Recenze - Josef Pecinovský - JFK21 - Budiž vám Měsíc lehký

     Tak a jedenadvacítka Agenta Johna Fracise Kováře je za mnou.
      A první dojmy?
      Ty se budu snažit přetvořit pomocí duševních sil v alespoň trochu čitelnou recenzi. 
      Kovář číslo 21 je v mnoha ohledech výjimečný.
      Za prvé jím začíná již třetí desítka první české fantasy a scifi série, za druhé ji napsal v sérii nový autor a tak bylo zajímavé sledovat jak to vlastně dopadne a jak se Kovář nově vyprofiluje a za třetí, obsahuje povídku dalšího z fanoušků, webmastera jfk-fans.cz Petra Totka.

      JFK si zrovna balí na vytouženou dovolenou, kterou už neměl, no řekněme, že hodně dlouho. To je zapříčiněno tím, že díl "JFK a válení se na pláži" by se asi moc dobře neprodával a tak ho až doteď Agentura vždy honem rychle stáhla. Říkám až do teď, ale ono to v tomhle díle nebude jinak. Jak víme z ukázky, cestou po Praze ho napadne neznámý "tank z budoucnosti" a nebýt toho, že jeho auto, čistě náhodou obsahuje výbavu jako s Jamese Bonda, díl by tím také končil. Takhle tu máme katapultáž přeseknutí troleje a odkutálení se do ... nebudu to tu přece celé vyprávět.

      Pak už nastává klasika: Cesta k šéfce, ujištění, že dovolená někdy bude a vzhůru na misi na Měsíc. Což neznamená na měsíc, ale opravdu na Měsíc, naši jedinou přírodní oběžnici. Tam se dozvídáme o projektu Taurus 1, měsíční základně která bude sloužit, nejen našemu JFK jako báze pro jeho eskapády hned na třech verzích Měsíce. Nebudu se tady dál rozepisovat o ději a i ve výtkách budu nekonkrétní, protože co výtka nebo další řádka to spoiler, což je dáno jedinečností námětu i mikrosvěta který si Josef Pecinovský pro svůj díl vytvořil.

        Tento přístup považuji za klad, umístění mise do menší gravitace, částečně do prostředí kde dochází kyslík či do stísněných prostor vesmírné stanice dodalo autorovi nebývalý prostor ve vymýšlení vylomenin (I na vylomeniny kloubů dojde) techniky i netradičních řešení vzniklých situací. A v tomhle ohledu se Pecinovskému zadařilo, svět je uvěřitelný, to samé technika i postavy, kterých se objeví překvapivě hodně zkrátka paráda.

        Bohužel, klady netradičního umístění jsou vyvážené spoustou zbytečných záporů, které se nemůžou než promítnout do hodnocení. Poslední Kovář obsahuje poprvé poznámky pod čarou, které vysvětlují některé postupy či prostředí což by bylo v pořádku, kdyby nebyly zbytečné. Většina jich totiž vysvětluje to co si člověk dokáže domyslet sám a nebo, což je horší, ospravedlňuje porušení dosavadních pravidel transdimenzionálního cestování. Fuj.
      On vůbec autor rád používá berličky, když potřeboval aby Kovář něco věděl, dal mu schopnost, když neměl něco zapomenout, dal mu implantát. Jen tak, za běhu.
      To by se snad i dalo, kde kdo to dělá, ale Pecinovský opravdu v míře vrchovaté a hlavně, udělal to i při vymýšlení důvodu proč na misi vůbec jít, za prvé zde zavedl nekonečnou časovou smyčku na jejímž začátku, ale nebyla akce která ji spustila a za druhé při ní opět porušil daná pravidla o cestování... ach jo.

        Než se pokusím o konečné hodnocení ještě se vrhnu na povídku. jejím autorem je Petr Totek, tedy další fan. Ten si vzal na paškál slavného detektiva ze kterého udělal naprosto nicotnou Homeless trosku, která v souboji na život a na smrt najde sama sebe. Příběh je jednoduchý tak trochu poslepovaný z různých inspiračních zdrojů, ale o to lépe vyprávěný. Funguje jako dobře namazaný hodinový strojek a vůbec nedělá autorovi ostudu, spíš naopak, jestli to takhle povede dál, mohl by se dočkat i dalších publikací.

        Shrňme to: Kniha se velice dobře čte, je to ten JFK, kterého známe a čekáme na něj každé cca 3 měsíce. Na druhou stranu je plný chybek, ze kterých se bude skalním fanouškovi otevírat kudla v kapse. Takže jak? Pro běžného vlakového čtenáře Scifistu i díky povídce, slušných 65%, pokud se cítíte skalními fandy tak o dvacet míň. 

65%/45%