Eskorta 2. díl

Tak co, tipli jste si, jak bude povídka pokračovat? No, teď už je to jedno, protože povídka pokračuje tak nebo tak.
Jak se vlastně postavy v povídce rozhodly a kam se příběh posune si můžete přečíst v následujícím díle v pořadí druhém.
No a za týden naschle .

II.

„Myslím, že se na nás někdo nalepil,“ upozornil Lars a odložil do popelníku nezapálenou cigaretu s ucumlaným filtrem. „Je to ta černá dodávka. Pozoruju je už asi dvacet kiláků, dělají to dobře, ale starou řadící páku jako jsem já, neošálí.“
„Nebudeme zatím nic podnikat, budeme ve střehu a vyčkáme na jejich první krok,“ vzal na vědomí Shark a začala jej hlodat myšlenka, že měl přeci jen dát na Henryho radu.
Asi po dalších sto padesáti kilometrech na cestě z Düsseldorfu Roman opravdu zneklidněl. Na rovné cestě v dálce před nimi ležel převrácený náklaďák a okolo něj se hemžili policisté.
„Na jednu nehodu je tady nějak moc uniforem,“ řekl Roman a v hlavě mu blikal varovný maják s Henryho výstrahou.
„A je taky divný, že nevidím žádnou sanitku nebo hasiče.“
„Poldové jsou na můj vkus trochu moc přezbrojený. Tohle nějak smrdí. Ještě ta černá dodávka za námi. Myslím, že to Larsi otočíme a pěkně rychle.“
Lars se nechal dvakrát vybízet, zatočil volantem, vůz prorazil svodidla do protisměru a vyrazil po cestě zpět. Jako odpověď k nim přilétlo několik střel z policejních samopalů, které je však nemohly ohrozit. Řidičova noha stlačila plynový pedál až na podlahu. Motor zaburácel a pneumatiky protestně zakvílely. Z černé dodávky vyskákali muži v černých kuklách a překvapivě zahájili palbu na policisty. Lars Squealer využil zmatku, který nastal při přestřelce a uháněl na plný plyn z místa, kde začalo být nepříjemně horko. Ještě se je pokoušelo dohnat několik kulek z vypálených automatů, které se jen bezmocně odrazily od silného pancíře.
„Kam to bude teď šéfe?“ rýpl si Lars do Romana a zapnul Greengrassovu PNS, která začala ukazovat směr k tajemnému bodu na úpatí švýcarských Alp.

Pancéřované auto poskakovalo po špatně udržované cestě a polykalo kilometry těžkého terénu. Lars Squealer byl zkušený řidič a věděl jak na špatném terénu vymačkat z vozu maximum, aniž by jej zničil, nebo s ním havaroval.
„Buď jsme se náhodou přimotali do nějakého policejního zátahu a policajti tam čekali na ty gangstery v dodávce, nebo při nás stáli všichni svatí a pomohlo nám neskutečné štěstí,“ prolomil Roman mlčení v kabině vozu.
„Já teda moc na anděly strážný nevěřím a myslím, že máme zase společnost,“ konstatoval Lars a natáčel zpětné zrcátko v kterém pozoroval malý bod, který se rychle zvětšoval, až se k jeho nelibosti proměnil v siluetu bojového vrtulníku Apache. „Za zadkem se nám uhnízdila helikoptéra.“
„Jde po nás, nebo nám přiletěl na pomoc z agentury?“ snažil se odhadnout Roman.
Vrtulník nad nimi v mžiku přeletěl a poslal před vůz varovnou dávku z třiceti milimetrového rychlopalného kanónu, jako by chtěl dát Sharkovi jasnou odpověď. Střely zdvihaly gejzíry písku a úlomky kamení jen pár metrů před autem.
„Pokouší se nás jen zastrašit. Jestli mají zájem o Nidála a chtějí ho živého, tak se zatím nemáme čeho obávat.“
„Chtěl bych mít taky tolik optimismu, naštěstí to máme k cíli už jen asi deset kilometrů,“ zabručel Lars a vyplivl další ožužlanou Saharku na podlahu vozu. Helikoptéra se naštěstí o žádnou další akci nepokusila. Možná pilot nechtěl ohrozit převáženého teroristu, nebo mu v tom bránil těžko přístupný zalesněný terén s vysokými stromy.

* * *
 

Dammaha Ramuová si spokojeně promnula ruce. Právě dostala zprávu od pilota vrtulníku, že eskorta přepravující jejího snoubence Nidála dorazila k jakési chatě na samotě. Vydala příkaz, aby se muži okamžitě stáhli do vytyčeného prostoru. Všechny trumfy teď drží v ruce ona a svou lásku Nidála osvobodí za každou cenu, i kdyby měla povolat všechny spolubojovníky. Ramuovou s Nidálem nespojovalo pouze pouto lásky a sexu, měli i společnou ideologii. Přísahali, že budou bojovat proti EF do posledního dechu a společně založili organizaci jménem La-Kejda. Věřili, že je třeba dát všem dimenzím svobodu, volnost v mezirealitním obchodu a cestování mezi jednotlivými světy. Zaostalým dimenzím poskytnout technologii, technickým světům otevřít svět magie. Udělat přítrž těm bludům Equilibria Ferrarii o nebezpečí narušení rovnováhy metauniverza. Těm lžím, které jsou výhodné jen pro EF a kterými zaštiťují svou činnost mezi světy.

* * *
Eskortní pancéřované auto bylo přistaveno ke zdi chaty. Helikoptéra kroužila nad budovou, která byla postavena opravdu na strategickém místě. Z jedné strany chráněna divokou řekou a les i porost v okolí byl dokonale odstraněn, aby nebylo možno se nepozorovaně k objektu přiblížit. Roman pochopil, že tenhle dům, je jedním z Henryho útočišť, kterých má rozesety po nejrůznějších dimenzích víc. První věc při vstupu do místnosti v chatě bylo, že otevřel notebook na stole a po zadání agenturního hesla četl zprávu od Greengrasse: Doufám, že jste dorazili v pořádku. V 17:27 hodin vám otevřu transportní okno do jiné dimenze, kde vše vysvětlím. Jste ve velkém nebezpečí a situace je vážná. V trezoru najdete zbraně a vybavení, pokud budete do otevření transferového okna napadeni. Hodně štěstí Henry G.
„Musíme vydržet necelé čtyři hodiny, jak to vypadá venku?“
„Venku to začíná houstnout, hlavně v prostoru příjezdové cesty. Odhaduji to na takových čtyřicet dobře ozbrojených lidí a další stále přijíždějí,“ komentoval Drimilis situaci před chatou, ke které přijížděly další vozidla s posádkami ozbrojených mužů v maskáčích.
„Když mě pustíte, tak si zachráníte život,“ zapojil se do hovoru Nidál. „Za co chcete riskovat své životy? Kvůli EF, nebo kvůli mě? Pusťte mě a já odjedu se svými muži pryč ...“
„Sklapni, dokud tady máme tebe jako rukojmího, tak máme šanci na přežití,“ přerušil teroristu Shark. „ Jakmile tě pustíme, tak je náš osud zpečetěn. Znám metody té vaší slavné La-Kejdy. Takže ještě slovo a zacpu ti hubu kusem špinavého hadru.“
Roman ještě prohlédl další soubory v notebooku týkající se bezpečnostních parametrů budovy. Uznale pokyvoval, když viděl vyztužení a opancéřování stěn a protipožární ochranu. Pak přelétl pohledem plánek chaty a vykročil k vestavěné skříní za kterou se skrýval objemný trezor. Opět použil agenturní heslo protiteroristického oddělení a otevřel ocelové dveře sejfu.
„Tak tomu říkám slušná výbava,“ vyjádřil Lars svůj obdiv nad obsahem trezoru. Úhledně naskládané nejmodernější útočné pušky a brokovnice z Greengrassovy zbrojovky, granáty i ochranné protiplynové masky a další vojenské vybavení poslední generace, jakou jen povolí Maurbyho zákon v této dimenzi.

* * *
 

Teroristka Ramuová se snažila nejprve vyjednávat. Na její nabídku, že ušetří jejich životy, když ji vydají Amasu Nidála však nepřistoupili. Naopak se ji zdálo, že se velící agent EF snaží jednání zdržovat, jako by na něco čekal. Asi nebyli tak hloupí, určitě tušili, že jakmile by byl Nidál v bezpečí byly by odsouzení k smrti. Použila by proti nim veškerou palebnou sílu, včetně řízených raket z helikoptéry a celou budovu by nechala srovnat se zemí. Ne už nemůže dál čekat a riskovat, že těm šaškům z agentury přijde nějaká pomoc. Teroristka sevřela pažbu pistole a vydala rozkaz k útoku.

„Už to začalo,“ zvolal Drimilis od okna, když vyděl přilétat k chatě první kouřové patrony.
„Nasadit ochranné masky,“ zavelel Roman a všichni jej bleskurychle poslechli. Teroristé chtěli použít kouřovou clonu, aby se mohli dostat nepozorovaně přes nekrytý prostor až k budově.
„Teď jste se trochu přepočítali, tak pojďte vy krysy!“ pohladil Roman pohledem sofistikovanou útočnou pušku, odjistil ji do polohy na střelbu jednotlivými ranami, natáhl závěr a náboj vklouzl do komory. Nastavil optický snímač infračerveného záření, který společně s laserovým dálkoměrem převedl data do mikroprocesoru pušky a následně do digitálního zaměřovače. Stačilo pouze zbraň natočit směrem jaký vyhodnotil mikroprocesor, aby se na displeji překryly dva nitkové kříže. Roman lehce zmáčkl spoušť a dokonalý tlumič odvedl skvěle svou práci, takže nebylo téměř slyšet zvuk výstřelu. I ostatní členové týmu nezaháleli a bránili svůj úsek. Cíle jeden za druhým mizely z displejů zbraní. Teroristé začali tušit, že něco není v pořádku, jejich druhové v přední linii by už měli být u chaty, ale jejich zbraně nejsou slyšet. První nedočkavec zmáčkl spoušť a spustil tak nekoordinovanou a chaotickou palbu na objekt. Až ve chvíli, kdy vítr rozfouká hlavní clona kouře, poznali útočníci jak vysokou daň zaplatili za tento útok. Dammaha Ramuová vydala rozkaz svým mužům, aby se stáhli do výchozích pozic. Na prostranství zůstalo ležet kolem dvaceti mužů. Někteří nejevili známky života, jen pár jich v trávě, která změnila barvu ze zelené na rudou sténalo bolestí.
Teroristé kryjící se za vozy ostřelovali chatu a agenti EF palbu opětovali. Přestřelka nabrala na intenzitě a kakofonie výstřelů se nesla podhorskou krajinou.
„Kur..váááá!“ Larsův výkřik zazněl prostorem, když mu střela pronikla vestou pod klíční kostí a její kinetická síla jím mrštila na podlahu.
Roman se otočil za výkřikem, položil útočnou pušku, aby vytáhl z brašničky na opasku injektor s painkillerem. Přitiskl technikovi injekční aplikátor ke krku a stlačil všechen jeho obsah do tepny, aby painkiller zabránil traumatickému šoku a co nejrychleji utlumil bolest.
„Bacha, používají vysoce průrazné střelivo!“ křikl na ostatní přes komunikátor. Odtáhl Larse do kouta, kde mu strhl vestu a zkontroloval zranění. Lehké krvácení zastavil tlakovým obvazem.
„Zapal mi prosím jedno cigáro, teď nemám chuť na zdravý životní styl,“ požádal řidič.
Roman mu vytáhl z kapsy Saharku, připálil mu a vrátil se zpět na své palebné místo, aby vzápětí rozčísl pěšinku jednomu z teroristů, který až moc zvědavě vystrkoval hlavu.

V dalších minutách se teroristé z La-Kejdy pokoušeli zapálit střechu chaty, ale důsledné Greengrassovy bezpečnostní zajištění budovy, mezi které patřilo i kompletní nehořlavé vyvložkování jejich záměr znemožnil. Zápalné granáty pouze vypálili černé kruhy na střeše.
„Zbývá patnáct minut do otevření portálu, to už ustojíme,“ zvolal Drimilis a Shark si pomyslel, aby to jeho kolega nezakřikl. V ten samý moment uslyšeli zvláštní hukot a pak spatřili jak na mýtinu před chatou vjíždí buldozer. Teroristé z La-Kejdy jej museli objevit někde poblíž a rozhodli se jej použít proti agentům. Protivníci kryti za radlicí buldozeru postupovali pomalu vpřed. V kabině nikdo neseděl. Zařadili rychlost, zajistili plynový pedál aby se stroj pomalu sunul vpřed a kryti za masou železa postupovali k budově. Radlice byla mírně zvednutá, aby kryla motor buldozeru, takže jej střelbou nezastaví. Shark odhodil pušku a běžel ke trezoru. Nezdálo se mu to. Greengrass tu měl uložené i tři tubusy protitankových střel AT4. Popadl dvě a vrátil se na svou pozici. Protitankovou zbraň o ráži 84 mm připravil ke střelbě.
„Budu se muset postavit, abych mohl átečko použít a chvíli mi i potrvá než dobře zamířím, tak mě teď musíte hodně krýt, nechci schytat nějakou kulku do hlavy,“ upozornil Roman svůj tým. Takže na můj povel, teď!“
Karlssonová s Drimilisem spustili krycí palbu a dávkami kropily prostor před chatou. Shark se postavil v okně, pečlivě zamířil a vyslal střelu. Plamen vyšlehl z druhého konce tubusu a ožehl protilehlou zeď. Roman se okamžitě přikrčil pod okno a všem v uších zazněla detonace střely. Vystřelený granát zasáhl těsně pod radlicí pás buldozeru, který exploze roztrhala a stroj se na místě zastavil. Okolo leželo několik teroristů zasažených střepinami a kusy článku z pásu buldozeru.
Nepřátelé z La-Kejdy se opět vztekle pustili do nekoordinované palby. Pod nepříjemným a stále dotěrnějším ostřelováním Romanovův tým s napětím odpočítával každou minutu, která je přibližovala k otevření mezirealitní brány. Jak libozvučně jim pak znělo praskání ozonu, když se na svět dral fantom a přetvářel se v bránu, která tvořila průchod mezi dvěma světy.

Příběh: 

kategorie: 

Komentáře

Obrázek uživatele Lmslaver

Když jsem připravoval první díl Eskorty pro DPEF2 (Další příběhy EF 2), tak jsem nachystal pro čtenáře hlasovací otázku jestli má, nebo nemá agent Shark poslechnout rady svého kolegy. Jak už bylo patrno v první části, tak se Shark rozhodl Greengrasse neposlechnout. V této druhé části povídky, jsem měl zase nachystané hlasování o tom v jaké dimenzi se Sharkův tým po přechodu portálem objeví. Bude to technicky vyspělejší svět, nebo svět v epoše raného středověku? Pro jakou verzi jsem se rozhodl se však dovíte až za týden v dalším pokračování této povídky.

Obrázek uživatele Ultramarinus

Al-Kejda... nejspíš se ještě směju. Použil jsi to opravdu hezky. Povídka je povedená, jedinej návrh kterej bych měl - možná by stálo za zvážení ke každé povídce dát odkaz na předcházející a následující ze "série". Většina průměrných kromaňonců (jako třeba já) si to najdou ve "fan povídkách", ale když je někdo opravdu začtenej a chycenej dějem, tak se mu nechce moc hledat a "ztrácet čas. Kdyby tam byl odkaz přímo na další díl série, byl by efekt ještě příjemnější...

Obrázek uživatele Vašek

Hej, Lmslaver! Nemůžeš jednou skončit třeba u toho, když si hlavní hrdina začne mazat chleba?! Zrovna jsem se do toho Tvého datlování začetl a najednou zjistil, že si čtu už komentář Ultramariuse... Říkal jsem si, že jsem asi už někde jinde:-))) Jinak dobrý, klobouk dolů! Zdar padre!

Obrázek uživatele Brmboš

mě dostaly cigarety Saharky - trochu to připomíná fil Čtyři vraždy stačí drahoušku s tím nenápadně nápadným kopírováním západních reklam (Maritturi atd).