Eskorta 4. díl

Co by to bylo za úterý, kdyby tu nebyla povídka od Lmslavera? No řekněte sami, nebyl by to úplně ztracený den?
Já myslím, že to nebudeme zase tak přehánět, aby nám Lmslaver nezpychnul až moc, ale dobrá povídka jistě potěší srdce každého milovníka příběhů.
Mne rozhodně potěší, a jak jste na tom vy?

 

IV.

Brzy ráno byli agenti připraveni na další cestu. Čluny už byly připraveny k vyplutí, když náčelník osady Manalishi přivedl chlapce Salmona. Ujišťoval Henryho, že je to silný a houževnatý hoch, který je dovede k Sokolímu průsmyku. Zprvu si Greengrass nedůvěřivě chlapce prohlížel, ale musel nakonec uznat, že přijetím Salmona, který se dokonale vyzná v místním kraji může jeho tým jen získat. Henry i Roman rázně odmítli žádosti Larse, aby jej zanechali v osadě.
Vyrazili na člunech po proudu řeky, ale málokdo z nich vnímal krásu která se rozprostírala na břehu. Půvabné olšové háje a zelené vrbové větve padající do proudu, tiché říční zátočiny. Henry však myslel jak se co nejrychleji dostat k Sokolímu průsmyku.
Když po poledni obepluli vysoký horský štít, který řeka obepínala jako lačná milenka, zabočil Henry náhle směrem k rákosí u břehu a Roman jej s druhým plavidlem následoval. Vytáhli čluny na břeh, rozdělili si věci mezi sebe, aby každý nesl díl zásob a pokračovali dál pěšky. Stezkami vyšlapanými zvěří v zalesněném porostu v mírném stoupání vedl všechny chlapec Salmon k průsmyku, kterým se dostanou na druhou stranu pohoří. Když stromy začali vrhat dlouhé stíny, začalo se ochlazovat, vyhlédl zkušený agent na vyvýšeném hřbetu dobře chráněné místo k utáboření. Tábor k přespání byl postaven během několika minut a Greengrass se přesunul na vrcholek odkud pozoroval okolní krajinu. Zneklidněl, když rozeznal v dálce sloup černého dýmu. Kouř stoupal přibližně z míst, kde se nacházela osada Manalishi.
Vrátil se zpátky do tábora a se svým pozorováním se svěřil pouze Sharkovi: „La-Kejda nám jde tvrdě po krku a nezastaví se před ničím. Myslím, že přišli za námi do této dimenze, vypálili osadu kde jsme nocovali a jsou nám na stopě.“
„Hajzlové. Jak je to možné? Jak nás mohli najít?“
„Přemýšlel jsem o tom a mám podezření, že je v agentuře zrádce, který předává teroristům informace. Proto se taky Nidál dostal s výbušninou téměř až k Berlínskému fantomdromu v D-2508. A zrádce teď musel předat La-Kejdě i koordináty kam se eskorta s Nidálem přesunula. V tomhle světě alespoň nebude mít La-Kejda nad námi technickou převahu. Navíc se v této krajině docela dobře orientuji a máme i dobrého průvodce, takže bychom je mohli hravě setřást.“
„Stejně budeme muset při postupu zvýšit tempo, abychom se dostali za hory co nejrychleji.“
„Co vy dva si tady šeptáte?“ přerušila jejich krátkou poradu Diana.
„Jen jsem se tady Rona ptal, jestli mu nebude vadit, když vás pozvu na romantickou procházku pod hvězdnou oblohou,“ nenechal se zaskočit Henry.
„Marně se namáháte Henry, já se řídím zásadou, že co je v domě není pro mě.“
„Jak tomu mám rozumět?“
„Že si nic nezačínám s muži se kterými pracuji.“
„Uvidíme,“ řekl Henry, ale to už jej Diana neslyšela, vrátila se ke svým věcem, zabalila se do kožešiny a pokoušela usnout.

