Eskorta 3. díl

Pomalounku polehounku se se stává tradicí, že každý týden výjde další pokračování povídky Eskorta. Dnes je tu třetí díl, a pro ty z vás, co netrpělivě čekali, kam se pomyslné misky vah zhoupnou tentokrát, je po napětí - už si to můžete přečíst.
Jenomže, chyba lávky! Na konci tohoto dílu nás opět čeká dilema s rozhodnutím.
Tak co myslíte, jak to bude pokračovat tentokrát?

III.

Slunce klesalo nezadržitelně k pohoří a vytvářelo svými paprsky neskutečně fantastický kolorit krajiny, ale Henryho Greengrasse to ani v nejmenším nezajímalo. Stál tam v kalhotách z jelenice a vestě, jejíž kůži nosil loni v zimě ještě v horách statný medvěd a pozoroval namodralou záři mezirelitní brány. Konečně z ní začali vycházet jednotlivé postavy: Diana Karlssonová, Kostas Drimilis podpírající Larse Squealera a na konec Roman Shark držící před sebou teroristu Amasu Nidála.
Roman usadil Nidála na jeden z balvanů, pak si s Henrym mocnými stisky potřásly rukama.
„Sakra Henry, co má tohle všechno znamenat?“
„Hned ti všechno vysvětlím, ale myslím, že bude lepší, když se nejdříve převléknete do věcí které jsem vám přinesl. Velikosti jsou v tomhle světě tak nějak univerzální, tak si každý něco vyberte.“
Až nyní si Roman společně s ostatními uvědomil, že se jim pomalu rozpadají části výstroje vyrobené z plastů a oděv vytvořen částečně z umělých vláken začal také ztrácet soudržnost. Znamenalo to, že jsou ve světě, který bude více zaostalý. Agenti si chvatně začali rozebírat připravené věci, které ležely ve stínu skály. Košile z hrubé vlny, kožené vesty a kalhoty. Opodál stála mula na které Henry přepravil veškerý materiál.
Greengrass pozoroval Karlssonovou, která stála nad hromadou svršků ve spodním prádle a hledala pro sebe vhodné oblečení.
„Máte Diano dobrý vkus na spodní prádlo. Kvalitní přírodní materiál a koukat na to je taky radost. Máte skvělou postavu, prozradíte mi adresu vašeho fitcentra? Někdy bychom se mohli zpotit společně. Pak zajít třeba na skleničku.“
„Vy nevynecháte žádnou chvilku, abyste ji nevyužil k flirtování, že?“ mrkla na něj Diana.
„Flirtování? Když vidím nádhernou ženu, tak neodolám abych ji nepřiměl její krásu. To je vše.“
„Máš pro nás i nějaké zbraně?“ přerušil Roman Henryho.
„Jistě. Jsou tady, zabalené v té druhé kůži. Nejsou to sice takové skvělé věci jako z mého zbrojního impéria, ale snažil jsem se sehnat nejlepší zbraně z širokého okolí.“
Agenti se dozbrojili meči a kušemi, které jim nabídl Greengrass z druhé hromady.
Lars zasténal a klesl na kolena: „Sakra točí se mi hlava a rána pálí jako čert. Asi přestal působit painkiller.“
„Ukaž mi to zranění,“ zpozorněl Henry. Prohlédl Larsovo zranění a konstatoval. „Kulka je stále v těle a za chvíli dostaneš horečku, musíme dolů do údolí, je tam osada a místní šaman tě ošetří. Měli bychom si pospíšit ať to stihneme do tmy.“

