Eskorta 5. díl

Předposlední díl povídky na pokračování slibuje opět hodně napětí a snad i akce.
Co myslíte přežije to stopař Taraxacum, nebo ho Henry dostane? Co bude dál? A kdo je vlastně tím krtkem v Agentuře?

 

ESKORTA V.
 
Na zemi se rozprostíral zelený, vlhký a hebký mech. Henry Greengrass jej cítil pod svým tělem, když na něm ležel a naslouchal se zatajeným dechem, jestli neuslyší svého protivníka. Nic se nehýbalo, všude bylo ticho. Opatrně otřel o mech zakrvácený nůž a zastrčil jej za opasek. Pak se obratnými pohyby plazil kupředu. Plazil se rychle a vytrvale. Po stopaři však nebylo nikde ani stopy. Asi se musel okamžitě odplížit směrem k hlavnímu oddílu La-Kejdy, pomyslel si Henry a opatrně se nadzvedl. Zvažoval situaci. Měl by rychle zmizet, než stopař vyvolá poplach.
EskortaV tom momentě jej možná zachránila předtucha, nebo instinkt, možná jen podvědomě zaregistroval pohyb vzduchu nad sebou a vrhl se stranou. To mu zachránilo život. Taraxacum číhající na stromě na něj skočil s válečným kyjem v ruce. Okovaná hlavice minula Henryho hlavu, svezla se po uchu a udeřila jej do levého ramene. Cítil v ruce intenzivní, ohnivou bolest, ale každé zaváhání by teď znamenalo jistou smrt. Vytrhl z opasku nůž, aby zastavil druhý úder, ke kterému se protivník chystal. Taraxacumova ruka neočekávaně narazila na čepel. Pravice se mu zbarvila krví, vykřikl bolestí a vztekem. Válečný kyj mu vypadl ze strnulých prstů do trávy.
„Zabiju tě, pse!“ zařval stopař, vytrhl levou rukou z opasku dýku a znovu se vrhl mocným skokem na Greengrasse. Henry sebou smýkl stranou a Taraxacum dopadl na zem vedle agenta, který jej bleskurychle zalehl celým tělem, levou rukou mu stiskl hrdlo. Pravá zakroužila s nožem nad jeho tělem a vrazila mu jej do ledvin. Smrtelný chrapot se vydral Taraxacumovi ze rtů a pak už jen zůstal bez hnutí ležet.
 
* * *
Gigantické panorama Sokolího průsmyku působilo na Sharka ohromujícím dojmem. Nebetyčné horské masívy a holé útesy skal, které se zdály být naprosto nepřístupné a nepřekonatelné. Roman se svým týmem postupoval touto nádhernou a vznešenou krajinou s nervózním otáčením zpět, jestli už nespatří v dálce vracejícího se Greengrasse a Drimilise. Byl tak zaujat starostmi o přátele, že přeslechl i lehký šramot v křoví a náhle společně s ostatními překvapeně hleděl na několik desítek mužů, kteří se jako ze země vynořili všude kolem nich. Většina byla vyzbrojena kušemi a luky. Tětivy luků byly napnuté k prasknutí a založené šípy mířily na Romana a jeho tým. Prohlížel si ty válečníky. V jejich drsných obličejích se nepohnul ani sval, ale z očí vyzařovala nezlomná vůle a odhodlání. Oděni v prostých oděvech, jaké viděli již dříve na vesničanech. Mimo kuše a luky byli vyzbrojeni sekerami, jen málokdo z nich vlastnil meč.
„Otče,“ vykřikl Salmon, chlapec který jim dělal průvodce v horách. Chlapec se rozběhl k muži, kterého oslovil jako otce a objal jej. Napětí jako by naráz opadlo. Chlapec pak hovořil se svým otcem a Roman rozuměl jen některým slovům, neboť za těch pár dní, které strávil se Salmonem zachytil jen základní pojmy jejich jazyka. Teď mu chyběl hodně Greengrass se svou znalostí jejich řeči. S úlevou alespoň pozoroval, že tětivy luků povolili a hroty šípů už nemíří na jejich těla.
 
O chvíli později už byla Sharkovi situace jasná. Tohle byli lovci z osady Manalishi, kterou vyplenila La-Kejda. Muži lovili zvěř níže po proudu řeky, když proběhl masakr v jejich vesnici. Po proudu pak připlulo jen pár lidí, kteří se zachránili útěkem před nemilosrdným řáděním teroristů. Lovci se chopili zbraní a vydali se na stezku přes hory, aby pomstili smrt svých blízkých. Nepřekonatelná znalost hor a touha po pomstě je hnala krajinou. Cestou v sousední horské vesnici zverbovali dalších dvacet mužů a k Sokolímu průsmyku dorazili ještě před příchodem agentů EF, kde zaujali skryté pozice.
 
* * *
Pod botami mu chrastilo kamení a ústa měl vyprahlá. Henry nasadil vražedné tempo, aby dohnal své přátele a kolegy z agentury. Supěl námahou, kterou si odmítal připustit, když volil nejkratší cestu přes strmé svahy. Jen o pár hodin později pak dorazil Henry k ústí průsmyku, narazil na hlídku lovců a nechal se předvést do tábora. Ačkoliv byl vyčerpaný k smrti, nedával navenek svou únavu znát. Roman Shark mu vyšel okamžitě vstříc:
„A Kostas? Co je s ním?“
Henry jen záporně zakroutil hlavou a Romanovi bylo vše jasné. Na vysvětlování a truchlení za jejich kolegu teď však nebyl čas. Bylo potřeba připravit léčku na členy La-Kejdy tak, aby pokud možno ze strany lovců nedošlo k žádným ztrátám na životech a nikdo z teroristů neunikl.
 
Roman se ukryl v křoví přímo u vstupu do průsmyku. Odtud ani on sám nemohl zahlédnout sebemenší stopu po lovcích skrytých za křovím a balvany. Vyčkávání na nepřítele se zdálo nekonečné, přesto trpělivost u nikoho nepolevila. Konečně bylo možné zaslechnout příchod oddílu z La-Kejdy. Asi třicet mužů, kteří se bezstarostně bavili vyšlo z lesa do horského průsmyku podél potoka s úzkým pásem křovin, za nimž leželo v úkrytu přes padesát místních lovců. Teroristé bez stopaře nerozeznali žádné náznaky hrozby nebo nebezpečí. Vedeni už pouze instinktem, že průchod průsmykem je jediná možná cesta a ukolébáni sebejistotou, že jim malá skupinka z agentury nemůže uniknout nakráčeli rovnou do nastražené léčky.
Na znamení se z úkrytu jako jeden muž vyrojili všichni lovci. Zdálo se jako by najednou ožil každý keř. Teroristé postřehli, že se něco děje, až když se jich dotýkaly ruce, které je strhávaly k zemi. Dammaha Ramuová pocítila, jak ji na trup a paže dopadla kožená smyčka a pak byla stržena na zem. Nad sebou pak spatřila unavenou, ale vítěznou tvář Henryho Greengrasse.
Pokud se nějakému teroristovi podařilo vytrhnout ze sevření lovců zasáhl jej vystřelený šíp, nebo jej sklátil náraz sekery do hlavy. I Roman vystartoval ze svého úkrytu a jako rozběsněný medvěd s razancí tanku srazil k zemi jednoho z nepřátel. Protivník se stačil pouze vytočit tělem a oba se svalili na bok. Roman držel oběma rukama soupeře, spodní nohou jej blokoval a druhou mu kopl pod koleno. Pak se nadzvedl nad něj a ranou pěstí do hlavy jej poslal do říše snů. Útok byl natolik překvapující, že byl během několika okamžiků zlomen poslední odpor. V tratolišti vlastní krve vyhasl život pouze šesti členů La-Kejdy, ostatní spoutáni a z části omráčeni leželi na zemi a polykali zvířený prach.
 
Greengrass se Sharkem procházeli mezi spoutanými zajatci. Henry ve svém pohledu neskrýval pohrdání a nenávist vůči teroristům z La-Kejdy. Nidála, ležícího teď mezi ostatními zajatci chytil za halenu a zvedl ze země.
„Tak pojď, promluvíme si,“ a odvedl jej společně s Romanem stranou od ostatních zajatců. „Kdo dodává pro La-Kejdu informace z agentury? Jak jste se dověděli pozici fantomdromu a jeho bezpečnostní zajištění? Mluv!“
„Copak? Vy dva si teď chcete hrát na zlého a hodného poldu? Jděte do ...“ větu však Nidál nedokončil, protože mu v obličeji přistála Sharkova pěst.
„Ne Nidále, teď si budeme hrát na dva moc zlé poldy,“ ujistil jej Roman.
„Ještě se tě zeptám jednou a než mi odpovíš na otázku, tak zvaž všechny okolnosti. Když nebudu spokojený s tvou odpovědí, tak tě přenechám tady v této dimenzi těm lovcům, kterým tvoji chlapi vyvraždili rodiny. Oni z vás všech stáhnou kůži zaživa. Budeš se moct dívat, jak tě porcují zaživa a tvým masem krmí hladové psy. Takže zpět k otázce, kdo vám dává ty informace z agentury?“
„Nevím kdo to je,“ vyplivl Nidál vyražený zub s krvavou slinou. „Znám jen jeho krycí jméno. Křivák. Nikdy mě takový mizera nezajímal. Veškerá jednání s ním měla Dammaha. Proboha jen mě tady nenechávejte těm barbarům.“
„Ty sám jsi barbar,“ dodal Roman a rozpřáhl se k další ráně, kterou ale nedokončil. U zajatců se spustil velký povyk. Všichni pohlédli tím směrem a viděli Dammahu Ramuovou jak běží zbavená pout směrem k nejbližšímu lesu. Jeden z mladých lovců pozvedl svou kuši a vystřelil.
„Ne!“ vykřikl Greengrass a rozběhl se se za teroristkou. Bohužel už bylo pozdě. Šíp zasáhl Ramuovou do zad a ta padla k zemi. Henry k ní doběhl a opatrně nadzvedl. Z ruky ji vypadl malý nožík, který měla ukrytý v záhybu rukávu haleny a kterým si přeřezala pouta. Střela z kuše pronikla hluboko do jejího těla a poranila plíce. Z úst Ramuové vycházely krvavé bublinky.
„Ramuová, kdo je Křivák, kdo vám prodával informace z EF? Ulevte trochu svému svědomí, alespoň teď před smrtí, když už vám není pomoci.“
„Jděte všichni k čertu,“ zasténala teroristka, „ale Křivák je teď stejně už jen obyčejný bezcenný zmetek, mám-li jít do pekla, tak ráda Křiváka stáhnu sebou. Je to ...“
Greengrass přiložil ucho ke rtům Dammahy Ramuové, aby zaslechl její poslední slova. Pak se její hlava zvrátila dozadu a vydechla naposled.
 
Diana Karlssonová stála na příkrém srázu průsmyku a dívala se do dálky, do krajiny, která ji ležela u nohou, tak krásná a přeci nebezpečná nad kterou se klenulo zamračené nebe. Vnímala jak se k ní přichází Henry Greengrass, který se postavil mlčky vedle ní.
„Co bude s teroristy z La-Kejdy?“ zeptala se Diana.
„Nevím, já se dohodl s vůdcem lovců, že si odvedeme pouze Nidála. Ostatní teroristy si ponechají lovci, jak s nimi naloží, až je odvedou zpět do zničené vesnice je jejich věc. Nečeká je asi nic dobrého, ale co si nadrobili ať si sní.“
„Budou je mučit? To je přeci kruté a nelidské.“
„Nevím a je mi to jedno. Tohle jsou pravidla tohoto světa a my je nemáme právo měnit. Ostatně je mi osud nějakých teroristů zcela lhostejný. My máme před sebou ještě tak čtyři, pět dní cesty průsmykem do Ramidtownu. Tam počkáme až se nám otevře transportní okno na Alcatraz III, předáme Nidála a vrátíme se domů. V agentuře bude už asi pozdvižení, kde jsme se ztratili. A čeká nás další práce, protože mi Ramuová před smrtí prozradila jméno zrádce z agentury.“
„Kostase tady necháme?“
„Ne, pohřbil jsem ho pod hromadou kamení, aby se k jeho tělu nedostala zvěř a až splníme úkol, tak jej vyzvedne speciální agenturní tým.“
 
