá.

Děkuji za rozhovor
Martin Stručovský

kategorie: