Kladivo na čaroděje - #5 - Ve stínu věží

Už jsem se začínal bát, že je pro agenty pobyt v džungli osudový. Vzpomeňme na agenta Sharka, který se stále zmítá v pavučině. Naštěstí jsem se mýlil. Schrastil jsem trochu času a dokončil další díl. Tentokrát nebude vůbec akční, spíš takový vatový, představující svět a obyvatele a jejich vztahy. To ale neznamená, že by měl být nudný. Doufám.

Kromě toho také dojde na drobnou poctu jednomu z prvních Siriusových děl.


 

   "Alespoň víme, jak dlouho Dainarovy magické plomby vydrží. Minimálně dva dny, pokud předpokládám, že svoje lidi vyzbrojoval ve městě, maximálně na hranici hvozdu," konstatoval Henry, když se mu plazmová puška zlomila v ruce, jako by šlo o polystyrenovou maketu. Vnitřek už nebyl v pořádku delší dobu, z jejího středu se sypal černo hnědý prášek, jak se mísil zkorodovaný kov a plast.
    "To není vůbec povzbudivé. Pokud by dokázal těch zbraní sehnat dostatečné množství a zároveň na svou stranu získal Správce, potažmo armádu, neubráníme se ani uprostřed džungle. Rrrr."
    "Minimálně jednu z těchto podmínek ještě nenaplnil," promnul si Henry bradu, "Měli bychom zjistit kterou."
    "Pokud má na své straně Správce, tak výlet do města není zrovna dobrý nápad. Rrrr."
    "Máme na výběr?"

+++

    "To mám jet na tomhle?" zíral Henry na osminohé zvíře, které vypadalo jako kříženec mezi hmyzem a plazem. Hlava, poměrně úzká a protáhlá, tělo bylo pokryto šupinami a na krku, dá-li se to tak nazvat, mělo zvíře několik blanitých výrůstků. Končetiny, jako by někdo namontoval z jiného tvora. Byly pokryty tvrdým skeletem, naprosto hladké a zakončené tříprstými chlupatými chodidly.
    "Problém?  Klidně můžeš jít pěšky. Rrrr."
    "Ne, v pohodě, asi jde o zvyk," utrousil a opatrně se vyhoupl na tvorova záda. I přes prvotní odpor a pochyby musel uznat že se na nich sedí poměrně pohodlně a hlavně stabilně.
    M'cka se vyhoupla před něj a vzala uzdu.
    "Chyť se mě, než se naučíš držet rovnováhu. Rrrr."
    "Co je na tom tak těžkýýýhóoo...," M'cka pokynula zvířeti a to bleskurychle vystartovalo z pod plachet města, přeběhlo několik střech a dlouhým skokem zmizelo v džungli. Henry měl co dělat aby se chytil, takovou mrštnost od tvora nečekal ani náhodou.
    Henry podvědomě čekal podobnou jízdu, jakou zažil na zádech mohutného ciara, ale brzy seznal jak moc se mýlil. Tohle zvíře bylo i přes několikanásobnou velikost mnohem mrštnější, ale hlavně, bylo zvyklé nosit náklad a tak se mohl agent soustředit na udržení na tvorově hřbetě a zcela vypustil okolí a podvědomé uhýbání větvím. Jedno bylo jisté tvor se pohyboval džunglí vzhůru. Nejdřív si to Henry spojil s řídnoucí koncentrací potenciálně nebezpečných silných větví, jenže pak se to stalo. Korunami prosvitlo rudé slunce, tvor se vzepjal a jako raketa vyrazil kolmo do vzduchu. Letěli jako vystřeleni s praku, ale horizont se blížil, tvor začakl zpomalovat až se ve vzduchu úplně zastavil.
    Henry se zadrženým dechem očekával pád, ale nedočkal se.
    Plaz se náhle ve vzduchu napřímil a blanité výrůstky vystřelily do všech stran, opsaly oblouk a zachytily se zadních nohou.
    "To jsou křídla!" pomyslel si agent, ale to už plachtili po křivce dolů.
    "Proč jsi mi to neřekla?"
    "Neptal ses. Rrr," otočila se M'cka a věnovala Henrymu odzbrojující úsměv.
    "Teď se hlavně drž odplachtíme zhruba kilometr a až budeme tak dvacet metrů nad stromy, složí t'nas kuma létající blány a bude se muset znovu rozběhnout. Rrrr."
    "T'nas kuma?"
    "Ušatý had. Podle těch výrůstků na krku. Naši předci je kvůli nim lovili a dělali z nich své obydlí, jsou nesmírně tenké, ale zároveň pevné a mají skoro dokonalé izolační schopnosti. Jenže asi před dvěstě lety bylo t'nas kumů už jen několik desítek, takže staší rozhodli, že začněme obydlí stavět z pláten, jsou skoro stejné kvality a poslední období byli t'nas kumové loveni spíš ze zvyku. Od té doby se o ně staráme a oni nás za to vozí. Rrrr."
    "Za to?"
    "Ano, nejsou naším majetkem, jsou to inteligentní tvorové, takže bych náš vztah nazvala spíš spojenectvím. Teď už se ale drž! Rrrr."
    Varování přišlo v poslední chvíli. Blány se bleskurychle smrskly a tvor doslova spadl do koruny jednoho ze stromů, na vteřinu zastavil a hlasitě frknul. Otočil se k M'cce a vyčkával dokud neukáže tlapou směr. Pak opět vyrazil, se stejnou rychlostí a dravostí jako dřív.
    Jelikož je čekalo ještě několik skoků, než se dostanou k okraji lesa Henry se co nejpohodlněji usadil a sledoval jak pod ním ubíhá pestrobarevný prales. Tradiční pozemská zelená zde byla skoro v menšině. Dominovala fialová, následovaná žlutou a okrovou barvou. Nad pralesem se vznášela hejna ptáků a nezřídka se stalo, že se některý přiblížil až k nim. V té chvíli sebou t'nas kuma cukl a prudce změnil směr a osud ptáka byl ve vteřině zpečetěn. Po prvním z těchto překvapení se t'nas kuma otočil a vyslal k M'cce omluvný pohled. Ta ho pohladila po šupinách, naklonila se a něco zašeptala k zakončení výrůstků.
    "Co to sakra bylo?!"
    "Nic. Omlouval se že mě nevaroval, ale t'nas kuma musí lovit prakticky pořád. Let ho vyčerpává. Pošeptala jsem mu, že to chápu. Rrrr."
    "Počkej, to jsou opravdu uši?"
    "Není to z jeho jména dost jasné? Rrrr."

    Přistání bylo vzhledem k mohutnosti zvířete překvapivě hladké. T'nas kuma přeletěl okraj pralesa a doplachtil zhruba dvě stě metrů od něj, kde nad zemí složil blanitá křídla a z výšky několika stop dopadl na zem. Jeho osm končetin okamžitě pohltilo veškerou dopadovou energii.
    Henry s M'ckou seskočili, t'nas kuma se otočil, naposledy na ně pohlédl a zmizel mezi stromy.
    "Tradičně po svých?"
    "Jak jinak. Většině našich zvířat dělají volné pláně problémy. Navíc, není to tak daleko. Když si pospíšíme, do zítřejšího rána mámě město na dohled. Rrrr."

+++
 

   M'cka měla pravdu. Cesta odpoledne i přes noc ubíhala za klidu a ticha. Jen jednou v dálce zahlédli zhluk pochodní a tak radši sešli z cesty a potenciální nebezpečí obešli. Mohla to být obchodní karavana, ale také ne. Ráno přišlo velice rychle, rozednění trvalo jen několik minut a když se sluce vyhouplo nad obzor, odhalilo jim město v celé své kráse i obludnosti.
    Město vyvedené v několika odstínech modré a zelené leželo přímo na planině, chráněné dvěma okruhy hradeb, desítkami věží a baštami. Tato, téměř středověká architektura byla v silném kontrastu s hradem, který se nacházel uprostřed velkého kruhu hradeb a budil dojem mixu mezi moderním uměním a silně industriálním vzezřením. Jeho hlavní budova ještě starého stylu byla rozšířena o věž ze skla a oceli a moderní okrouhlý betonový sál s prosklenou terasou vyrůstající z třetího, ze čtyř podlaží. Dojem, že se městem prošel šílený architekt pak dokreslovaly stovky úzkých věží čnících nad hradby jen špičkami, stejně jako množství továrních komínů a potrubí, která na několika místech překonávala hradby a ústila do městského příkopu.
    "To je teda síla!" okomentoval první dojem Henry a M'cka mu jemným kývnutím dala za pravdu.
    Zastavili se u jednoho ze zakrslých stromů, které rostly velmi řídce roztroušené po celých pláních a odolávaly celá staletí větru, suchu i vodním přívalům v období dešťů. M'cka sundala z ramene vak a vytáhla z něj smotek látky, který se ukázal být suknicí, popruhem zakrývající prsa a pláštěm.
    "Ciarové nemají zákaz vstupu do města, ale musí dodržovat lidské zvyky, proto nás většina stále zůstává v džungli. Rrrr," odpověděla na Henryho pohled.
    Když byla ustrojená a přehodila přes hlavu kápi, její původ prozrazovaly jen tlapy a špička ocasu, které občas neposlušně opustily ochranu pláště. Tvář i části těla neskryté pod pláštěm kryl stín a byly rozeznatelné jen po delším pozorování. Pokud ve městě vládne Dainak, chtěla aby bylo co nejméně zřejmé, kdo se v jeho působnosti nachází.
    "Je tu chladno," poznamena Henry když vešli do stínu hradeb a prošli bránou, kupodivu nikým nehlídanou.
    "Kromě stínu ho působí také materiál. Daranit má tendenci vyzařovat při slunečných dnech chlad. Na druhou stranu v zimě udržuje příjemnou vlažnou teplotu a to i když je pokrytý ledem. Proto je z něj většina hradeb, domů i palác. Když se podíváš na jeho barvu," dotkla se M'cka spáry mezi dvěma kameny různých zelených odstínů, "vidíš odstíny zelené, až do modra. Čím je barva sytější a víc do modra, tím je kámen kvalitnější, pevnější a má lepší vlastnosti. Sytě modrý kámen by odolal i střele z Dainakovy plazmové pušky. Takový je tu ale jen na jednom místě. Rrrr," ukázala na palác, tyčící se uprostřed města.
    Prošli po hlavním bulváru plném lidí a skrz několik úzkých bočních ulic se dostali na malé náměstí. Čtvrť vypadala, že už toho má hodně za sebou. Byla to jedna ze straších čtvrtí kde je většina domů ještě dřevěných. Z trámů se sypal žlutý prach a spoustu z nich pokrývala jemná vrstva plísně, pomalu nahrazující staré oprýskané nátěry.
    "Tak, jsme tu. Rrrr," ukázala M'cka na vývěsní štít zobrazující knihu a kalamář.
    "Někdo koho známe?"
    "T'unra, jeden z nejstarších ciarů. Rrrr."
    "Myslíš, že nás rád uvidí?"
    "Nevím jak tebe, ale mě určitě. Je to můj dědeček. Rrrr," usmála se a stlačila kliku.

+++

    Vstoupili do tmavé předsíňky, poodhrnuli závěs a ocitli se v malém, ale útulném pokoji. Kde oko spočinulo, byly vzorně vyrovnány staré i novější svazky, police, skřínky, dokonce jakési koše upevněné ve stropě byly plné knih. Jediná cesta vedla kolem vzorně srovnaného komínu označeného cedulkou "díla filosofická" k pultu na druhé straně místnosti.
    "Vítám tě má drahá!" vyskočilo zpoza pultu zvláštní stvoření. Starý kocour, vzdáleně podobný ciarům, ale úplně holý.
    "Á, koukám, že jsi si přivedla přítele! Takže se zase po dvou generacích, kočce našeho rodu zalíbil lidský muž? Pojďte dál, nenechte se pobízet. Dáte si čaj? Vodu? Pro pána něco ostřejšího?"
    "Měla jsem tě varovat. Rrrr," otočila se M'cka na Henryho, ale z výrazu tváře bylo jasné, že rozumí a dobře se baví.
    "T'unro! Rrrr,"  volala M'cka kamsi do útrob domu.
    "Ano drahá?!"
    "Jsme tu pracovně! Rrrr."
    "Ovšem, To je moje holčička. Vždycky k věci," vrátil se stařík a naznačil jim ať jdou dál.
    Prošli dalším pokojem do jakéhosi malého obýváku se třemi starými ušáky překrytými směsicí pestrobarevných dek a stolem, na kterém stály tři poctivé hrnky s kouřícím nápojem a ošatka s občerstvením.
    "Vemte místo," naznačil Henrymu, M'cka se už usadila, jako doma.
    "Už jsem se vážně lekl, že sis našla člověka. Bez urážky," poznamenal směrem k Henrymu, "nabídněte si koláčky. Myslím, že opravdu stačila tvá prababička. Ono se řekne, lásce neporučíš, ale jak to tu má ciar vydržet? Žiji tady desítky let a Klan si pořád nedá pokoj."
    "Zase krysa přibodnutá ke dveřím?! Že se neodstěhuješ teď, to chápu. Ale co před lety? Rrrr."
    "Jo. Ciar se diví, kde je pořád berou. Měl jsem jich na prahu už tolik, že si správcův krysař musí nudou hryzat nehty. Jenže, já a žít jinde? A kde? V lese? Neblázni, nikdy bych si nezvykl, to už si spíš na stará kolena zvyknu na ty krysy. Ale, dost už o mě. Co vás ke mě přivádí?"
    "Dainak! Rrrr."
    "Ano, ten je docela problém, ale netušil jsem, že už se projevil i u vás."
    "Cože? Ty o něm víš? Rrrr."
    "Samozřejmě, je jedna ruka s Klanem. Ovládá severní část města a střední kruh hradeb. Co jsem slyšel, pokusil se ovládnout Správce, jenže tvrdě narazil. Správce se o moc dělit nechce a už vůbec ne, ji někomu přenechat, takže to Dainak vzal do ruky jinak. Prozatím zuří mezi ním a Správcem tajná válka na střechách a v podzemí. Nikdo z nich to nechce přenést do ulic. Teda hlavně Správce, spodina by za ním určitě nešla."
    "A jak to dělá? Pokud Dainak vytáhne přes den..."
    "Opět jsou v provozu věže H'undar."
    "Teď jsem ztratil nit," ozval se Henry.
    "H'undar jsou ty štíhlé věže nad městem. Pocházejí z období prvních válek s ciary před dvěma tisící lety. Když se naši předkové statečně probili až do města, aby odstranili tehdejšího Správce Norlaka zastavila je jen soustředěná palba lučišníků a odstřelovačů z provizorních lešení umístěných tak aby se navzájem mohla krýt a sestřelovat tak lezoucí ciary. I když už nebyly nikdy použity, nechal je o tisíc let později právě Dainak vztyčit znovu, tentokrát z kamene. Od té doby jsou tichými svědky dějin města. Je ironií, že to je právě Dainak, proti kterému jsou nyní používány. Sice jich několik kontroluje, ale spíš jen proto, aby je neměl nepřítel, než pro jejich strategickou polohu."
    "Ovšem, to vysvětluje pat, který nám zatím vyhovuje. Je to ale jen otázka času, kdy jeden z nich udělá chybu a podlehne."
    "Správce ani nemusí udělat chybu, když bude mít Dainak dostatek těch správných zbraní. Rrrr," připoměla M'cka.
    "Takže bychom měli zajistit aby jich dostatek neměl. No a rozhodně by pomohlo kdybychom nabídli Správci nějakou taktickou výhodu." 

    "Na co myslíš? Rrrr."
    "Je to zřejmé, pokud chceme aby Správce udržel tlak dokud nezajistíme, že zbraně přestanou transdimenzionálně proudit, budeme mu muset nabídnout posily."
    "Musím tě zklamat mladý muži. Pochybuju, že budou chtít správcovi vojáci spolupracovat s ciary a koneckonců i naopak. Navíc ciarové neumí bojovat ve stísněných prostorech štol, ani na střechách, kde by se stali oběťmi věží," namítl T'unra.

    "A co uruna. Nechtěli by se pomstít?"

    "Lid uruna už dlouho nikdo neviděl a navíc jsou odporní svým vzezřením i způsoby. To už budou spíš spolupracovat ciarové s lidmi. Rrrr."
    "To radši všichni zemřete? Jestli jste takoví, možná si svůj svět ani nezasloužíte!"
    "Henry, nezapomínej, že jsem také z Agentury, a hlavně jsem četla dějiny tvého světa. Vy jste byli jen lidi a stejně jste se dokázali vraždit několik tisíc let! Rrrr." 

    "Ok, ok. Dobře, takže se alespoň pokusíme. T'unro, víte o nějakém způsobu jak se dostat přes střední kruh hradeb do paláce?"

    "Chcete mu nabídku přednést přímo? Smělé ale nerozumné. Bohužel asi jediné možné řešení. Skrz brány vás Dainarovi lidé nepustí, takže zbývají jen střechy."
    "Nemyslím, že je to zas taková blbost. Nabídky spojenectví nepřicházejí do obležení často a už vůbec ne od bývalých nepřátel."
    "Jde o to, jestli to tak bude vidět Správce. Ale ty znáš lidi lépe než já. Určitě se jejich myšlením moc neliší od vašeho světa. Rrrr."
    "Myslím, že určitě neodmítne a my tak získáme čas. Na to abych se dostal do Dainarova tábora a zarazil mu transdimenzionální pašování. Kdybych nebyl blbej, vrátím se příštím oknem a hodím to na krk Bytewské," pomyslel si ještě.
    "Dobře, tak to provedeme. T'unro, byl bys schopný sehnat někoho, kdo by nám s tím pomohl? Rrrr."
    "Jedině někdo z běžců. Mám u nich malé plus, občas je u sebe ukryju. Klidně seďte, skusím se s nimi domluvit na průvodci.
    "Proč nemů...," snažil se namítnou Henry, ale M'cka se naklonila, chytla ho za rameno a zamítavě zakroutila hlavou.
    "Mluvit s běžci nemůže jen tak někdo, nepustí k sobě nikoho cizího. Máme štěstí, že je s nimi Dědeček zadobře. Nepředpokládám, že se vrátí nějak brzy, takže doporučuju si jít lehnout. pokud to domluví už na dnešní noc, měli bychom být odpočatí.Rrrr."
    Vyšli po schodech do patra a M'cka otevřela jedny z dveří, vešla, ale Henrymu nastavila do cesty ruku.
    "Odděleně. Ty spíš támhle. Rrr," ukázala na houpací křeslo na konci chodby.
    "Alespoň jsem to zkusil," usmál se na ni Henry, "Dobrou," počkal až se zavřou dveře, došel na konec chodby a uvelebil se v křesle.
 

Příběh: 

kategorie: