Rozhovor s Julií Novákovou

Julie Nováková je autorka, která má na svém kontě již tři samostatné romány, spoustu vydaných povídek v časopisech a antologiích a v loňském roce publikovala v americkém časopise Clarkesworld. Není žádným tajemstvím, že další díl série JFK pochází z jejího pera a nese název Bez naděje.

V roce 2011 ti vyšel detektivní román Nikdy nevěř ničemu a vlastně i kniha Zločin na Poseidon City z roku 2009 je detektivka z budoucnosti. Je vidět, že máš velký vztah k detektivním příběhům. Co je pro tebe obtížnější, dát dohromady zajímavou detektivní zápletku, nebo napsat sci-fi / fantasy příběh?

Neřekla bych, že jedno či druhé je jednodušší nebo složitější, jen odlišné. Každý žánr nabízí trochu jiné výzvy. V detektivce chcete vytvořit a udržet napětí, nenechat čtenáře příliš brzy odhalit pachatele, ale zároveň jeho odhalení udělat uvěřitelným a logickým. Sci-fi má širší pole, co se týče typu příběhu, ale vždycky se snažíte stvořit zajímavý a uvěřitelný svět, který se nějakým způsobem liší od našeho, ale je pro čtenáře ještě pochopitelný. A samozřejmě vždycky chcete napsat co nejlepší příběh. Ani jeden žánr mi nepřipadá něčím náročnější – a možná se při psaní dokonce hodí se věnovat střídavě různým výzvám, nezapadnout do žádného stereotypu, napínat fantazii i logickou stavbu příběhu různými směry. Doufám, že i díky tomu pak může být výsledek o to zajímavější.

Ze souhrnu ocenění, jak na poli fantastiky, nebo detektivním i podle vydaných románů a povídek máš hodně zkušeností. Ale co série Agent JFK? Kdy jsi přišla poprvé do kontaktu s agentem Johnem F. Kovářem?

Úplně prvně jsem se s JFK seznámila, když jsem kdysi na několik dílů narazila v knihovně. Asi rok nato mě JWP požádal, jestli bych se do série nezapojila, a já jsem souhlasila – a pak se postupně začalo domlouvat pořadí autorů, návaznost jednotlivých dílů… Na podzim 2011 se mě Jirka zeptal, během následujícího roku se domluvily podrobnosti a loni v létě jsem odevzdala svůj hotový díl.

Můžeš nám prozradit na jaký příběh se můžeme od tebe těšit? Bude mít detektivní zápletku? Do jakého světa vyšleš JFK?

John a spolu s ním i čtenáři se podívají do světa, kde by asi nikdo z nás nechtěl žít. Jde o svět po ničivé pandemii, která vyhladila značnou část lidstva, především žen, u kterých probíhala nákaza v mnohem těžší formě. Udržet fungující infrastrukturu a společenské zázemí je těžké, když sotva během roku zemřou desítky procent obyvatelstva, a v reakci na paniku, protesty, násilí, přílivy přistěhovalců z hůře postižených oblastí a nedostatek lékařské péče pro nakažené se z většiny států staly dost tvrdé diktatury. Tam, kde k tomu ještě nedošlo, můžete pro změnu čekat anarchii a naprostý rozklad společnosti. Hezká vyhlídka, že?
Zápletka je spíš thrillerová než detektivní. John se do tohohle překrásného světa dostane díky šifrované zprávě s žádostí o pomoc, která zřejmě pochází od někoho z agentů bývalé Agentury. Musel ale vyrazit okamžitě, nevěděl, co čeho přesně jde… a při svém štěstí se vynořil uprostřed vězeňského komplexu. Aspoň rychle získal představu, do jak příjemné reality se dostal. Plánu na nalezení autora zprávy se ale nevzdává a s tím se mu pokouší pomoci skupinka místních odbojářů (nebo dle oficiálních zdrojů teroristů). Ovšem žádná pomoc není zadarmo a John se musí zapojit i do jejich boje.

Kde bereš inspiraci pro své příběhy? Máš nějaké literární vzory, které ovlivnily tvou tvorbu?

V době, kdy je člověk asi nejvíce ovlivnitelný nějakými vzory, jsem kupodivu ještě nečetla SF. Jako dítě jsem pořád dokola četla Enid Blytonovou, někdy v jedenácti jsem se pustila do Agathy Christie a pak Eda McBaina, potom jsem narazila na Chladnokrevně… Ve věku zhruba třinácti let jsem objevila SF a začala klasikami – Lemem, Clarkem, Asimovem… Pak jsem si půjčila Eganův Axiomat a byla jsem jím absolutně fascinovaná. A krátce nato jsem objevila Alastaira Reynoldse, později Petera Wattse… Vzor jsem ale nikdy neměla. Čtu celkem široký záběr knih od detektivek přes sci-fi a fantasy až po historické romány a literaturu faktu a vybrat jediného favorita bych nedokázala. Do určité míry mě ovlivnilo nejspíš všechno, co jsem četla, ale jediný hlavní zdroj inspirace bych vystopovat nedovedla.

Co děláš ve volném čase, když nepíšeš? Jak relaxuješ?

Volný čas – co to je? Když právě nepíšu beletrii ani publicistiku, nikde nepřednáším a nevěnuji se své diplomové práci, hlavně čtu a věnuji se krav maze. Ale pro spisovatele je de facto pracovní všechno…

A co bude dál? Myslím tedy po JFK, jaké jsou tvé další plány a na co nového se můžeme těšit?

Aktuálně mám rozepsaný SF román o prvním kontaktu lidstva s poněkud netradiční mimozemskou civilizací a několik SF povídek. A dokončila jsem historickou detektivku zasazenou v Praze krátce před 1. světovou válkou a s trochu netypickým hrdinou, takže pokud vše půjde hladce, můžete se těšit na Eliáše Sattlera a jeho nezvyklé způsoby vyšetřování v románu s názvem Smrt má vůni manzanilly.

Závěrečná otázka: Čím bys přesvědčila čtenáře JFK, aby si tvůj díl přečetli?

Pokud mají rádi napětí, akci, dystopie a trpící postavy, určitě by ho neměli vynechat!

PřílohaVelikost
Image icon julie_novakova.jpg702.69 KB

kategorie: