Meziplanetární lodě (Umělá inteligence, výroba a opravy na lodi, část 7.)

Ahoj vespolek.
Dnešní textík se bude zabývat umělou inteligencí, výrobou a opravami na lodi, které si představuji že by měly být možné na lodi při delších letech a v konstrukci (vnitrosoustavových a velkých a nejenom) bojových vesmírných lodí.
  
Umělá Inteligence:
 
 
Už jenom pouhá definice UI je docela problém, protože je skoro nemožné rozlišit skutečnou inteligenci od pečlivě naprogramovaných reakcí inteligenci napodobujících. Tyto hranice rozdělují tzv. „slabé“ a „silné“ umělé inteligence – ačkoliv jde spíše o „filosofické“, než „technické“ rozdělení.
 
 
To, jestli by měla být nějaká forma vyspělého počítače na palubě lodi, je zřejmé – měla, kvůli zrychlení kritických činností na lodi a řešení těch méně důležitých. Na druhou stranu je elektronika poměrně „zranitelná“ zářením, takže by měla být v „jádru“ lodě, co nejvíc chráněná, měla by být co nejvíc zálohovaná (vzájemná nahraditelnost) a ty nejkritičtější prvky ovládání lodě, života na ní, navigace, boje i obrany by měly mít i možnost alespoň částečného „ručního řízení“, při kterém by sice velmi stouplo zatížení posádky, ale v případě poškození, havárie, bojové škody či napadení počítačovými viry v oblasti hlavního počítače by takové opatření mohlo být rozdílem mezi možností návratu a smrtí posádky + ztrátou celé lodě.
 
 
Nemyslím, že by lodní počítač potřeboval „avatara“, nebo nějakou personifikaci, stejně jako schopnost řeči. Stačilo by pouze aby dokázal rozumně komunikovat s posádkou kdekoliv na lodi a v malé vzdálenosti od lodi. Jsem spíše zastáncem mohutného zálohování a „sítě více počítačů“, než centralizace – „jediné jádro počítače“, ale výhody mají samozřejmě obě konstrukční filosofie.
 
Výroba a opravy na lodi:
 
(automatizovaná továrna)
 
Co se týká možnosti výroby a oprav na lodi, vzhledem k velikosti zásob a vzdálenosti od doků by bylo vhodné, kdyby každá taková loď měla alespoň nějaké možnosti oprav a výroby náhradních dílů, munice, paliva, nebo speciálního zařízení. Byla by potom značná výhoda v tom, že by někdo vymyslel „superzbraň“, nebo jiný technologický zázrak a stačilo by ho pouze odvysílat (plán a postup výroby) na lodě po soustavě pro jejich „upgradování“ – vyrobily a včlenily by si to do konstrukce plavidel přímo posádky. Čím „automatičtější“ a všestrannější bude továrna, tím užitečnější bude taková loď za jakékoliv situace. Zajímavý přístup je využívání „pracovních/výrobních/opravárenských robotů“ – kteří by sloužili jak k případným opravám a údržbě, tak i při výrobě čehokoliv potřebného.
 
(autonomní opravný/výrobní robot pro vnitřní prostory)
 
(autonomní opravný/výrobní robot pro vnitřní prostory – trošku jiná verze)
 
Pásy jsou samozřejmě problém, pokud se bude pohybovat v prostředí, kde může „vypadnout“ gravitace, ale problém jde vyřešit tím, že bude možné, aby se robot magneticky „přitáhnul“ k libovolnému povrchu a pokračoval v činnosti.
 
Pro práci na vnějších částech trupu, těžbu a transport, případně výrobu tak velkých součástí že by musely být vyráběné mimo prostory lodě, by mohly být využívány „pracovní drony“ – automatizované (nebo dálkově ovládané) autonomní „vesmírné loďky“ s manipulátory a vybavením.
 
(autonomní opravný/výrobní/těžební robot pro vnější prostory)
 
Pokud by byly tyto přístroje skutečně modulárně stavěny, bylo by možné využívat i roboty s jinou specializací (například „lékařský“ robot, „úklidový“ robot, nebo i „ozbrojený“ robot – ačkoliv u poslední aplikace považuji za hloupost něco takového nechat pobíhat po chodbách lodě).
 
(„lékařský“ robot)
 
(„ozbrojený“ a podle mého názoru značně nereálný robot – už jen rozhodování koho zabít a koho ne je programově docela složité a není pravděpodobné, že by se na palubu takové lodi vkradl „černý pasažér“, proti kterému jedinému by takové zařízení mělo význam.)
 
Naopak pro „venkovní prostor“ má ozbrojený robot mnoho výhod. Opět by (při dostatečné modularitě konstrukcí) mělo být možné používat univerzální „tělo“ robota a měnit, jestli má být pro konkrétní „misi“ použit jako „ozbrojený“, „opravný“, „těžebný“, nebo „transportní“. Jak by mohla vypadat ozbrojená verze „vnějších“ „dronů“:
 
 
filmeček použití „ozbrojených“ dronů:
 
(„neozbrojený strážní“ robot)
 
Ačkoliv by bylo výborné, kdyby tyto roboty dokázaly jednat samostatně a autonomně, zdá se mi spíš pravděpodobnější, že by měly v paměti posledních pár „misí“ a data dostávaly průběžně od počítačové sítě lodě. Tak bych tento aspekt tedy popsal, pokud bych se snažil mít na paměti "realističnost“

Rychlý odkaz na článek "Meziplanetární lodě (úvod, část 1.)", jehož součástí je i "obsah" s odkazy na všechny související textíky.

kategorie: 

Komentáře

Obrázek uživatele Brmboš

K těm centrálním, či decentralizovaným mozků bych zmínil povídku Otakara Adámka - Leť dál, pilote. Tedy ne pro kvality povídky ale rpo použití počítačů - pravoboční kelvin, levoboční atd atd, prostě každý z nich je na 100% schopen ukočírovat celou loď.

A pak bych zmínil Turingův test, věc možná zastaralou, ale pro zamyšlení, podle mě pořád dost dobrou.

Obrázek uživatele Ultramarinus

Jj. Turingův test kontra "Argument čínského pokoje". To je způsob jak se hledá hranice mezi "slabými" a "silnými" UI. V textu jsem to nechtěl vysvětlovat, protože myslím, že to chápu jen na VELMI základní úrovni a zároveň, že zjednodušení rozdílu na "sl." a "sil." pro potřeby rozumného přiblížení problému stačí.

Pravoboční a levoboční Kelvin - já si to spíš představoval jako skutečnou "síť" - něco jako je na velkých školách, nebo ve velkých firmách. Každá jednotlivá jednotka podle mého všechno najednou zvládnout nemusí - když bude trochu lepší než "normální" počítač v každé kajutě, tak by poškození které by zanechalo jen jediný počítač bylo v podstatě rovné zničení celé lodě. Samozřejmě že platí - čím více složitějších akcí najednou jediná jednotka zvládne, tím lepší, ale pokud by počítač zvládnul všechno najednou, tak by byla "síť" v té podobě jak jí mám v hlavě docela plýtváním...