* * *
 

Větší polovina budov v osadě Manalishi už byla podpálená. Těla starců a děti ležela v krvavé změti v ohradě pro dobytek a ženy s očima plnýma zoufalství, bolesti a potupy byly znásilňovány a mučeny žoldáky z La-Kejdy. Jen pár lidem se podařilo včas skočit do člunů a uprchnout po řece. Jediní dva lidé se nevěnovali drancování a vraždění nevinných obětí. Jedním z nich byla Dammaha Ramuová, která si pilovala nehty ve stínu jednoho doposud stojících srubu a přemýšlela nad Křivákem. Křivák je informoval o tom, kam se přesunula skupinka agentů EF. Vyplatilo se platit tomu zrádci z EF takové sumy za informace o přesunu agentů, poloh agenturních fantodromů a dalších aktivit Equilibrii Ferrarius. Vždyť se jim podařilo zneškodnit už několik agentů v nejrůznějších dimenzích a nebýt těch nešťastných okolností u fantodromu v D-2508, že byl Nidál chycen, zasadili by konečně agentuře citelnou ránu.
Druhým člověkem, který se masakru v Manalishi nezúčastnil byl Taraxacum sedící na břehu řeky a pozorující její klidný proud. Taraxacumovu levou tvář zdobilo rituální tetování, které jej v jeho rodném světě označovalo jako stopaře, lovce a válečníka. Bylo mimo jeho chápání jak se dostali do této dimenze. Ani jej to nijak nezajímalo, tihle lidé si jej najali, aby pro ně pracoval. Bylo mu jedno kde a proč, i když teď už věděl, že to nejsou dobří lidé, v jeho kraji byla hanba ubližovat slabým, dětem nebo starým lidem, ale slíbil že splní úkol na který si jej najali a za který dostane zaplaceno. Za úsvitu se vydají na vorech a člunech, které zůstali v osadě po čerstvé stopě uprchlíků.

* * *
 

Scenerie hor se kolem skupinky agentů EF prostírala v celé své působivé nádheře. Stoupali neustále po horském hřebeni, který se zvedal do výše jako střecha a byla stále zalesněná. Sluneční paprsky pronikaly korunami stromů. Byli na pochodu už pátý den a Nidál se snažil celou výpravu neustále zdržovat a zpomalovat. Lars nedával najevo žádnou únavu, jeho rána se pěkně zatáhla. Greengrass se teď často vracel, nebo zůstával pozadu a zahlazoval stopy, které po sobě zanechali. Nalíčil také několik jednoduchých pastí a doufal, že to pronásledovatele zpomalí, přesto měl neustále nepříjemné mrazení v zádech, že se teroristé každou hodinou nebezpečně přibližují. Odpoledne dal pokyn ke krátké přestávce, ale zatímco ostatní odpočívali vyšplhal společně se Sharkem na skalisko horského ostrohu a pozorovali z výšky okolní krajinu.
„Tušil jsem, že nás dohánějí, ale že jsou tak blízko s tím jsem nepočítal. Musí mít dobrého průvodce a stopaře,“ prohodil Henry a Roman musel napínat zrak ve směru přítelova pohledu, než si všiml malé karavany překonávající jeden z horských hřebenů.
„Povedeš teď skupinu ty, k Jestřábímu průsmyku s pomocí Salmona najdeš cestu snadno. Já se vrátím zpět a pokusím se je zdržet.“
„Myslíš, že je to nutné? Riskovat svůj život a oslabit celou skupinu?“
„Jestli to neudělám, zítra nebo nejpozději pozítří nás dostihnou a to pak bude na všechno pozdě. Mají velkou početní převahu.“
Po těchto slovech se vrátili k ostatním. Když jim Henry vylíčil jaká je situace a co má v plánu, trval Kostas Drimilis, že mu pomůže. Henry nakonec svolil. Vyzbrojeni a vybaveni jen tím nejnutnějším okamžitě vyrazili zpět po vlastní stopě.

* * *
 

„Tým, který bude převážet Nidála jste vybral vy,“ nedokázal už Couley udržet klidný tón a zvýšil výrazně hlas, „tak mi tady nevykládejte, že moji lidé mají prsty v jeho zmizení. Příkaz se jmény agentů, kteří se zúčastní převozu podepsaný vámi mám ještě na stole.“
„Jak mi tedy vysvětlíte, že nebyl Nidál dopraven z D-2508 transportním oknem. Není po něm, ani po vašich lidech ani vidu ani slechu,“ pokračoval v obviňování nadporučík Chabat z oddělení vnitřních záležitostí.
„Pravděpodobně se vyskytli nějaké nepředvídatelné okolnosti a moji agenti podnikli kroky, aby nedošlo k ohrožení týmu a věřím, že Nidála dopraví tam, kde mají a pak nám podají dostatečné vysvětlení. Já si za svými podřízenými budu stát. Připadá mi však velmi podivné nadporučíku, že jste trval na tom, aby eskortu provedli agenti s tak minimálními praktickými zkušenostmi. Jaký záměr jste tím sledoval?“
„To je absurdní. Vy chcete ještě z něčeho obviňovat mě? Myslel jsem, že vyšetřovací pravomoci tady mám já.“
„Pravomoci, které posílají moje agenty na smrt si strčte za klobouk,“ ukončil Couley rozhovor, vstal a otevřením dveří své kanceláře dal Chabatovi dostatečně najevo, že má odejít.

* * *
Taraxacum musel uznat, že má před sebou zkušené, téměř rovnocenné protivníky. Stopař musel pečlivě hledat dobře zahlazované stopy a dávat pozor na nebezpečné pasti. Jeden z teroristů už zaplatil životem za netrpělivost, když se dral moc kupředu a šlápl do vyhloubené pasti plné jedovatých horských zmijí. Tomu nebožákovi už pak nebylo pomoci, během několika sekund zemřel v křečích. Stopař toho zbrklého hlupáka vůbec nelitoval. Liboval si v tom, že stopuje nebezpečné protivníky a ne pouze bezbranné ovce. Po smrti svého druha si už ostatní z La-Kejdy dávali větší pozor a nechali Taraxacuma raději jít vpředu ještě s malým doprovodem pěti mužů, kteří měli sloužit jako jeho ochranka a případná spojka s hlavní skupinou postupující s odstupem za nimi.