Skupina agentů se nacházela se v prostém a téměř nedotčeném světě v éře raného středověku, horském knížectví Blazondom. Eskorta postupovala do údolí úzkým skalnatým kaňonem, kudy protékal potok. Poměrně příkré, asi sto metrů vysoké skalní stěny byly nahoře porostlé borovicemi. Strmá skaliska byly poseté balvany a křovisky. Dno kaňonu bylo úzké a kamenité, ale po pár kilometrech se začalo měnit na travnatou stezku. V čele průvodu kráčel Greengrass, zraněný Lars seděl na mule, aby se nezhoršil jeho zdravotní stav. Spoutaného Nidála bedlivě střežil při pochodu Drimilis s Karlssonovou, kteří kolonu uzavírali. Shark se připojil ke Greengrassovi, který mu začal objasňovat situaci:
„Na celou záležitost kolem Nidála mě upozornil Couley. Našemu šéfovi se nezdálo, že vnitřní sekce požaduje na přepravu tak nebezpečného teroristy agenty s tak malými zkušenostmi a praxí. Navíc dostal tajnou informaci, že byl Nidálovi před eskortou vpraven do těla agenturní maják. Sledovací nanobotová štěnice. Domnívám se, že si někdo z vnitřního oddělení moc přál, aby Nidál uprchl a pak pomocí štěnice vysledoval teroristu až do centra jeho organizace. Dal příkaz, aby byli na eskortu veleni málo zkušení, nebo podle jeho měřítka postradatelní agenti. Měli jste bohužel sloužit jako obyčejná návnada Rone. Položka, která se prostě po akci odepíše jako ztráta.“
„To je teda pěkná sviňárna. Víš Henry, musím se ti k něčemu přiznat. Neposlechl jsem tvé varování a Nidála převážel do Marseille. Myslel jsem, že je to nějaký tvůj žert, ale kousek za Düsseldorfem se na nás přilepilo černé auto a jedině nějaké nedorozumění, nebo špatná sehranost teroristů nám zachránilo život.“
„V té černé dodávce, to byli žoldáci, které jsem najal, aby vám kryli záda. Tak trochu jsem počítal i s tím, že budeš tvrdohlavý jako vždy a neposlechneš mě.“
„Díky Henry, nevím co na to říct. Jaký bude další náš postup?“ stočil Roman rozhovor jiným směrem, aby skryl rozpaky. Vylévat své city nebylo u něj zvykem.
„Doufám, že jsme La-Kejdu přechodem do jiné reality setřásly. Pochybuji, že by měli k dispozici, tak nákladné zařízení, jako je Interdimtracer.“
„A co když přeci jen mají ten Inter..., no prostě mezirealitní sledovačku?“
„To je velmi nepravděpodobné. V každém případě se musíme dostat do dvou týdnů za toto pohoří, tam bude možné otevřít mezirealitní bránu do dimenze, kde budeme v bezpečí a ukončíme tuto misi.“
„Přenos do cílové dimenze asi nebyl okamžitě možný, proč se ale musíme trmácet přes hory k dalšímu přenosu?“
„Kdyby jsi četl pozorněji dizertaci profesora von Wondera, tak bys věděl, že pokud je mezirealitní přesun řízen z jiné reality, nežli jsou ty mezi kterými dochází k tranzitu, dochází k otevření interdimenzionálních koridorů na místech s nejvhodnější intersekcí obou realit. Na vzájemně se propojujících vektorech ovlivněných prostorem a časem. Proto se musíme dopravit do místa, kde dojde k penetraci s cílovou dimenzí,“ dobíral si trochu Henry Romana o kterém věděl, že je pro něj fyzika a Wonderovy teorie španělskou vesnicí. „Myslím, že už nebudou žádné komplikace a tenhle menší skautský výlet zvládneme jako bonus.“
„Snad máš pravdu,“ ukončil Roman rozhovor a hodil pohledem na Larse, který se na mule už sotva držel a šel jej raději z jedné strany podepřít.

* * *
 

Bezpečnostní ředitel Berlínské pobočky EF v D-2508 Arkadij Pugovkin sevřel ruku majora Couleye pevným stiskem.
„Rád tě vidím Alexi. Už jsem tě roky neviděl. Jak se ti daří? “
„Taky tě rád vidím kamaráde. Bohužel nepřicházím pouze na přátelskou návštěvu. Chtěl jsem ti poděkovat za ty informace o Amasu Nidálovi. Určitě tušíš, že nemůžu vést nějaké oficiální šetření, ale chtěl bych se zeptat na pár věcí.“
„Jistě, ptej se na co chceš, ale mám jednu podmínku,“ na tázavý majorův pohled Pugovkin vstal a otevřel malou barovou skříňku v nábytku kanceláře, „a to tu, že si dáš se starým přítelem skleničku dobré vodky. Jako za starých časů.“
„Skleničku neodmítnu, ale staré, dobré časy, už jsou asi pryč Arkadiji, dnes už i v agentuře intrikují nejrůznější frakce a bují mocenské boje o důležité posty. Rád bych se zeptal, kdo vám dal příkaz aplikovat Nidálovi agenturní maják.“
„Přišlo to z vnitřního oddělení vaší pobočky. Nadporučík Chabat. Je to trochu zvláštní, když se má jednomu z nejhledanějších teroristů okamžitě po zatčení, před převozem na agenturní vazbu implantovat maják. Raději jsem tě o tom informoval, když jsem se dověděl, že toho hajzla budou eskortovat tví lidé.“
„Tak Chabat říkáš, díky. Jen ještě nechápu jednu věc,“ uchopil Couley skleničku vodky, „jak se mohl dostat Nidál tak blízko k vašemu fantomdromu.“
„Myslím, že někdo zradil. Předal teroristům informace. O umístění fantodromu, o bezpečnostních opatřeních a předal i nějaké vstupní kódy. Jinak by se Nidál tak daleko nedostal a myslím, že nebýt toho, že jsem pár dní předtím dal změnit rozpis hlídek, tak by se La-Kejdě podařilo zničit fantomdrom.“
„Zrádce? To je znepokojivé, ale bohužel mě to napadlo taky a asi nebudeme jediní. Napadlo to určitě i nadporučíka Chabata. Zrádce by ale musel být někdo z vyššího postu. Někdo kdo má oprávnění nahlížet do přísně tajných souborů s bezpečnostními kódy.“
„Přesně tak Alexi. Buď někdo, kdo pracuje přímo pro náš fantodrom a má příslušná oprávnění, nebo jak říkáš ty, každý agenturní vedoucí na oddělení jakékoliv pobočky. Už jsem prověřil všechny své lidi i většinu svého personálu, kteří mají oprávnění, ale zatím je vše negativní. Nikdo z nich se nepokoušel v poslední době otevírat soubory s bezpečnostními opatřeními fantomdromu.“
„Nebo dobře zametl stopy. Takže vnitřní oddělení dalo Nidálovi maják, aby je přivedl ke zbytku La-Kejdy, nebo ke zrádci agentury.“
„Nebo z obou důvodů. Kdy se vracíš Alexi? Mohli bychom zajít někam, kde pokecáme v klidu mimo kancelář u dobrého pití.“
„Vracím se transportním oknem až zítra, takže jestli znáš dobrý podnik, kde mají takovou dobrou vodku tak jsem pro.“

* * *
 

Když vyšli členové eskortního týmu z kaňonu rozprostřelo se před nimi nádherné údolí. Spatřili pečlivě obdělávané kukuřičné pole, dobře udržované slunečnicové zahrady a další políčka s blíže neurčenými plodinami. Potůček protékající skalnatým kaňonem se dole v údolí vléval do nepříliš široké řeky, která rozdělovala kotlinu na dvě části. Nad údolím se na všech stranách vypínaly horské pásy porostlé hustým lesem. Kráčeli vyšlapanou cestičkou mezi lány směrem k osadě, která ležela v ostrém ohybu řeky. Prosté sruby z kmenů se sloupanou kůrou na kterých byla položena plochá střecha s navršenou vrstvou hlíny, nebo jílu. Spáry byly pečlivě ucpané mechem.
Greengrass naznačil kolegům, ať se zastaví a šel sám vstříc nedůvěřivě vzhlížejícím vesničanům. Chvíli živě diskutoval se starším mužem z vesnice a pak se vrátil zpět ke skupince.
„Hovořil jsem s náčelníkem vesnice, trochu se známe. Nedávno jsem v tomto světě plnil nějaké agenturní úkoly a tady v osadě Manalishi jsem měl základnu. Dohodl jsem se s náčelníkem, že u nich můžeme přenocovat. Místní šaman ošetří Larse a taky doplníme potřebné zásoby.“

Šamanovo stavení bylo vybaveno několika kusy hrubě vyrobeného nábytku. Stěny byly zateplené zavěšenými medvědími a vlčími kůžemi, aby dovnitř netáhlo. Podlaha byla prostá z udusané hlíny. Lars ležel na nízkém lůžku zabalený v kožešině s perličkami potu na obličeji. Romanu Sharkovi se podařilo za šamanovi asistence vyjmout z těla deformovanou kulku a nyní šaman připravoval v kotlíku nad ohništěm bylinkový odvar pro muže zmítaného horečkou.
„To bude v pořádku Larsi, místní šaman je výborný léčitel a připraví ti medicínu, která tě brzo postaví na nohy. Sám se trochu zabývám staršími léčitelskými technikami a poznám, že zdejší přírodní léčení a je opravdu na vysoké úrovni.“
„Romane, musíte dál pokračovat beze mě,“ chytil Lars Sharka za ruku. „ Já bych vás jen zdržoval. Tady budu v bezpečí, dám se zatím do kupy a až bude po všem tak se pro mě vrátíte. Nebo mi pošlete evakuační tým.“
„Ještě je předčasné uvažovat o tom, že tady zůstaneš. Vyspíš se, do zítřka se ti uleví a budeš moct pokračovat v cestě s námi.“

V téže době, jen o pár stavení dál Henry vyjednával s náčelníkem výměnu muly a několika zlatých valounů za dva čluny, zásobu potravin na několik dní. Hodlal se vydat nejprve po řece, obeplout úpatí vysoké hory a pak pokračovat k Sokolímu průsmyku za kterým stálo malé město Ramidtown. Cesta po řece přeci jen víc prospěje zraněnému Larsovi, než šplhání do strmých úbočí hor. Greengrass chtěl ještě najmout dobrého průvodce, který by je bezpečně převedl přes pohoří k průsmyku, ale náčelník mu nabídl asi dvanáctiletého chlapce, protože většina mužů byla v tuto roční dobu na lovu. Hrabě Greengrass se rozhodl, že o tom do rána ještě bude uvažovat.
Příběh: 

kategorie: 

Komentáře

Obrázek uživatele Lmslaver

V minulém díle se eskortnímu týmu otevřel portál do neznámé dimenze. Dnes se už můžete dočíst, že vkročili do světa nacházejícího se v epoše raného středověku. Pro DPEF2 jsem měl ještě připravenou verzi, že se Sharkova skupina ocitne v technicky vyspělejším světě, přesto však v ponurém chudinském ghettu, kde vládnou zločinecké gangy. Zde měl Shark ukázat své schopnosti, přežít a orientovat se v neúprosných zákonech ulice. Tuto část jsem do povídky Eskorta nakonec nezařadil. Možná ji použiju někdy jindy v nějaké povídce ze světa JFK a agentury EF.
A jaké jsem měl připravené hlasování pro třetí část? Mělo se rozhodovat o tom, jestli nechají agenti EF zraněného Larse ve vesnici, nebo jej vezmou sebou na nebezpečnou cestu přes pohoří. Že to nebude žádná procházka rajskou zahradou a že teroristé z La-Kejdy ještě mají nějaké trumfy v rukávu si můžete  přečíst za týden v dalším pokračování.
A malá otázečka na závěr, tohohle mého tlachání. Ultramarinusovi v minulém díle neušla podobnost mezi La-Kejdou a Al Kajdou. Všimli jste si někdo odkud jsem si vypůjčil jméno nebezpečného teroristy – Amasu Nidál?

Obrázek uživatele Ultramarinus

Rafael Nadal?

Obrázek uživatele Brmboš

Že by to byla rafinovaná šifra? Sem to zkusil přečíst ozpátku

Obrázek uživatele Ultramarinus

Mám takové neurčité podezření, žes uhodil hlavičkou do hřebíčku...- tohle by dávalo mnohem větší smysl než nějákej tenista (či co to ten Nadal dělá) . A já si tu zatím budu dál stepovat v dupačkách aktivního, ale poněkud natvrdlého nováčka...

Obrázek uživatele Sirius

 no, když pominu sem tam chybějící čárku, tak je to hodně, hodně dobré. Z Lmslavera nám roste dobrý autor a pokud na sobě bude makat, tak si od něj jednou vážně nějakého toho JFK přečteme, rozhodně na to má. Jen to chce ještě ladit styl, číst, psát atd.
Hlavně bych ti chtěl, Lmslavere, poděkovat, protože díky tobě Greengrass a spol. žijí dál a jako otec zakladatel jsem potěšen, že je o ty hrdiny zájem a někdo se jim věnuje, když já už na to nemám čas. Jen si dovolím menší poznámku - v komentáři u prvního dílu Eskorty jsi mi tak trochu přisoudil autorství, ale ona to tak není docela pravda. Henryho jsem sice vymyslel já, ale oddělení včetně Couleyho jsme vymysleli s Marcem, který je zase stvořitelem Sharka. Marc by měl ale určitě taky radost, že naše postavy žijí dál.

Obrázek uživatele Lmslaver

Děkuji za slova chvály, jsem rád, že se tahle povídka na pokračování někomu líbí. Hodně určitě udělalo to, že mě psaní Eskorty dost bavilo. Tahle věc, je moje nejdelší povídka a myslím, že se už do ničeho tak dlouhého ani pouštět nebudu. Na další autorský růst jsem už asi dost starý a mám plno jiných zájmů a poviností. Takže můžou být všichni bez obav, že by nějakého JFK někdy ode mě museli číst Vlastně plánuju napsat pro tento web tak ještě jednu, maximálně dvě povídky ze světa EF na které mám (myslím si zajímavé) náměty. A pak konec psaní.
Je pravda, že Sharka vymyslel Marc, ale bohužel po něm nezůstal moc velký otisk v podobě nějakých povídek. Podstatnou část vztahu mezi Sharkem a Greengrassem jsem získal stejně od tebe. Greengrass teď možná  není až tak moc Greengassovský, ale je to tím, že nemá moc času na velkopanské manýry. V závěru jsem se to ještě pokusil napravit, ale to bude až v posledním šestém dílu.

Obrázek uživatele Sirius

 never say never.
A co se Henryho velkopanských manýrů týče - to už záleží na autorovi, který jeho dobrodružství píše :-)))