Magické objetí železné opony - Lmslaver

Motor Fiatu 126p Josefa Vavříka si spokojeně pobroukával, když projížděl úzkou klikatící se vozovkou. Řidičově pozornosti neuniklo, jak se ve zpětném zrcátku začala rychle zvětšovat přibližující se černá Volha. ,,Jen si jeď,„ broukal si pro sebe Vavřík a natlačil se s ,,maluchem„ ještě více ke kraji, aby měl černý vůz více místa na předjetí. Volha dojela na úroveň polského Fiatu a Vavřík ucítil první náraz, bortící se plechy žalostně zaskřípaly. I když byl Vavřík zkušený řidič, měl co dělat, aby udržel vůz na silnici, když se jej pokoušela Volha vytlačit mimo komunikaci. Pak sjelo okénko černého vozu a muž v tmavých brýlích a s rezavým knírkem třikrát vystřelil na pneumatiky Fiatu. Levá přední pneumatika praskla po zásahu střely a Vavřík ztratil definitivně vládu nad volantem. Obrovská síla odhodila vůz z vozovky na táhlý sráz a pak se auto řítilo dolů ze svahu. Proletělo hustým křovím a narazilo do stromu. Ve Volze se stále běžícím motorem zůstal pouze řidič, další tři spolujezdci vystoupili a sešli po svahu až k havarovanému Fiatku. Muž s knírkem si vsunul si do úst cigaretu, připálil si benzínovým zapalovačem černé barvy s rudými znaky srpu s kladivem a prohlížel si výsledek havárie. Vavřík v bezvědomí se zakrváceným obličejem bezvládně seděl za volantem.
,,Vazmitě togo izměnika do avta,„ řekl nahlas ke svým společníkům a začal zběžně prohledávat to, co bylo před kolizí interiérem vozu. Jeden z chlapů vyhnul dveře Fiatu a oba pak vytáhli Vavříkovo tělo. Chlap s knírkem otevřel nádrž Fiatu a odstoupil na vzdálenost několika metrů od vraku. Stáhl si z pravé ruky koženou rukavici a zamířil pravačkou na havarovaný vůz. Z dlaně sjel blesk směrem k autu, které se vzápětí rozprsklo v obrovské ohnivé kouli.

* * *
V ostravské hospodě plné havířů asi chtěla mlha z cigaretového dýmu kopírovat smog, který panoval na ulicích před hospodou. Thomas Menton seděl u jednoho ze zadních stolů a nervózně se podíval na hodinky. Člověk, se kterým tady byla dojednána schůzka, měl už poměrně značné zpoždění. Cítil se velice nesvůj a nejen kvůli tomu, že poněkud více přitahoval pozornost místních štamgastů. Jeden z hostů restaurace, který svými černými linkami kolem očí od uhelného mouru dával jasně najevo svou příslušnost k havířské komunitě, si jej již vyhlédl jako objekt svého zájmu. Horník obracející do sebe jeden půllitr Ostravaru za druhým pojal podezření, že tomu tichému chlápkovi v rohu, co usrkuje jedno pivo celý večer, nechutná tento nejlepší mok na světě. Potácivým krokem došel k jeho stolu a začal blábolit své lehce agresivní opilecké teorie. Menton vyslal směrem k muži jednoduchý mentální povel a havíř zmožený celodenní dřinou a množstvím vypitého piva se sesunul do židle a usnul jako špalek.

Už se vzdal veškerých nadějí, že dohodnutá schůzka s rezidentem proběhne, zvedl se od stolu a zaplatil výčepnímu deset kopějek za pivo. Vyšel do sychravé večerní ulice a mrzutě si zvedl límec kabátu. Nechtěl se zdržovat v této realitě více, než je nezbytně nutné. Češi společně s okolními východoevropskými národy byli v této dimenzi součástí takzvaného Slovanského socialistického svazu řízeného z Kremlu. Celý tento východní blok byl obehnán vysokými ploty z ostnatých drátů a izolován od takzvaného okolního nepřátelského imperialismu. Menton znal tuto dimenzi moc dobře, narodil se tady. Ten, kdo by nahlédl do jeho složky v Agentuře EF, tak by věděl, že jeho původní jméno je Tomáš Brada. V dětství se u něj projevil sklon k magii a to byl kámen úrazu. Vládnoucí režim pátral po jedincích, u nichž se objevilo magické nadání a nutil je ke spolupráci. Kdo odmítl, byl vyslán na "dovolenou" do jednoho z mnoha sibiřských gulagů, odkud zpáteční jízdenka neexistovala. Vládní diktatura chtěla využít veškerou dostupnou magii k prosazení své ideologie. Mentonovi rodiče udělali vše proto, aby jeho schopnosti nevyšly nikde najevo, za což jim byl vděčný. V sedmnácti letech se mu podařilo i díky svému mimořádnému nadání překonat přísně střežené hranice a utekl na západ. Ve Francii vstoupil do cizinecké legie a když si odsloužil smluvní kontrakt, přijal francouzské občanství. Pak jej kontaktovala Agentura, jejíž nabídku přijal. V EF si brzy vybudoval slušnou pozici jako instruktor agentů operujících v magických světech. I svou změnou jména při svém pobytu ve Francii dal jasně najevo, že se již nikdy nehodlá vrátit do rodné vlasti, ale rozkazy z vedení Agentury se zjevným tlakem z vnitřní divize nemohl ignorovat a byl nucen nastoupit na tuto misi. Po tolika letech, kdy tady nebyl, se mu zdálo, že se v tomto světě téměř nic nezměnilo, snad jen bylo vše ještě o něco šedivější a ponurejší.

Menton odcházel z restaurace a vypadal, jako by bezmyšlenkovitě bloudil mezi šedivými paneláky porubského sídliště, jeho kroky však nenápadně směřovaly k bytu rezidenta, který nedorazil na schůzku. Byl si vědom, že porušuje jedno ze základních pravidel agenta, které zakazovalo kontaktovat informátory a rezidenty v místech bydliště, ale rozhodl se jít do všeho bez oklik přímou cestou. Když nabyl dostatečně velkou jistotu, že jej nikdo nesleduje, vstoupil do temného vchodu jednoho z mnoha věžáků. Přivítal jej zatuchlý pach a vybledlá zářivka blikající na rozbité poštovní schránky. Ignoroval oba výtahy a vydal se vzhůru po schodech; v šestém patře opatrně nahlédl do temné chodby, po jejichž stranách nehnutě stály dveře do jednotlivých bytů. Před bytem, na jehož vizitce stálo Ing. Josef Vavřík, se zastavil. V zámku dveří byla propálená díra. Lehce do nich strčil, aby se otevřely. Obezřetně vstoupil dovnitř, nemusel ani rozsvítit světlo, aby poznal, že jsou pokoje zdemolované. Celý byt byl obrácen naruby, podlaha byla vytrhaná, matrace rozpárané a veškeré věci rozházené na hromadách. Tohle nebylo obyčejné vloupání, někdo zde důkladně a systematicky něco hledal.

Dveře vchodu lehce vrzly a Menton se opět ocitl na ulici. Za pouhých pět minut věděl, že jej sledují dva chlapi. Pokud je to státní bezpečnost, která se rozhodla bedlivě hlídat Vavříkovo bydliště a pověsit se na každého, kdo se kolem ochomýtne, byla nějaká šance, že prohlídka bytu byla neúspěšná. Agent procházel sídlištěm a vyhlížel vhodnou únikovou cestu. Zamířil do neosvětlené, úzké uličky mezi činžáky, kde byly odstavené kontejnery plné domovního odpadu. Za jedním z kontejnerů se přikrčil a čekal. Snížil tep a pokusil se teplotu svého těla přizpůsobit svému okolí, kdyby třeba některý z jeho pronásledovatelů ovládal magické stopařské dovednosti. Štěstěna mu rozdala dobré karty - jeden z jeho stínů se vydal za ním, zatímco ten druhý se rozhodl obejít činžák z druhé strany. Než obejde celý dům, bude s tím, co jde přímo za ním, jedna dvě hotov. Chlap došel až ke kontejneru, za kterým číhal Menton, který zcela nedžentlmensky využil momentu překvapení a z boku ranou pěstí do spánku jej srazil k zemi. I když se slídil složil jako pytel brambor, vrazil mu pro jistotu ještě jednu ránu. Prohledal ležícímu kapsy, vytáhl ruskou pistoli PSM a průkaz člena KGBM (Komitětu gosudarstvěnoj bězopasnosti dlja magii) - Výboru státní bezpečnosti pro magii. Pistoli i průkaz si ponechal a po vlastní trase vyšel zpět z uličky. Chvíli se ještě proplétal labyrintem sídliště, než došel k tramvajové zastávce ve směru do centra. Nastoupil do prvního vozu, který přijel.

* * *
Studená prázdná místnost, v jejímž středu byla do betonové podlahy zapuštěná železná židle. Na židli byl připoutaný Josef Vavřík. Z rozbitého obličeje, nyní už nikoliv jen od havárie Fiatu, ale i od ran vyšetřovatelů, stékala krev smíšená se slinami. Vytrhané nehty na rukou a plno drobných popálenin na kůži vypovídalo o dlouhých a těžkých výsleších. Před zbídačeným Vavříkem potáhl do sebe kouř s cigarety muž s rezavým knírkem a tmavých brýlích známý od Karpat až po Ural jako Kosťěj, vlastním jménem major Lopatěnko.
,,Tak už promluv ty paršivyj sobaka! Slyšíš ty češskoj prase? Kde jsou ty spisy, co jsi ukradl?! Jestli ty chočeš, tak z tibja stáhneme kůži zaživa. A až dorazí z Moskvy nekromant specialista, tak stejně z tvé mrtvoly vytáhne všechny informace. Možná by bylo zajímavé, kdyby se ti začal hrabat v mozku ještě za živa. Tak už ty minja neser!„ A aby dodal svým slovům důraz, přiložil hořící cigaretu k Vavříkově krku. Vavřík křičel, vzlykal, chrčel a cukal sebou, byl cítit pach spálené kůže. Nebyl to žádný tvrďák, už dávno by udal i vlastní matku, ale nemohl. Těsně před havárií, když už věděl, že je vše ztraceno, rozkousl v ústech ukrytou ampuli, která mu obestřela paměť závojem zapomnění. Kostěj odhodil znechuceně nedopalek cigarety a promnul si nespokojeně knír. Pomyslel na to, že soudruh tajemník nebude s těmito výsledky spokojen.
,,Budeme muset přitvrdit, Voloďo,„ obrátil se rusky na svého podřízeného, která stál nehnutě u dveří. ,,Seberte všechny ty české teroristy, už nebudeme na tu pakáž brát žádné ohledy.„