* * *
Seznam obsahoval jména lidí z agentury, kteří měli dříve něco společného s Berlínským fantodromem. Mohli znát jeho bezpečnostní zajištění, ale momentálně už v této pobočce nepůsobili. Couley složku se seznamem zavřel a strčil ji zpátky do černého kufříku. Dá to hodně práce vyslechnout všechny podezřelé ze seznamu, kteří by mohli prodat informace La-Kejdě. Aerotaxi dosedlo na vyhrazené místo pro aerotaxi u jednoho z bulvárů v Pekingu, řidič nechal běžet rotory. Couley mu zaplatil a vystoupil na rušnou ulici. Procházel hráčskými ulicemi, míjel špinavé salóny nabité hráči, kteří se zde nechali nalákat na ceny, jako byli kyslíkové boxy, biopotraviny, nebo dokonce letenky na Mars. Bez povšimnutí míjel dealery iluziovitinu, lidské i kybernetické prostitutky, které se nabízely běžně v této dimenzi a vešel do luxusně vypadajícího kasína se jménem Nebeský zázrak.
Major se zajímal o muže v pozici krupiéra u největší rulety v tomto ráji všech hráčů.
„Zdravím tě Chu, můžeme si někde v klidu promluvit?“
Krupiér mávl na muže v livreji stojícího opodál, aby jej vystřídal u rulety a zavedl majora do místnosti za dveřmi označenými cedulí: jen pro personál.
„Co si přejete majore, nebo snad už plukovníku?“
„Přeskočíme formality a půjdeme rovnou k věci Chu. Předtím, než jsi skončil tady jako rezident jsi měl místo v agenturním fantomdromu na D-2508. Pročpak jsi byl přeložen sem do téhle díry?“
„Proč se mě ptáte, když to dobře víte?“ vybuchl Chi, „dejte mi už s tím pokoj. Udělal jsem velkou botu a za tu jsem zaplatil. Musím sbírat informace jako poslední rezident tady, v té hnusné smradlavé dimenzi, plné smogu, virových epidemií a nejhorší lidské špíny.“
„Mohl jsi dopadnout i hůř. Předal jsi tajné agenturní informace jedné interdimenzionální pašerácké bandě, která je využila k pašování hyuaky.“
„Nevěděl jsem co dělám. Využila mě ta ženská. Omotala si mě kolem prstu. Ani jsem si neuvědomil, co jsem ji v posteli vyžvanil. Žila se mnou přes půl roku, jak jsem mohl tušit, že ze mě tahá rafinovaně informace. Vždyť jak jsem dostal podezření, že není něco v pořádku, tak jsem sám vše hned nahlásil svému nadřízenému.“
„Ale v papírech je, že tě právě odhalil tvůj nadřízený a ne, že jsi něco hlásil ty. Podmět k tvému stíhání dal přeci Schumann.“
„Ta krysa, věřil jsem mu. Tvářil se jako přítel, svěřil jsem se mu a požádal o radu. A co udělal on? Udal mě. Když jsem se nakonec dověděl rozsudek tribunálu, tak mi ještě tvrdil, že se přimlouval za mírnější trest. Shodil by i svou vlastní matku, kdyby mu to přineslo lepší flek.“
„A co teď Chu? Nevyužila tě zase nějaká rafinovaná dlouhonohá blondýna? Nepustil sis někde hubu na špacír o Berlínském fantomdromu? Nebo tě to tady už možná nebaví a možná ses rozhodl přilepšit si a možná zmizet někam, kde bude líp, až se ti naplní konto výměnou za nějaké informace.“
„Nejsem blázen pane Couley. Nechci skončit na galejích v pouštní dimenzi. Přísahám, že v ničem takovém nejedu. Mám tu jen pár kšeftíků s iluziovitinem a troch jedu v černých sázkách na kyborg-dostizích, ale je to jen krytí, abych se dostal k informacím pro agenturu.“
Majorovi zazvonil foncom, podíval se na displej, v kterém uviděl tvář asistentky Iky. Poodstoupil od rezidenta a přijal hovor: „Ano, Couley.“
„Majore, přišla zpráva informačním kanálem od Greengrasse. Chcete ji?“
„Samozřejmě. Zdělte mi obsah zprávy.“
„Eskorta předala Nidála do místa určení. Tým má ztrátu jednoho muže. Kostas Drimilis položil život za agenturu. Až se vrátíme, dodám nové informace o úniku důležitých dat z EF.“
„Zjistěte mi Iko nejbližší transportní okno zpátky. Děkuji,“ukončil Couley rozhovor přes foncom.
„Jestli jsi mi lhal, tak se nevidíme naposled Chu. Přijdu si pro tebe osobně a pak skončíš někde, kde ti bude mrznout zadek dvanáct měsíců v roce a o pouštní dimenzi se ti bude zdát jako o ráji.“

