Klon recenzenta prvního dílu vydává svědectví o Odplatě 2

    Klonování je technologie, která má budoucnost, náš hlavní záporák o tom koneckonců ví své, Agentura se může snažit jak chce, může mu šlapat na paty a jeho nejšikovnější únikový klon ji může držet z dohledu, zatímco klon zahradník okopává zahrádku v dimenzi XYZ a klon intrikán si pro změnu střihne roli v nové Odplatě, kde machruje s létajícím kočárem nad Kaplického knihovnou, jak se ostatně všichni dovtípili z obálky a opět balí Annu, což všichni dobře známe z prvního dílu.

    Ovšem Odplata 2 je o něčem jiném, je to pokračování s mnoha příběhy, přednostmi i nedostatky.

    Tak třeba hned množství dějových linek a postav je ve Vzpouře vyvolených jasný mínusem. ne že by nebyly zajímavé, to jsou a velmi, jenže jaksi, ehmm... no teď jsem se zamotal.

    Zkrátka, kdyby měla kniha pět set stran tak super a mám pocit, že je i měla, jen byla nechutně krácena. Hlávka je prostě spisovatel dlouhých a spletitých příběhů a myslím, že psát v takovém rozsahu, jako třeba R. E. Feist, by mu nedělalo sebemenší problémy. Takhle mi to víc než cokoli jiného, připomíná název hry Divadla v Dlouhé: Souborné dílo Wiliama Shakespeara ve 120 minutách.

    Na druhou stranu u Hlávkových JFK to tak prostě bylo je a snad i bude, tím jsou koneckonců jedineční, jen tady je to bohužel víc vidět.

    Naštěstí tímhle mým popíchnutím mínusy končí. Příběh začíná vpravdě Hlávkovsky - JFK je zase na lůžku a zase utíká a opět neví co se s ním dělo, naštěstí ale ví kdo je a kde je a tak si to zamíří do Vegova bytu netradičně provoněného čersvým vzduchem (Nevěděl jsem, že Vega bydlí v Praze!?), který se krátce na to promění ve Vegův cedník a tím se roztáčí další kolotoč akce, pátrání, zdrhání a ... no akce, samozřejmě. V té Johnovi pomáhá nejen Vega, ale i Frank a Noel, který hýří typicky upířím humorem (Nápověda: Upíři humor nemají.) a neustále všem vyhrožuje smrtí pokud se Anně něco stane.

    U Noela se ještě zastavím - ten je totiž tak trochu nesmrtelný, na čemž nic moc nezmění ani to, že mu autor ke konci vycucá z prstu ještě nabušenějšího protivníka aby jako byla legrace a Noel si taky trochu zafajtil. Nevím, mě to přišlo tak nějak neautentické. Ale proti gustu...

    I přes více dějových linií a tuny postav si dovolím tvrdit, že děj odsýpá (nikoli odsípá) což je pomalu zázrak (v tom je mimo jiné Hlávkovo mistrovství) a čtenář se královsky baví. Navíc, jak už se stalo u Hlávky dobrým zvykem, to není jen o té akci, ale je tu spousta dialogů, souvislostí s naším světem a historie Agentury, kterou odkrývá z autorů snad nejvíc. Což je jistě škoda, ale to už bych odbíhal od recenze dílu s číslem 20 a pouštěl se do něčeho úplně jiného. A pak ... je konec, zase je to přečtené během dvou, tří hodin a člověk pak musí v lepším případě dva, tři měsíce čekat na další díl.

    Takhle to vypadá, že jsem Odplatu 2 skoro strhal, ale není tomu tak, Tohle dílko nesmí spolu s prvním dílem v knihovně scifisty chybět a to ani v případě, že přímo neholduje JFK. Hlávka je totiž trochu jiná kategorie, taková série v sérii, román schovaný mezi dobrodružnými sešity a jestli je způsob jak do fanklubu JFK tahat nové čtenáře, tak je to přes Hlávkovy díly... Zkrátka - jen houšť a větší kapky.

Hodnocení:80%

PS: K postepilogu tolik - Nevadí mi tam. Jen jsem nějak nepochopil, proč ho Mirek nenechal začlenit Honzu Hlávku do textu samotného románu. Takhle na mě totiž působí jako scéna ze špatnýhé béčka, které si nárokuje druhý díl, či amerického nekonečného seriálu. Pravda je tam venku...