Kladivo na čaroděje - #4 O co tu jde?

V tomto díle se konečně dozvíme něco o tom, co tam Henry vlastně pohledává, přichomýtneme se k vraždění nevinných vesničanů, jejich evakuaci a zjištění několika neuvěřitelných skutečností...

"Takže ještě jednou! Nejen, že mi poslali agenta, kterého jsem si nevyžádala, ale navíc poslali amatéra, který si nechá, jen co vyleze z portálu, zabavit pokročilou zbraň odolnou vůči Maurbyho efektu!" prskala M'cka vzteky.
    Henry si všiml, že dokonce vynechala zapředení, které jinak následovalo za každou větou, kterou od ní zatím slyšel. Navíc koutkem oka zahlédl, že drápy drží zatažené opravdu jen silou vůle. Hádat se bylo naprosto zbytečné. Měla samozřejmě pravdu. Tedy ne, že by byl Henry amatér, to rozhodně popíral, ale zbraň si sebrat nechal a to ho samotného štvalo asi nejvíc.
    M'cka ještě jednou přešla z jedné strany, plátěné kapsy ve které se nacházeli, na druhou. Zastavila se a drápy, které vyjeli z tlap zaťala hluboko do pevného režného plátna. Páralo se jako tričko od vietnamce. Pak na chvíli ztuhla a zhluboka vydechla.
    "Tak, to bychom měli. Rrrr," zatáhla drápy a posadila se naproti Henrymu na jeden z polštářů, které téměř pokrývaly podlahu tvořenou výpletem z jakési rostliny podobné bambusu.
    Henry ještě chvíli zíral na otvor, vyrvaný do stěny pokoje. Až později si všiml několika velkých záplat, což ho kupodivu mírně uklidnilo.
    "Dobře, udělal jsem chybu, OK?! Jenže teď už to nespravím a vlastně ani nemusím. Ta zbraň určitě neodolá věčně a po čase zkoroduje a rozpadne se. Předpokládám, že ji nový majitel nebude ze začátku používat aby se vyhnul všetečným otázkám a než zjistí, co je to zač, Maurby udělá své."
    "To je pravděpodobné. Jsem spíš naštvaná, že tě vůbec poslali. No nic, aspoň skrz tebe přesvědčím agenturu o tom, že se tu nic neděje a oni dají pokoj. Rrrr."
    "Na to bych nesázel, poruchy v poli tady byly docela silné, to se jen tak samo od sebe neděje," vytasil se z jedinou větou, která mu utkvěla s Couleyho proslovu.
    "Klasické agenturní povídačky, tenhle svět, i když to tak nevypadá, doslova přetéká magií. Bylo jen otázkou času, kdy se pole samovolně naruší. A s těmi vraždami to nemá společnýho už vůbec nic. To dělají obyčejní žoldáci na popud zemského Správce. Jen vaši experti v tom vidí spiknutí a interdimenzionální terorismus. Rrrr."
    "Můžeš mi přiblížit ty vraždy?"
    "A můžeš aspoň předstírat, že jsi četl mojí podrobnou zprávu? Rrrr," ušklíbla se, ale kupodivu ne naštvaně. Čtení zpráv nemá rád nikdo, nemohla mu to tedy mít za zlé. Zvlášť v případě, že zpráva měla jen zacpat ústa agenturní byrokratické mašinérii.
    "Ok, budu předstírat, ale můžeš mi ji shrnout vlastními slovy?"
    "Stalo se to asi před rokem, tehdy prošla severní částí pralesa podivná bouře a zanechala za sebou několik vypálených vesnic. Nepřežil nikdo, kdo by mohl vyprávět. Před dvěma měsící našli poslové, kteří pendlují mezi našimi osadami další dvě srovnané se zemí. Tentokrát jsme ale na místě kromě spálených těl nalezli i šípy.
    Posílili jsme hlídky a podařilo se nám na našem území nachytat několik skupin podobných té, co tě zajala. Oběsili jsme je na kraji lesa pro výstrahu, vyjma jediného. Toho jsme poslali se vzkazem do Damrunu, města zemského Správce. Dali jsme na list pečeť, kterou mohl rozlomit jen on a popsali v něm náš problém. Na oko souhlasil se zákazem vstupu lidí do lesů, ale před měsícem došlo k dalším útokům. Poslali jsme tam několik bojovníků - Nevrátil se jediný, našli jsme se mrtvé i s těmi, které měli ochránit. Rrrr."
    "Jak víš, že je za tím Správce?"
    "Nevím, ale kdo jiný by to byl? Nikdo jiný nemá motiv. Tedy vyjma Sateas, jenže ti jsou se Správcem jedna ruka. Rrrr."
    "Kdo?"
    "Sateas, obdoba vašich křesťanů. Jsme pro ně moc jiní a navíc nám zazlívají, že se někteří z našich páří s lidmi. Jako by to nefungovalo i obráceně! Děti, které se ze smíšeného páru narodí, pak kvůli Sateas nesmí vystrčit nos z pralesa. Rrrr."
    "Cože? Oni existují míšenci vás a lidí?"
"V téhle dimenzi je to možné, a to vůbec nemluvím o Uruna. Potemnících. To by byly dětičky. Rrrr," usmála se, "Jenže ti jsou pořád zalezlí a navíc neznám nikoho, kdo by byl ochotný se jich jen dotknout. Rrrr."
    "A jaký motiv má Správce? Sateas? Proč po vás nešli dřív?"
    "Vždycky jde v první řadě o moc! Co já vím sakra. Se zeptej jeho, jsi člověk, ty bys mu měl vidět do hlavy víc než kdokoli z nás. Rrrr."
    "Třeba na to taky dojde. A co ty poruchy pole? Můžeš mi je nějak ..."
    "Co se to tam sakra děje! Rrrr," otočila se M'cka směrem k díře ve stěně. Rychle vstala, přešla k otvoru a vyhlédla ven.
    "Toraga, toraga!" ozývalo se z venku.
    "Do hajzlu! Znovu útočí!Tentokrát se přepočítali! Čekej tady! Rrrr," pokynula M'cka Herymu a vyrazila oválným dveřním otvorem, přikrytým barevnými korály, ven.
    "To víš, že jo. To tak!" zvedl se Henry a za chvíli místnost zela prázdnotou.

+++

    Gamberin se prodíral houštím a neustále se ohlížel, pátral v korunách stromů a díky tomu zakopával a hroutil se do podrostu, zase vstával a utíkal dál. Byl sám, a poháněl ho strach. On, který se živí jako žoldák skoro třicet let a dostala ho ženská. Ještě teď měl před očima ten jeji škleb.
    "Do hajzlu! Sakra, sakra! Co se mohlo tak ošklivě podělat?!"
    ...
    "Co to je?"
slyšel zvuky pohybu, snad dusot kopyt či nohou. Mohly to být posily, ale třeba taky konkurenční banda, "to je vlastně jedno. Hlavně, že to jsou lidi, žádný zasraný kočky!" přikrčil se a čekal mezi stromy. Opatrnost v něm zvítězila. Kdyby ho ta kočka chtěla dostihnout a zabít, měla příležitost.
    Měl pravdu, za chvíli se mezi stromy vynořila hlava tlauna a na něm sedící jezdec. Víc nebylo vidět, protože lesní podrost tu dosahoval úctyhodné výšky, ale stačilo to. Gamberin vyrazil vpřed, předstoupil před jezdce a uklonil se.
    "Mocný Dainaku, prvý z Nesmrtelných! Jaké překvapení, že potkávám svého Pána v těchto končinách."
    Jezdec, vysoký muž v bohatě zdobeném, ale praktickém oděvu, splývajícím v mezích normy s prostředím pestrobarevné džungle upřel na Gamberina pohled chladných očí zapadlých hluboko do protáhlého obličeje a lemovaných sítí vrásek.
    "A jaké překvapení, že zde potkávám svého služebníka samotného! Bez vojáků i bez kořisti!"
    "To je jen zdání, můj Pane," vzpoměl si Gamberin na balík, který našel u zajatce a také tu divnou kuši, "byli jsme napadeni a tak jsem musel zajatce zabít. Jako důkaz vám však přináším jeho zbraň a ostatní majetek," podal kuši a balík Dainakovi.
    Ten připevnil balík k sedlu a pozorně si prohlížel zbraň.
    "Důmyslné! Ale primitivní, přesto bychom to mohli vyzkoušet, ztráty na našich zbraních jsou poměrně značné, zato tato by mohla vydržet i několik týdnů. Gamberine!?"
    "Ano, můj Pane?"
    "Utíkej!"
    "Proč... Ne, to nemyslíte vážně! Proč, můj Pane?!"
    "Ty si myslíš, že nepoznám, když mi někdo lže?! Tak nízké máš o mě mínění?!" Dainak natáhl ruku z kuší a stiskl spoušť. Mechanismus kuše spustil a nebyl k zastavení dokud se do Gamberinova těla nezanořila poslední z šipek.
    "Není to zas tak neúčinné jak sem se obával. Díky Gamberine, za tvou poslední službu.
    ...
    Jdeme!" schoval zbraň a mávl kupředu. Z podrostu vystoupilo asi dvacet vojáků a společně z velitelem vyrazili vpřed.

+++

    Henry přeskakoval z jednoho můstku na druhý a snažil se držet krok s ciary. Marně. Pohybovali se jako stíny, skákali po můstcích, provazech i plátěných kapsách s lehkostí, jakou by od metrákové kočky čekal málokdo. Henry pořád čekal, až se některý z ciarů propadne, protrhne plachtu nebo přetrhne lano, ale marně. Materiály byly očividně odolnější než vypadaly.
    Sledoval pomalu mizící skupinu po vratkých lávkách, které nebyly rozhodně uzpůsobené pro běh.
    Konečně se dostal na zem. Vzápětí ale litoval, terén se stal skoro neprůchodným, křoviny a nízko položené větve ho šlehaly do tváře a rozdíraly oblečení. Skupina ciarů už dávno nebyla vidět a zmizela kdesi ve větvích.
    "Do hajzlu!" zastavil a odplivl si.
    Už se chtěl vrátit, když odněkud zezhora ze změti větví vyrazila tlapa a obrovskou silou ho zvedla ze země. Henry ani nechtěl věřit, ale ano, bylo to tak - M'cka ho zvedla jednou tlapou do vzduchu a přehodila ho někam za sebe. Chvíli si neuvědomoval kde je nahoře a kde dole, až ho chytila další tlapa, o dost větší.
    "Takra rad chajan," Mohutný ciar se na něj zazubil a odhalil dlouhé tesáky. Pak si Henryho posadil na záda, jako by vůbec nic nevážil.
    "Drž se človíčku. Rrrr," přeložila M'cka a jen co se přesvědčila, že Henry poslechl, vyrazila vysoko do korun stromů.
    Ciar s Henrym, povlávajícím na zádech ji bleskurychle následovali.

    Jízda lesem byla nejadrenalinovějším zážitkem, který kdy Henry zažil. Když už se mu podařilo vystrčit hlavu nad hustou hřívu, rychle ji zase schoval, protože větve je míjely na chlup těsně. Henryho prsty se v tu chvíli vždycky ještě víc zaryly do Ciarovy srsti. Ten jen něco nesrozumitelného vyprskl a vypadalo to, že se Henryho nemohoucností skvěle baví a křečovité sevření snad ani necítí.
    Jízda skončila tak rychle, jako začala. V jednu chvíli chvíli míjeli jednolitou zelenou stěnu a v druhou se ocitli na volném prostranství. Ciar se spustil z pětimetrové výšky na všechny čtyři, ale rychle se napřímil.
    Henry něco takového čekal, včas se pustil a zkulil stranou. Zasloužil si ciarovo zvednuté obočí.
    "Ten parchant to udělal schválně," pomyslel si Henry.
  

+++

 
 Na delší přemýšlení ale nebyl čas. Ocitli se na okraji vesnice. Nebo snad bojiště? Kolem proletělo několik šípů. Plachty zkroucené do jakýchsi vysokých, vícepodlažních tee-pee byly na mnoha místech roztržené, opálené či se ježily šípy. Napravo uviděl Henry skupinku ciarských mužů, jak pomáhají ženám a dětem dostat se přes ostřelované prostranství do džungle. Jeho průvodci se rozprchli a začali útočit na lidi míhající se mezi domy.
    Henry vyrazil za M'ckou.
    Ta se činila. Přeskočila jeden ze zborcených přístřešků a zaťala drápy do překvapeného střelce, vytrhla mu kuši a dvěma údery do hlavy zneškodnila jak vojáka tak jeho zbraň. Rozhlédla se a...
    "Wrouum!" vybuchl jeden ze stanů modrým plamenem a rozlétl se na cáry.
    "Tohle asi nebudou šípy," utrousil jejím směrem, ale z výrazu na tváři bylo jasné, že myslí přesně na to samé.
    "Kreew!" plátěnou stěnou těsně vedle Henryho proletěl ciar s vypálenou dírou v hrudníku.            Henry krátce nahlédl dovnitř a to co uviděl mu vyrazilo dech. Muž, oblečený do obnošené uniformy pasující tak do devatenáctého století, držel v ruce zbraň o několik řádů vyspělejší. O interdimenzionálním pašování a terorismu nebylo pochyb, tohle byla plasmová puška s granátometem.
    "Pěkná rána!"
    "Hej, co ty seš zač?" vyštěkl na něj voják a namířil.
    "Patřím ke Gamberinovi," odpověděl Henry jediným jménem, které mu vytanulo ze zamlžené paměti na dobu, kdy se nesl džunglí přivázaný ke kládě.
    "Tak zabezpeč jeho sektor! Amatéři, tohle nás jednou bude stát krk!" zaláteřil voják a vyběhl kolem Henryho ze stanu. Pozvedl pušku a namířil na dalšího ciara, který se dvacet metrů od nich mihl mezi stany.
    "Sakra, vždyť Gamberin je vlastně..., co..." otočil se voják, ale nestihl doříct.
    Henry se k němu přitočil, chytil ho pod krkem a trhnul. V pádu vyprostil pušku z bezvládných prstů.
    Na ciarské straně to vypadalo dost špatně. Evakuace sice probíhala, ale z útočící jednotky, se skupina kolem M'cky stala jednotkou defenzivní. Několik ciarů leželo rozstřílených částečně šípy i plazmovými výboji, jiní vypadali jako jehelníček, ale stále se drželi na nohou. Ztráta rychlosti a momentu překvapení však byla pro ciary fatální. Lidé si je nepustili k tělu a stále vysílali jejich směrem mraky šípů.
    M'cka koordinovala obranu a rozdávala svým lidem smotky plátna, jedinou ochranu před dopadajícími šípy.
    Před ciarskou skupinou vybuchlo několik stanů a jejich hlavní krytí se tak úplně rozpadlo. Všichni kdo měli nohy zrychlili přesun k lesu. Kdo nestačil byl ušlapán, a kdo nebyl dost rychlý, byl přibit k zemi dalším deštěm šípů.
    Najednou se ale stalo něco, co nečekali ani lidé a tím méně ciarové. Palba z lidského tábora ustala. Tentokrát totiž začaly vybuchovat stany obsazené lidmi. Z padajících hořících cárů plátna se vyřítilo několik lidských pochodní a ty byly nemilosrdně rozstříleny svými někdejšími spolubojovníky. Nesměli je nechat přiblížit a rozšířit oheň.
    Trochu stranou stál Henry Greengrass a pohlížel na ukazatel stavu plazmy. Téměř prázdný zásobník. Henry ještě několikrát vypálil k lidskému ležení, dokud bylo čím a pak si prázdnou pušku pověsil na záda a vykročil k ciarům mizícím v džungli.
Poslední salva protivníka tak demoralizovala, že se ho lidé ani nepokoušeli zastavit. Přesto, že nyní by jim už vůbec nic nestálo v cestě, skupina vojáků se kryla a plížením pomalu opouštěla bojiště.
    Na místě vesnice zůstalo jen několik hořících dřevěných koster, desítky mrtvých a svou vládu pomalu přebíral pach smrti.

+++

    "Dainak, byl to on, vím to! Prostě to vím! Rrrr," překládala simultálně M'cka zděšené výkřiky jednoho z ciarských vesničanů.
    Tedy, jestli se jim tak dalo říct. Henry odhadoval, že i při menší postavě, kterou vesničan disponoval, by byly ciarovy drápy stejně smrtelné. Dost dobře nechápal, jak může tlupa dvaceti lidí zatočit z ciarskou vesnicí a přežít to, byť má nejméně dvě plazmy.
    
     Plazmová puška byla právě ten objekt, kvůli kterému se v rohu krčila skupinka v čele s křiklounem. Jenže jejich výslech nebral konce. A teď tohle.
    "Kdo je Dainak?" ptal se zrovna Henry.
    "Mýtická bytost, jeden ze tří nesmrtelných, který prý spí věčným spánkem vrcholu hory T'nard. Rrrr," odpověděla M'cka a podle hlasu bylo patrné co si o tom myslí, "Propustíme je. Počet plazmových pušek ani další podrobnosti už nezjistíme. Rozhodně ne od nich. Rrrr," ukázala na skupinku.
    "Tandae do, Rrrr" pokynula jim k odchodu, "tak co mi povíš o té věci? Jakto, že se ještě nerozpadla? Vždyť tahle technologie by tu měla vydržet maximálně několik minut, Rrrr."
    "Netuším, každopádně ukradený samostříl už není hlavní problém, prohlížel jsem si ji a vypadá to, že Maurbyho efekt na ni dotírá taky, jen o dost pomaleji. Viditelná není žádná magická pečeť, ale zručný mág ji dokáže vtěsnat přímo do zbraně."
    "To je ta potíž, tady by zručný mág být neměl. Už několik tisíc let. Rrrr,"
    "Předpokládám, že tehdy byl tím mágem..."
    "Dainak! Jo, předpokládáš správně. Rrrr," zamračila se M'cka, "sakra vždyť je to jen legenda, mýtus, povídačka pro děti! Rrrr."
    "A teď momentálně jediný vysvětlení. Jenže, kde vzal Dainak plazmové pušky?"
    "Na to bysme se měli zeptat R'eva, stařešiny. Jestli někdo bude o dainakovi vědět víc tak on. Rrrr."
    
     O chvíli pozdeji už stáli s R'evou nad jednou z velkých kronik, které stařešina přechovával.            R'eva spíš než starého kocoura připomínal kočičí mumii, byl vyschlý až na kost a prakticky bez srsti. Tělo mu krylo barevné pončo a na hlavě měl nasazenu přiléhavou pletenou čepici. Na nose mu seděly kostěné brýle smontované k sobě dráty, protože očividně nebyly původně pro kočičí obličej.
    "Ano, Dainak skutečně existoval. Před několika tisíci lety vládli našim národům - lidem, ciarům a lidu Uruna, tři Nesmrtelní.
    Dainak byl Nesmrtelný v lidské podobě, ctižádostivý a bezohledný. Na rozdíl od ostatních Nesmrtelných neměl vyslovený talent na některý druh magie a to mu umožnilo být nesmírně všestranný, jak už koneckonců lidé dokážou.
    Dlouho žili Nesmrtelní se svými národy v míru. Pak najednou lidé pod vedením Dainaka zaútočili na lid Uruna, zaplavili jeho podzemní štoly a zajali Nesmrtelného Jupu. Uruna byli tehdy téměř vyhlazeni a Dainak triumfoval. Stal se ještě silnějším a poslal lidi do lesů aby pálili a zabíjeli. Ciarové se ale nenechali zaskočit a tak mezi námi a lidmi zuřila sto let válka bez jasného vítěze. Potom však Dainak přišel s novou zbraní, hromovou holí, která kosila bojovníky ciar po tisících. Wrrr," R'eva nalistoval v obrovské kronice stránku s velkou barevnou ilustrací.
    "Máme jistotu! Je to Dainiak!" poznamenal Henry. Na obrázku se nacházel proslulý samopal AK-47.
    "Ovšem. Osvobodil se a spojil se se svým bývalým spojencem, jenže ten se zatím vyvinul o další tisíce let, zatímco Ciamar stagnoval. Rrrr."
    "No, vzhledem k tomu, že tu ještě všichi jsme, mám doplňující otázku. Jak se ho podařilo vrátit tam kam patří?"
"Našim předkům trvalo sto let, než na to tehdy přišli. Wrrr, heh Ech!" rozkašlal se R'eva. Tón, kterým to řekl byl jeden z nejpesimističtějších, jaký Henry slyšel. Slabší povahy už by si šly koupit provaz.

Příběh: 

kategorie: 

Komentáře

Obrázek uživatele Brmboš

Tak se nám to vyjasňuje a vypadá to více než dobře. Pěkné a svižné počteníčko.
U mě prostě dost dobrý!
Ale nebyl bych to já, kdybych neměl pár poznámek, především k poslední kapitole:

  • První věty posledního odstavce jsem musel číst několikrát, než jsem pochopil o co jde.
  • Jak přišli na toho Dainaka? Jsou si naprosto jistí, ale nemají důkaz. Chápal bych to, kdyby přišli za stařešinou, ten jim ukázal obrázek s kalašnikovem a Henry by řekl, že se situace opakuje, jen jde o zbraň o třídu vyšší.
  • Tři nesmrtelní - trochu to evokuje, že každý jeden z nich vládnul tomu "svému" národu (lidi, kočky, ti z podzemí), ale je to tam jen nepatně naznačeno.
Obrázek uživatele petrsimi

1) přepíšu a rozčlením To souvětí je fakt zvěrstvo :)
2) Inu, jistotu mají až po té ilustraci, takže by to mělo být v pořádku.
3) Tam to evokuje docela dost :)

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Obrázek uživatele Lmslaver

Tak tenhle díl nezklamal. Akce plus částečné objasnění situace, která příběh zpřehledňuje. U mě zatím Kladivo boduje.

Obrázek uživatele petrsimi

Pánové, omlouvám se, ale vyhlašuji si dvoutýdení pauzu - mám toho moc - finišuje jeden fantasy a scifi projekt, odhalený 26.5 - Jfk-fans to taky pomůže, tak mi to snad odpustíte

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Obrázek uživatele Elinor

Vypadá to stále zajímavěji a je to psáno tak, že to má švih, styl a šarm.
A hlavní hrdina je navíc sympaťák každým coulem. :-)