Příběh: 

kategorie: 

Komentáře

Obrázek uživatele Lmslaver

Příběh spěje ke svému konci. Bude zrádce agentury po zásluze potrestán? Jak to major Couley sehraje s vnitřní sekcí? Svede už konečně Henry Dianu k milostným hrátkám? To vše se dovíte příští týden v posledním dílu Eskorty.
  V připravované verzi pro DPEF2 jsem měl původně připravené hlasování na poslední otázku. Dostane Henry Dianu do postele? Asi není moc slušné hlasovat o tom, kdo se s kým vyspí, ale možná by mohlo být zajímavé, jaký je názor čtenářů na neodolatelnost hraběte Greengrasse. Měl by tento nenapravitelný svůdník projít i tímto dobrodružstvím bez ztráty bodu, nebo by měl dostat malou lekci? 

Obrázek uživatele Ultramarinus

To je zajímavé. Zkusím ale odpovědět otázkou. Spíš než jak ty muže, jak jsi vykreslil ty ženy? Jde o obdobu "Manypeny" z Bonda, nebo o takový ten typ co odlétá s hrdinou v helikoptéře a slouží v příběhu svým způsobem jako jeho odměna? V "osobnostech", chutích a citech postav (žen) se skrývá odpověď na to, jestli něco bude nebo ne. Pomyslné "klíče k sexu" totiž (ve slušné a moderní společnosti) třímají vždycky ženy.

Mě osobně by se líbilo, kdybych si mohl přečíst odstaveček co by popisoval takové sblížení alespoň s jednou (je to docela zajímavá příležitost pro autora), ale když už, všechny najednou bych asi nedával. To by opravdu šly kalhotky dolu rychleji a hromadněji, než ty příslovečné bombardéry ve stíhacím boji.
(což je zbytečně nerealistické a občas takový přístup dost dusí jiskru zbytku textu)

Obrázek uživatele sea

můj dojem z tohoto dílu... dobrý, ale zatím nejslabší... nemůžu si pomoct, ale minimálně po jazykové stránce by vylepšení zabralo chvilku a bylo by vidět...
hm... jestli se Henry s Dianou vyspí nebo ne, je celkem jedno... hlavně ať to zapadá do příběhu ;J

If you're remembered, you're alive. If you're forgotten, you're dead.