* * *
Do oken budovy Svazu zahrádkářů bubnoval déšť. Thomas Menton si svlékl mokrý kabát a pověsil ho na věšák u dveří. Proti němu vykročil se širokým úsměvem na obličeji Lešek Rohacz, jeho přítel z mládí a momentálně i velitel ostravské kliky Západoslovanské osvobozenecké armády, a podal mu ruku. Muž v krimplenovém tričku s límečkem doprovázející Mentona podal Rohaczovi pistoli, kterou agentovi odebral při prohlídce, a nechal je o samotě. Staří přátelé usedli naproti sobě do křesel.
,,Zdravím tě, Tome, už jsem nedoufal, že tě někdy vůbec uvidím. Asi se raději nemám ptát, jak jsi se dostal zpátky, ale spíš co tě přivádí?„ spustil Rohacz, který neměl o Agentuře EF ani potuchy a domníval se, že Menton je jedním z řídících pracovníků odboje ze zahraničí.
,,Před několika týdny jsem jednomu svému muži Josefu Vavříkovi doporučil, aby se obrátil na tebe a organizaci, kdyby nastaly nějaké potíže. Před pár dny zmizel, spojil se s tebou? Nevíš o něm něco?„
,,Ano, Vavřík mě kontaktoval a naposledy tady byl před třemi dny. Zdál se mi trochu nervózní a dal mi obálku pro toho, kdo si pro ni přijde a bude znát heslo. Tobě stoprocentně věřím, proto...„
,,Kováři rovnováhy,„ nedal Menton Rohacze nadechnout a pokračoval.,,Potřebuji nutně tu obálku, máš ji tady někde u sebe?„
,,Ano, hned ti ji donesu,„ odpověděl Rohacz, zvedl se z křesla a odešel do vedlejší místnosti. Za chvíli se vrátil s hnědou obálkou v ruce, kterou podal Mentonovi. Jeho prsty roztrhly obálku a vyjmuly přeložený papír, na kterém bylo napsáno: Jan Komenský, texty: Hlubina bezpečnosti, Svět v obrazech, Dvéře jazyků odevřené. Všechny slova si agent vštípil do paměti, sáhl po zapalovači, který ležel na stole vedle popelníku a cigaret a arch papíru zapálil. Hořící zprávu vložil do popelníku a pak ještě zuhelnatělé torzo rozdrobil na prach.
,,Díky, ještě sice nevím, co ten vzkaz znamená, ale snad na to přijdu, hodně jsi mi pomohl,„ sotva dořekl tato slova, vpadl do místnosti muž v krimplenovém tričku, držící tentokrát v ruce ruskou útočnou pušku Dragunov a křikl na Rohacze:
,,Tajní jsou všude kolem, někdo nás prásknul.„
Menton zachytil v Rohaczově pohledu stín nedůvěry.
,,S tímhle nemám nic společného, Lešku, já je nepřivedl a jsem si jistý, že mě určitě nesledovali.„
,,Dobře, dobře, kdybych už nemohl věřit tobě, tak pak už snad nikomu. Jardo, zdržte s Martinem ty fízly všemi prostředky, ostatní okamžitá evakuace.„ Poslední věta patřila ozbrojenci, který okamžitě vyběhl z pokoje. Rohacz podal Mentonovi jeho pistoli PSM.
,,Zdá se, že na delší rozhovor zatím nebude čas, musíme zmizet, únikovou cestu máme přes kanalizaci, pojď za mnou.„

Vyběhli na chodbu a po schodech dolů do sklepa. V tu chvíli se ozvala střelba. Oba střelci, Jaroslav s Martinem, se snažili držet oddíly bezpečnostních sborů v šachu. Menton s Rohaczem a několika dalšími lidmi vešli do malého vlhkého sklepa, jeden z Rohaczových lidí zvedl železný poklop a další skočil dolů do temného otvoru. Ozvaly se dva výstřely. Rohacz posvítil baterkou do kanalizace, kde uviděl ležícího muže, který seskočil dolů jako první.
,,Sakra, odřízli nám ústupovou cestu, ty krysy číhají i v kanále.„
,,Počkej, teď já,„ odstrčil Menton Rohacze s baterkou, natáhl závěr pistole, sepnul ve své hlavě magický příkaz a skočil do kanalizace. Z jeho vlastního pohledu vypadalo magické zrychlení, jako by se téměř zastavil čas. Pohyby všech ostatních mu připadaly, jako by se všichni jen stěží prodírali hustým vzduchem. Ještě než dopadl nohama do stoky, pistole PSM v jeho ruce vyslala z hlavně na svou pouť tři projektily ráže 5,45. První kulka proletěla hlavou příslušníka tajné bezpečnosti, který byl v pokleku, a zbývající dva zásahy dostal do prsou jeho kolega stojící za ním. Více jich tam dole na ně nečíhalo. Menton dopadl nohama do břečky v kanále, zrušil kouzlo a pokynul ostatním, ať sestoupí za ním.
,,Pěkná práce, takových čarodějů bychom potřebovali na své straně víc,„ poplácal Rohacz po rameni Mentona, který se však po použití kouzla cítil, jako by zrovna zasprintoval osmistovku. Nic není zadarmo, ani magie. Celá skupinka lidí pak rychle postupovala dále do chodeb kanalizace. Ve spletitém labyrintu chodeb se postupně členové odboje oddělovali, až zůstal nakonec za Rohaczem Menton zcela sám. Ze stok vyšplhali vzhůru po žebříku u garáží, které zde tvořily v několika řadách celý blok. Rohacz otevřel jednu z nich. Uvnitř stála zaprášená pětidveřová Škoda Bivoj a oba muži do ni nasedli. Rohacz otočil klíčkem, motor naskočil a vyjeli do promáčených ulic.

* * *
,,Tenhle byt je bezpečný, nikdo o něm neví, tady nás nenajdou. Člověk, kterému to patří, je služebně v Leningradě a netuší, že máme klíče,„ promluvil Rohacz na Mentona, který stál u okna a pozoroval přes záclonu ruch na cestě před domem.
,,Potřebuji vědět, co stalo s Vavříkem, Lešku.„
,,Pracoval v opavském vládním výzkumáku. Je to tak?„
,,Jak to víš?„ trhl sebou Menton.
,,I když jsi ho za mnou poslal ty, tak jsem si ho trochu proklepl. Jde o něco velkého, že? Pojď se na něco podívat.„ Rohacz zapnul velký stolní počítač Teslakomp a počkal, až najede SOS 2000 - Slušovický operační systém. Vložil do nevzhledné hardwarové krabice širokou disketu, ve které postupně otevíral složky se jmény ruských agentů KGBM. ,,Zaznamenali jsme zvýšený pohyb těchto specialistů na magii v opavském a ostravském regionu. Především mě zneklidňuje, že se zde objevil tenhle člověk,„ ukázal Nowak na fotografii muže s krátce střiženými vlasy, ostrých rysů ve tváři a rezavým knírkem.
,,Major Vasilij Ivanovič Lopaťenko? Co je zač?„
,,Je známý pod přezdívkou Kostěj a působil donedávna v ústředním výboru rozvědky KGBM na Krymském poloostrově, než ho přeložili sem. Je pověstný svými čistkami a objevuje se všude tam, kde se provádí něco nekalého s magií. Proslýchá se, že stál i v pozadí projektu s oživením Lenina - Lenin věčně živý, který naštěstí dopadl neúspěšně a Leninova mumie putovala zpátky do vitríny.„
,,Inženýr Vavřík pracoval na jednom tajném vládním projektu, který se zabýval studiem důležitého dokumentu,„ rozhodl se Menton vyložit alespoň částečně karty na stůl, protože pochopil, že na dokončení úkolu nebude stačit sám. ,,V sedmnáctém století popsal v jednom svém díle myslitel a mág Jan Komenský plán sestrojení magického portálu, který by sloužil k přechodům mezi světy, cestování z jedné dimenze do druhé. Před odchodem do exilu však toto dílo někde ukryl. Po mnoho let pátraly všechny výzvědné vládní složky po tomto dokumentu a teprve nedávno jej nalezly ve městě Fulneku, kde Komenský nějaký čas pobýval. V Opavě pak byl zřízen ústav, který se měl zabývat studiem těchto spisů a následným sestrojením zkušebního prototypu portálu. Jak už víš, tak tam pracoval i Vavřík, který si uvědomil hrozící nebezpečí, ukradl ten dokument z ústavu a informoval mě a mé nadřízené. Nikdo z nás si nepřeje, aby zdejší soudruzi vyváželi svou ideologii ještě do jiných světů, a kdoví, jaké další úmysly mají s jinými dimenzemi. Mohli by i ohrozit rovnováhu mezi světy.„
,,Opravdu si myslíš, že je možná existence paralelních světů a dokonce možnost mezi nimi cestovat? Samá zasraná magie, tohle přece dříve, Tome, nebývalo, proč je mezi námi čím dál více magie?„
,,I když jsem byl, Lešku, odsud dost daleko, přeci jen jsem se zajímal, co se tady děje. Možná si vzpomeneš, že před lety vyšla najevo jistá havárie v Černobylské jaderné elektrárně, kterou zdejší vláda komentovala jako bezvýznamnou malou poruchu.„
,,Ano, ale i k nám se dostaly nějaké zprávy, že ta havárie nebyla až taková drobnost. I přes rušičky přeci jen dokážeme zachytit televizní i rádiový signál z druhé strany železné opony.„
,,Jenže určitě nevíš, že v Černobylu experimentovali s uranem a magickým materiálem zvaným hyuaka. Vymklo se jim to kontrole, došlo k explozi a radioaktivně-hyuakový mrak se přehnal východní a střední Evropou. Aniž by kdokoliv něco poznal, bylo touto skutečností poznamenáno mnoho lidí. My byli, Lešku, tehdy malí kluci. Myslím, že zrovna mě ta havárie ovlivnila a probudila magické schopnosti.„
,,To jsem opravdu netušil. A ta hyuaka, co to vlastně je?„
,,Jak jsem řekl, magický materiál. Myslím, že Rusové získali technologii její výroby z ukradených dokumentů Hitlerových vědců při obsazení Berlína za druhé světové války. Ani raději nechtěj vědět, o jakou technologii jde a jak lze získat hyuaku. Je to krutý, nelidský a dlouhodobý proces. Jedno je však jisté, vzrůstající vliv magie negativně ovlivňuje technický pokrok, což znamená, že se sice bude rodit stále více Merlinů, ale o to méně bude Einsteinů. Věda a technický pokrok bude stále více zaostávat a možná se i zcela zastaví. A bude-li se stále propastně zvětšovat technická a magická rovnováha mezi východem a západem, vyústí to zcela neodvratně v otevřenou světovou válku. Na jedné straně budou stát dokonalé stroje řízené satelitními družicemi a na té druhé mágové schopni zničit velkoměsto pouhou silou své myšlenky. Musíme zabránit expanzi tohoto režimu do jiných dimenzí, proto tě, Lešku, prosím o pomoc. Potřebuji tebe a tvé muže, abych se mohl podívat blíže na ten opavský ústav.„
,,Ten objekt v Opavě je přestavěn ze starých kasáren a je samozřejmě střežen, nebude to žádná procházka růžovým sadem, ale já a mí chlapci jsme ti plně k dispozici, na to ti dávám, Tomáši, svoje slovo.