Už přes hodinu leželi Greengrass s Drimilisem ukrytí za balvany v křoví. Henry svíral lehkou kuši, lovecký nůž připravený k akci byl zabodnutý v zemi před ním. Jeho kolega byl vyzbrojen těžkou kuší s větším dostřelem a meč měl položený v trávě po pravici. Konečně spatřili své protivníky. Bylo jich šest a nešli těsně za sebou. Jako první kráčel muž s rituálním tetováním na levé tváři, který bedlivě sledoval stezku před sebou. Henrymu bylo jasné, že tohle je stopař, který vede teroristy přes pohoří. Společnost stopaři dělal vysoký chlap s holou lebkou. S velkým odstupem kráčeli další čtyři muži, kteří se bezstarostně bavili. Netušili, že by jim mohlo hrozit nějaké nebezpečí. Celý tenhle průzkumný předvoj šesti mužů postupoval horským lesem několik stovek metrů před hlavní skupinou La-Kejdy.
Oba agenti EF skryti zrakům nepřátel nechali průzkumnou skupinku projít kolem sebe. Henry dal znamení Kostasovi, že zaútočí. Jestli se jim podaří zneškodnit tyhle chlapy a především toho stopaře, bude jejich problém vyřešen a teroristé bez zkušeného průvodce budou jejich stopu hledat jen stěží. Stopař s holohlavým průvodcem už zmizeli za skalním ostrohem v lese a oni hleděli na záda loudající se čtveřice. Henry pozvedl kuši, zamířil, šíp zasvištěl a vnikl jednomu z teroristů zezadu do srdce. Kostas zasáhl svým šípem druhou oběť. Jeho těžká kuše vyslala šíp takovou silou, že hladce pronikl tělem a jeho zkrvavený hrot vyčníval z prsou zasaženého muže.
Vše bylo doposud otázkou několika zlomků vteřiny. Jeden z dosud žijících protivníků se otočil na dva umírající muže. Terorista spatřil proudící krev svých druhů, kteří klesali k zemi ve smrtelném zápase v kterém jim už však nebylo pomoci. Chtěl vykřiknout, ale to už měl Henry opět nataženou tětivu, založený nový šíp a mačkal spoušť své kuše. Mířil na hrdlo a teroristův výkřik se změnil v chroptění. Umírající divoce rozhodil rukama do vzduchu a klesl do trávy. Poslední ze čtveřice se užasle zadíval na kamarády ležící na zemi. Strhl z ramene svou kuši, pohlédl do křovin a vykřikl ze všech sil: „Pomoc! Napadení!“ Za nízkým porostem zahlédl přikrčené dva číhající agenty. Už ale nezahlédl nůž, který Greengrass hodil. Tak moc chtěl zvednout tu kuši a vystřelit na ty dva v křoví, ale silný úder do prsou jej srazil na kolena. Podíval se na hruď a uviděl rukojeť loveckého nože trčet ze své blůzy. Smrt nad ním rozprostřela svůj plášť.
Greengrass následován Drimilisem vyběhl z křovin. Henry tasil krátký meč od pasu a dlouhými skoky doběhl za hustý porost lesního ohybu, kde zmizel před chvílí stopař se svým holohlavým společníkem. Výkřiky o pomoc jednoho z jejich druhů je upozornily, že se stalo něco nezvyklého a Henry už viděl oba přibíhat. První běžel holohlavec ozbrojený sekerou a až několik kroků za ním opatrněji postupoval Taraxacum. Agent se vyřítil proti holohlavému muži, kterého tím zaskočil až by holohlavec málem do Greengrasse vrazil. Rozmáchl se rukou držící sekeru, ale už bylo pozdě. Běžel moc rychle a setrvačností si pustil agenta moc k tělu. Vzduchem se mihla Henryho pěst a vrazila do prsou nepřítele hrot meče. Henry odstrčil od sebe na meč nabodnutého holohlavce. Ještě stačil zrakem zaregistrovat, jak stopař přikládá k ústům tenkou trubici mířící na něj a rychle se vrhl k zemi. Včas. Nad hlavou mu zasvištěl šíp vystřelený z foukačky. Zazněl zoufalý výkřik a když se Henry otočil, spatřil Kostase, který běžel za ním, jak se kácí zasažen krátkou šipkou. Agent pátral zrakem po okolí, ale stopař mu už zmizel někde v lesním porostu. Ticho rušilo pouze Drimilisovo sténání. Henry se připlížil ke svému druhovi, aby prohlédl jeho zranění. Roztrhl košili a spatřil to, čeho se nejvíce obával. Okolí rány, kde šipka vnikla do těla nabíralo nazelenalou barvu. Střela z foukačky byla otrávená. Ještě několik sekund držel Kostase za ruku, který zoufalým pohledem pozoroval jeho tvář a ztěžka dýchal. Svaly mu rychle ochrnuly.
„Henry, co se stalo? Já nechci, … mami,“ vyřkl slova v posledním zalapání po dechu, než zemřel následkem udušení, který způsobil jed ochromující veškeré svalstvo.
Henry potlačil vztek a stiskl pevně zuby k sobě jako by chtěl, aby si vzájemně rozdrtily sklovinu na prach. Položil Kostasovu hlavu do zeleného mechu a zaměřil se opět na svého protivníka. Přesunul se k tělu padlého teroristy a vytrhl svůj lovecký nůž z jeho prsou. Plížil se opatrně lesem a pátral po jakékoli stopě, kterou mohl nepřítel po sobě zanechat. Dával pozor aby sám nezpůsobil sebemenší hluk a neupozornil na sebe. Kryl se za stromy a křovím, nechtěl se vystavit v nebezpečí, že jej stopař zasáhne otráveným šípem. Všude bylo tíživé ticho.

Příběh: 

kategorie: 

Komentáře

Obrázek uživatele Lmslaver

Děkuji Brmbošovi za pěkný úvod.
Po méně akčním minulém díle nám teď začne opět trochu přituhovat. To, že vzal Henry Larse sebou na strastiplnou cestu, zachránilo patrně zraněnému agentovi život. Pro tento čtvrtý díl jsem měl připravené dvě hlasovací verze. V první Henry dostihne a zabije stopaře a v druhé mu stopař unikne. Kterou jsem vybral? No to si snad necháme na příště.  

Obrázek uživatele sea

Pěkná povídka. Opravdu se mi líbí. Jen mám takou připomínku. No, nejedná se ani tak o připomínku, jako spíš o takové malé zamyšlení. Konkrétně jde o tohle: Proč se (skoro) vždycky záporáci chovají jako hovada? Proč v nějakém příběhu nejsou civilizovaní nepřátelé, kteří dokážou projít vesnicí bez jejího zničení?
Ale co, příběh se mi líbí, tak to nebudu řešit. :J

If you're remembered, you're alive. If you're forgotten, you're dead.