Nový ilustrátor a obnovená ukázka JFK25

drak_iconPřed nedávnem jsme si otestovali, zda si fanové série JFK zaslouží svůj svět, tedy v tomto případě ukázku z JFK 25 - Soumrak Camelotu.
Deset relativně jednoduchých otázek bylo jen 37x překonáno. zdá se, že někteří fanové po ukázce zase až tak moc neprahli ... nebo že by si ji nezasloužili?
No, nebudeme polemizovat, ale spíš zkusíme vyjít vstříc těm, co ukázku ještě nečetli a proto dávám ukázku volně k dispozici.
Zároveň s tím, chci uvést nového ilustrátora - Karolínu Lepíkovou. Ta pro nás nakreslila obrázek volně se vztahující právě k JFK 25.
Nebuďte líní a napište, jak se vám líbila ukázka a taky obrázek.

drak

Údolí strmě stoupalo písčitou cestou, širokou dost pro dva vozy, uhlazenou a zpevněnou. Její měkký povrch tlumil údery koňských kopyt do něžného dunění. Slunce se v jasných záblescích odráželo od kousků slídy v písku. Cestu lemoval hustý smíšený les, větve se proplétaly v rafinované pavučině a na mechové podloží rýsovaly světelnou síť. Mezi jejími oky se k nebi tyčily černé skály, vejcovitě oblé pukliny v jejich povrchu se snoubily s ostrými hranami prasklin, pozůstatky po zimních mrazech. Vzduch těžce ležel nad zemí, hutný a plný vůní, tak prosycený teplem, burácením hmyzu a zpěvem ptáků, že stačilo přivřít oči a měnil se v průzračný krém, hladký a klouzavý, který člověk v sedle hrudí rozrážel jako příď lodi.
Gawainovi se vlasy potem lepily k čelu. Toužil jedině po korbelu chlazeného piva z hradních sklepení, chtěl posedět na lavici ve stínu pod rozložitým dubem a poslouchat kvílení nějakého aspoň trochu nadaného barda. Věže Camelotu se v oparu chvěly skoro nadosah.
Do oběda jsme tam, zasnil se Gawain.
„Jezdec!“ vykřikl Valiant vpředu jejich skupiny. „Artušovy barvy!“
Všichni se stáhli ke kraji, aby králův spěšný posel mohl bezpečně a rychle projet. Za chvíli se už jezdec vynořil v ohbí cesty. Měl na sobě zelenou halenu a kožené kalhoty a vlasy mu volně vlály, ale kolem paže měl uvázanou šerpu v rudé a bílé barvě. Přestože Camelot byl sotva půl dne cesty vzdálen, jeho kůň vypadal uštvaně, koupal se v potu a od huby mu odletovaly chomáče pěny. Muselo se jednat o něco důležitého.
Zastavím ho a zeptám se, napadlo Gawaina, ale pak od sebe zvědavost rychle odehnal. Cokoli tolik spěchalo, nemohlo počkat ani tu chvilku, co by posel ztratil hovorem s ním. Kromě toho to ani nechtěl vědět, jeho plány na dnešek byly jasné – sud piva, pěkná holka a neposečená tráva v jabloňovém sadu.
Jenže jakmile ho posel zahlédl, přitáhl koni otěže tak prudce, až se zvíře vzepjalo na zadní.
„Gawain z Orknejí!“ vykřikl muž. „Čekal jsem, že tě najdu až k večeru!“
„A našel jsi mě teď,“ poznamenal Gawain pochmurně a v duchu se rozloučil se vším příjemným, co ho po zásluze mělo dnes čekat.
„Posílá mě za tebou král,“ řekl posel. „Předpokládal, že budeš mnohem dál a že pro tebe bude možné odbočit u Poustevnické boudy na západ.“
„Proč?“ zeptal se Gawain stroze.
„Zatímco jsi byl pryč, dostal král vzkaz od své sestry, že k němu na dvůr posílá svého syna, mladého Mordreda. Vzkaz dorazil už před dvěma týdny, ale Morganin průvod stále nikde. Král se obává, jestli je nepotkalo něco neblahého. Žádá tě, abys to se svými muži prověřil.“
„Tak Morganin syn,“ prohodil Gawain. „Naposledy jsem ho viděl jako osmiletého.“
Jeho paměť mu ukázala tmavovlasého chlapce s očima barvy řeky, neklidného a bystrého, obratného a silného. Celého po matce, jen ty oči zneklidňovaly. Stejně jako v mladé říčce v nich byla dravost, strhující proud a jakási nenasytná lačnost. To dítě chtělo moc. Už tehdy. A to, že teď jako patnáctiletý chlapec zamířil na Artušův dvůr, napovídalo, že po ní baží stále stejně, ne-li víc. Pokud Mordred dostál příslibu, který v něm tehdy Gawain zahlédl, bude z něj jednou velmi nebezpečný muž, i když bude stát po strýcově boku.
„Teď je mu patnáct,“ řekl posel. „A jak jistě víš, je to králův nejbližší mužský příbuzný.“
A až po strýcově boku stát nebude? napadlo Gawaina. Co bude, až Artuš jednou zemře a Mordred už nebude stát po boku nikomu, jen sám sobě?
Uvažuju jako blázen, pomyslel si vzápětí. Spřádám budoucnost na základě jednoho krátkého setkání před lety. Nic o něm nevím. Za sedm let se změní mnohé a on měl královskou výchovu. V jeho žilách koluje královská krev. Sice ne krev Artušova rodu, ale pořád ještě královská krev.
„Vrátím se na rozcestí a prověřím to. Pojedu klidně celou cestu až na Morganin dvůr, abych si byl jistý, co se stalo,“ odpověděl poslovi.
Musel se s Mordredem setkat. Chtěl mu pohlédnout do tváře a pokusit se odhalit, co v tom mladíkovi je. Zahnat své obavy nebo je potvrdit. Tento den by jednou nastal tak jako tak. Pokud by Mordred o své místo na Camelotu nepožádal sám, Artuš neschopný zplodit syna by jej k tomu dříve či později vyzval.
Počkal, až se jim posel ztratí z očí, a pak zavelel: „Vracíme se!“
 

PřílohaVelikost
Image icon drak3_icon.jpg4.18 KB
Image icon drak3_lit.jpg33.06 KB
Image icon drak3.jpg1.87 MB

kategorie: 

Komentáře

Obrázek uživatele Lmslaver

Ilustrace pěkně dokresluje pozadí příběhu Soumraku Camelotu (draci, hrad), i když v této ukázce na draky nenarazíme. Obrázek je stylově zajímavý a líbí se mi. Ukázku jsem už četl a myslím, že je příslibem dobrého příběhu. 

Obrázek uživatele Mike23

povedená ilustrace a ukázku, už jsem četl i když mi brmboš musel napovědět s Jestřábí Lhotou :-))) a ukázka je povedená hned jak se dostanu do knihkupectví koupím :-)