* * *
Strážný, sedící v kukani u hlavního vchodu do objektu opavského Výzkumného ústavu, míchal čerstvě uvařenou kávu a znuděně sledoval malý televizor zabudovaný ve skříňce. Běžela tam nejméně stá repríza filmu Sedm bohatýrů, ale byla to pro něj ta lepší varianta z obou dvou programů, neboť na tom druhém vysílali pravidelný projev generálního tajemníka strany, na který nebyl zrovna zvědavý. V tu dobu se Krnovskou ulicí směrem k ústavu řítil nákladní vůz Tatra. Z kabiny vozu vyskočil řidič, dopadl parakotoulem na vozovku, vstal a běžel opačným směrem, nežli řítící se nikým neřízený kolos. Náraz náklaďáku do hlavního vchodu, otřásl celou budovou a strážný v kukani sprostě zanadával, když si slil prsty horkou kávou. Hluk způsobený nárazem Tatrovky upoutal na okamžik pozornost všech stráží.

Hlavní útočná skupina pod vedením Rohacze se nacházela na severní, opačné straně objektu u autoparku. Muž s odstřelovací puškou SVD zmáčkl spoušť, zaměřil na druhý cíl a vystřelil znovu.
,,Strážný na špačkárně i v autoparku to mají za sebou,„ oznámil střelec. Menton sevřel v dlani devítimilimetrovou pistoli Makarov, kterou vyměnil za PSM ve velmi slušně zásobeném zbrojním skladu Západoslovanské osvobozenecké armády, a následoval Rohacze s jeho muži, kteří prostříhaným plotem vnikli do autoparku. Rohacz byl ozbrojený jako většina jeho mužů Kalašnikovem, navíc měl však na popruhu zavěšený složený tubus protitankové střely RPG 75. Celý oddíl přeběhl přes plochu autoparku k pětimetrové zdi hlavního objektu. Chlapi přistavili tři žebříky a začali šplhat vzhůru. Na druhé straně zdi, ve vnitřním koridoru, dával Rohacz pokyny svým spolubojovníkům. Z koridoru do dvora ústavu vedly jediné vyztužené plechové dveře, které jim otevřela nálož semtexu. Hlukem způsobeným odpálením nálože a přerušením elekromagnetických čidel ve dveřích na sebe upozornili ostrahu.
,,Kurva, kamera,„ zařval Rohacz a vypálil dávku z AKačka na otočnou kameru, která se otočila jejich směrem. Pyrotechnička Kamila se připravovala na odpálení dalších dveří ve dvoře a zbytek oddílu jí kryl palbou před přibíhajícími strážnými. Nová exploze vystřelila odpálené dveře do prostoru dvoru a přepadový oddíl se nahrnul dovnitř. Čtyři muži zaujali obranné pozice u dveří a ostatní postupovali hlouběji do hlavního objektu výzkumného ústavu. V baráku s běžně vypadajícími laboratořemi a kanceláři se nacházelo několik osob v bílých pláštích, které pod pohrůžkou zbraní nahnali a zavřeli na záchody.
,,Nemáme moc času, Tome, za chvíli tu bude pořádně horko, tak se tady rozhlídni a vypadneme,„ křikl na Mentona Rohacz a dohlížel na probíhající operaci. Pyrotechnička určovala místa u nosných zdí, kde další pomocníci pomáhali rozmisťovat nálože. Menton proběhl budovou, nahlédl do všech místností, ale na nic zajímavého nenarazil. Na konci chodby bylo schodiště vedoucí dolů k zamčeným ocelovým dveřím. Vrátil se zpátky do hlavní haly a zamířil k záchodům. Otevřel dveře a oslovil pracovníky v bílých pláštích: ,,Kdo má klíče od těch dveří dolů do suterénu?„
Když se nikdo neozval, zamířil pistolí a vystřelil na chlápka s přehazovačkou mastných vlasů na hlavě. Chlap zařval a svalil se na podlahu s prostřeleným stehnem.
,,Nemám čas, zeptám se podruhé a střelím dalšího.„
Všichni přítomní pohlédli na muže v bílém plášti a sytě rudou kravatou uvázanou pod podbradkem, který rychle sáhl do kapsy pláště a ochotně podal Mentonovi masivní svazek klíčů.

Spodní patro za ocelovými dveřmi se Mentonovi jevilo zajímavější. Několik místností plných šanonů s dokumentacemi, které by si určitě rád prostudoval, bohužel jej tlačil čas, a tak rychle postupoval dál do prostor suterénu. Na levé straně chodby bylo asi pět místností, které připomínaly cely. V jedné z nich také přes mřížované okénko uviděl ležící tělo muže. Podařilo se mu otevřít dveře, vešel dovnitř a nadzvedl bezvládné, zmučené tělo. Spatřil to, co si myslel, poznal obličej Josefa Vavříka. Zkontroloval tep. Vavřík ještě žil, i když tak nevypadal. Opatrně nadzvedl jeho tělo a vynesl jej z cely. Vracel se po chodbě směrem k východu ze suterénu.
,,Privět tovarišč, što ty iščeš? Smerť?„ Uslyšel otázku za svými zády. Opatrně položil Vavříkovo tělo na zem a otočil se. Proti němu stál muž s rezavým knírem. Kostěj.
,,Ne, nehledám smrt. Chci zachránit jeho život.„
,,Durak. Hlupáku.„
Ve vzduchu bylo cítit elektrizovaný ozón. Kostěj vyslal proti Mentonovi fireball. Agent zrychlil své pohyby a skokem do strany uhnul přilétající ohnivé kouli. Zároveň vytasil zpoza opasku pistoli a čtyřikrát stačil vystřelit na svého protivníka, než dopadl na podlahu. Překulil se, aniž by spatřil, jaký měla jeho střelba účinek. Musel opět uskočit před dalším fireballem a vystřelil poslední tři střely. Otevřený závěr hladově žadonil o další náboje. Nyní viděl na vlastní oči, jak Rus zastavil všechny tři kulky holou dlaní. Kostěj byl nejméně o dobré dvě třídy lepším mágem a Menton si uvědomoval, že mu nemá šanci dlouho vzdorovat. Bleskurychle přebil zbraň druhým zásobníkem a jen o vlas unikl další žhavé kouli. Cítil, jak mu její horkost olízla levé rameno. S dopadem na zem jej však také opustila poslední magická energie, kterou vypotřeboval za těch pár sekund na tohle pro něj náročné zrychlující kouzlo. Ještě vystřílel všech osm nábojů z druhého zásobníku na Kostěje a sledoval, jak jen pobaveně chytá kulky do ruky jako mouchy. V očích Rusa sršel triumf, věděl, že je Menton s magickými silami na dně. Kostěj upustil střely na zem a ukázal Mentonovi holou dlaň, na které pomalu nechal růst ohnivou kouli, jako by tím chtěl říct: podívej se, tohle bude tvá smrt, kterou jsi tady našel. Něco třesklo, Menton sledoval ruského mága, kterému se změnil výraz ve tváři z triumfálního na udivený. Nad agentovou hlavou proletěla protitanková střela a mířila k Rusovi. Kostěj zhasl ohnivou kouli ve své ruce a ještě stačil vytvořit kolem sebe ochranné pole. Následná exploze protitankového granátu v bezprostřední blízkosti však mrštila jeho tělem přes třicet metrů vzad. Menton se otočil, u východu ze suterénu budovy stál Rohacz, který odhodil prázdný tubus střely a rychle doběhl k oběma mužům ležících na zemi. Uchopil bezvládné Vavříkovo tělo.
,,Dělej, Tome, není čas, ten zmrd pořád žije a už vstává.„
Kostěj, i když otřesený, přesto bez známky zranění se opravdu pomalu zvedal od země. Menton ještě na trochu chvějících se nohách rychle mířil s Rohaczem, který měl přes rameno hozeného Vavříka, ven ze suterénu. Zavřeli za sebou velké ocelové dveře, vystoupali po schodech a spěchali napříč vstupní halou k východu. Nálože již byly rozmístěny a Rohaczovi lidé jen čekali na povel opustit budovu. Jeden ze čtyř chlapů bránící vchod byl bohužel smrtelně zasažen a ležel u dveří v kaluži krve. U východu z budovy už čekali i všichni zajatí pracovníci ústavu, kteří měli vytvořit živý štít při odchodu z objektu.
,,Padáme, lidi, na záda nám dýchá jeden neodbytný fízl,„ popohnal svou družinu Rohacz a ještě křikl na stráže ostřelující vchod budovy: ,,Vycházíme ven, máme rukojmí, budete-li střílet, zasáhnete vlastní lidi.„
Celá přepadová skupina skrývající se za pracovníky v bílých pláštích se začala stahovat z budovy do koridoru. Celý tým působil velice sehraně a profesionálně. Vzájemně se kryli a rychle přemisťovali přes vysokou zeď zpátky do autoparku. Jakmile se všichni ocitli za zdí, odpálila pyrotechnička rádiem nálože. Prach z bortící se budovy je dostihl už v polovině cesty přes prostranství autoparku. Celý oddíl teď už jen spěchal k přistaveným vozům. Za půlhodinky budou v Ostravě, kde se snadněji ztratí z očí a ukryjí se.

* * *
Tramvaj projížděla okrajem města a Menton sedící v zadním voze sledoval první sněhové vločky, které dopadaly na chodník a hned se měnily v ošklivou černou břečku. Na zastávce vystoupila z tramvaje spousta mladých lidí, kteří se vydali směrem k haldám. Nebylo těžké uhodnout, že míří na ilegální ostravskou burzu, která tady měla dlouholetou tradici. Byl to jeden z mála způsobů, kde mohli sehnat džíny nebo vyměnit desky s hudbou ze západu. Menton se cítil spokojeně. Vavřík se pomalu zotavoval ze svých zranění, jeho paměť však dají do pořádku až agenturní lékaři. Důležité bylo, že se mu podařilo rozluštit Vavříkův vzkaz, který byl sestaven z textů Jana Komenského: Hlubina bezpečnosti, Svět v obrazech, Dvéře jazyků odevřené. Když nad těmi slovy v klidu přemýšlel, napadlo jej, že Hlubina bezpečnosti by mohlo být označení pro schránku, kde jsou spisy k portálu uschovány. Svět v obrazech je nejen Komenského dílo, ale také časopis. Dvéře jazyků odevřené mohlo dávat význam, něčeho běžně přístupného, stále otevřeného. Vše jako by mu naznačovalo, že se jedná o obyčejnou rozbitou domovní schránku na poštu, kde také ve Vavříkově paneláku za falešnou zadní stěnou našel ukryté plány a spisy k magickému portálu. Vavřík ukryl spisy skvěle, takto veřejně přístupné místo průchodem tolika lidí denně kolem schránek rušilo slabé magické vlnění, které plány vyzařovaly. Tramvaj opět zastavila, agent pevně sevřel aktovku a vystoupil. Z tramvajového ostrůvku po chodníku zamířil mezi šedivé činžáky. Od přepadení opavského výzkumáku vyměnili pro jistotu byt už potřetí. Ve zprávách se sice objevila jen strohá zpráva o výbuchu plynu v bezvýznamné opavské budově, ale všude na ulicích bylo vidět zesílené policejní hlídky. Nepochyboval, že státní bezpečnost vynakládá veškeré síly a prostředky, aby je vypátrala. Došel k jednomu z nekonečné řady vchodů, odemkl si dveře a po schodech vystoupal do třetího patra. Lehce zaklepal smluveným signálem na dveře a Rohacz jej vpustil dovnitř. Menton odložil aktovku a začal si svlékat kabát.
,,Tak co, bylo to v té schránce? Našel jsi to?„ uslyšel Rohaczův dotaz za svými zády.
,,Ano, je to v suchu, mám to v aktovce,„odpověděl agent. Najednou ucítil úder do hlavy, zatmělo se mu před očima a upadl na podlahu.

Probrala jej silná facka přes obličej, cítil bolest hlavy. Otevřel oči a chvíli viděl rozmazaně. Na rukou měl pouta a nohy byly stáhnuté k sobě ocelovým drátem. Nad ním stál Rohacz a mával mu před obličejem hlavní pistole.
,,Vnímáš mě? Teď mě dobře poslouchej, kamaráde. Prozradíš mi svůj kontakt na lidi, kteří tě mají odsud dostat a možná to přežiješ. Děláš pro frantíky? Jestli mi nedáš ten kontakt, tak tě zabiju a obrátím se na Američany. Ti už najdou způsob, jak mě s těmihle materiály dostat na západ. To bude můj lístek na cestu z tohoto rudého pekla. Chápeš?„ zamával Rohacz před Mentonem Komenského spisy.
,,Neblázni, Lešku, nevíš, co děláš. Tenhle materiál nemůže dostat do rukou žádná z mocenských sil tohoto světa.„
,,Já že nevím, co dělám? To si piš, že to kurva vím. A laskavě mi tady nezačni moralizovat, ty, který jsi se zdejchnul pryč z tohohle bordelu a válel ses na plážích francouzské riviéry. Ani vlastní jméno Brada ti nevoní a pliveš na své rodné kořeny. Není to tak, monsieur Menton? Teď je ale řada na mě. Užít si trochu normálního života a neskončit v lágru na Sibiři, nebo s kulkou v týlu.„
Menton se pokusil nadzvednout a zjistil, že má na hlavě nasazenou nějakou kuklu. Rohacz jej nakopl do žaludku.
,,Myslím to vážně. A nezkoušej na mě žádný kouzelnický triky, hajzle. Pojistil jsem se. Vím, jak zatočit s takovými, jako jsi ty. Máš pět minut na rozmyšlenou, než si sbalím věci, tak se rozhodni, jestli mi pootevřeš dveře ke svobodě, nebo budeš chtít raději kulku mezi oči.„
Rohacz zmizel ve vedlejší místnosti. Menton nepochyboval, že kukla na jeho hlavě má tlumit jeho magické schopnosti a bude to zcela jistě produkt státní bezpečnosti, používaný při eskortách nepohodlných osob ovládajících magii. Pohlédl na pouta na svých rukou. Byla zamčená s otvory na klíč od těla. Rohacz měl obavu z magie, ale podcenil jeho zkušenosti a bojový výcvik z cizinecké legie a agentury. Spoutanýma rukama si začal ohmatávat límec košile a pak nehty vytahovat malý drátek ukrytý v látce. Ohnul drátek do přijatelného tvaru a vsunul do otvoru zámku. Otáčel drátkem, dokud v poutech nepohnul mechanismem a neuvolnil jednu ruku. Teď musel počkat, až se Rohacz vrátí a přijde k němu dostatečně blízko, aby mohl zaútočit. Neměl čas hrát si s ocelovou strunou stahující nohy, Rohacz jej mohl kdykoliv překvapit a zastřelit, a tak raději předstíral, že je stále spoutaný.
,,Tak jak jsi se rozhodl, parťáku?„ vyšel ze dveří Rohacz s taškou přes rameno a pistolí v ruce.
,,Řeknu ti ten kontakt, jen chci vědět, co uděláš s Vavříkem. Dej mi slib, že ho vezmeš s sebou.„
,,Vida, dostal jsi rozum. Jo, vezmu ho s sebou, jestli je to tak důležitý. Stejně ví úplný hovno, ale když je to tvoje přání.„
,,Dej mi trochu vody, špatně se mi mluví,„ sykal a předstíral, že lapá po dechu. Rohacz upustil velkou tašku na zem, otočil se a šel natočit do kuchyně sklenici vody. Když se vrátil a podával mu sklenici vody, vyletěla Mentonova pravá ruka, aby jej zachytila za šíji krku. Přitáhl si jeho obličej blízko k svému a udeřil tvrdě čelem na kořen Rohaczova nosu. Zároveň levačkou uchopil dlaň svírající pistoli a snažil se ji odtáhnout, aby hlaveň směřovala od těla. Než se sklenice s vodou roztříštila o podlahu, převalil se na překvapeného Rohacze, měl strach, aby se mu nevytrhl. Pak se mu podařilo strhnout si kuklu z hlavy.
,,Teď ti usmažím mozek v lebce!„ vykřikl Menton, ačkoli žádný takový magický úkon neovládal, ale na Rohacze to mělo zastrašující účinek. Jeho tělo najednou strachem zdřevěnělo a pak už bylo jednoduché vykroutit mu pistoli z ruky. Agent na něj namířil zbraní, ale neměl sílu vystřelit. Odtáhl se od chvějícího se Rohacze a začal si odmotávat z nohou ocelovou strunu. Když vymanil nohy z drátěného sevření, sebral klíče od pout a odemkl si náramek i z druhé ruky. Pouta pak použil na Rohacze, kterého za jednu ruku přimkl k ústřednímu topení.

Menton připravil Vavříka na cestu, zraněný agent ještě sotva dokázal stát na vlastních nohou. Přendal spisy z velké tašky zpět do aktovky a společně opustili byt. Měli sice dvě hodiny čas, než se v Bělském lese otevře fantom na cestu zpátky do agentury, ale nechtěl už být v Rohaczově přítomnosti. Před činžovním domem už na ně čekal taxík. Nechtěl riskovat cestu tramvají se zesláblým Vavříkem. Ve voze si Menton v hlavě promítal všechny ty události, které tady zažil v posledních dnech i hodinách. Úkol splnil, zabránil, nebo spíše oddálil sestrojení mezirealitního magického portálu. Pravděpodobně i v tomto světě za několik let sami přijdou na to, jak cestovat mezi dimenzemi, ale do té doby snad celá společnost zmoudří a přistoupí na pravidla a dohody ochraňující rovnováhu mezi dimenzemi. O což by se měl přičinit i on, Tomáš Brada. Je to přece jeho svět, jeho vlast, jeho domov. On to ví a brzy se sem vrátí.

Lmslaver

 

kategorie: