Dravci cambrijské oblohy - Lmslaver

Dimenze D-3561 (Cambrie), východně od Nueva Viento Islas

              Zygonitové kotle pracovaly na plný výkon, přesto hispánský vzdušný konvoj nedokázal tajemnému korábu uniknout. Velitel flotily Miguel Gallardo přiložil k oku dalekohled. Nikdy nic takového neviděl. Letoun, který je pronásledoval byl dvojnásobné velikosti, než ta největší vzdušná galeona, jakou měl k dispozici samotný hispánský král. Trup tajemného letounu purpurově zářil, jediný obláček kouře neprozrazoval, že by byl poháněn zygonitem, nebo jiným známým druhem pohonu a na palubě nebyl jediný stěžeň s plachtou. Miguel Gallardo složil dalekohled. Zvažoval šance. Jediný, sice hrůzu nahánějící koráb, proti jeho pěti dobře vyzbrojených galeonám. Neměl ve zvyku prchat před bojem, ale jeho flotila se vracela do Hispánie, plně naložena poklady z Nueva Islas a on nechtěl tento drahocenný náklad ohrozit. S každou mílí se však tajemný nepřítel neustále přibližoval, ozbrojený střet byl nevyhnutelný. Admirál Gallardo vydal pokyny svým důstojníkům a posádky vzdušných galeon se začaly připravovat k boji.

              Obratnými manévry se všechny koráby natočily bokem k blížící se hrozbě. Na pokyn jednotlivých kapitánů vyšlehly výstřely z kanónů a ve ve vzduchu se vznášel oblak s vůní střelného prachu. Miguel Gallardo se kousl bolestně do rtů. Na té lodi jež musela pocházet ze samotných hlubin pekla nebylo vidět  žádné poškození. Střely se od trupu neškodně odrážely, Z boku letounu naopak začaly vystupovat temné hlavně kanonů.

              „Bohové nebes ať stojí při nás,“ zašeptal admirál Gallardo těsně před tím, než z tajemného korábu zahřměla salva.

* * *

              Zlato, drahé kameny a zygonit a z hispánských vzdušných galeon už bylo přemístěno na palubu Derribadoru a jeho majitel, jehož podřízení oslovovali Capitan s úsměvem pozoroval zničené koráby. Boj trval krátce. Kanóny jeho lodi vedli střelbu na palubu těchto galeon a na ty části trupu, kde nebyly vzdušné měchy, které plavidla držela ve vzduchu. aby se nezřítily a nevzaly sebou nenávratně do hlubin drahocenné poklady. Derribador neutrpěl jediné škrábnutí. Zdecimované posádky hispánských galeon se vzdaly po několika salvách. Capitanovi se líbilo, když zaslechl mezi hispánskými vojáky označení démon. Opravdu jim tak museli připadat se svým neobvyklým letounem. Takto vznikají legendy. Jenže on po sobě žádnou legendu nezanechá. Příběh o démonově letounu nebude moci nikdo vyprávět, protože po jejich odjezdu zde nezůstane živá duše. Zajatci uzamčeni do podpalubí galeon neměli šanci, když jeho chlapi jeden koráb po druhém zapalovali. Plameny stravovaly každý kousek materiálu a za chvíli nezůstane žádný důkaz, žádný svědek. Trosky vzdušných galeon se propadnou do nekonečné hlubiny.

* * *

Bazální dimenze, Švýcarsko, Centrální středisko Agentury EF

              Svěží dámský parfém přerazil vůni střelného prachu a konzervačního oleje. Přítomní střelci měli pocit, že i klapot vysokých podpatků umlčel všechny zbraně na agenturní střelnici. Dá se říct, že elegantně oblečená žena narušila atmosféru místa určeného k ničení cvičných cílů.

              Vincent Vega vyjmul z pistole prázdný zásobník a další plný už do zbraně nezasunul. Zkušenými pohyby rozebral zbraň a začal ji čistit. Choval ke všem střelným zbraním úctu a měl je rád stejně jako dobré doutníky, whisky, krásné ženy, nebo létaní. Ucítil v zádech zvědavé oči a když se otočil spatřil tmavovlasou dívku v kostýmku. Zklamaně se otočil zpět čelem k terči.

              „Nemáte moc radost, že mě vidíte agente Vego. Pročpak se mi neustále vyhýbáte?“

              „Mám moc práce, doktorko Bonnyová.“

              „Zítra vás budu čekat v deset hodin dopoledne v mé kanceláři.“

              „Proč doktorko? Já přece nejsem žádný blázen.“

              „Já netvrdím, že jste blázen Vincente Vego. Jen vaše chování vyhodnotil KILLER v posledních misích jako rizikové, ne-li téměř sebevražedné. Vrhal jste se takřka bezhlavě do každého nebezpečí a je jen zázrak, že jste ještě na živu. Nebude na škodu, když si spolu promluvíme.“

              „Vyhodnotil to KILLER, nebo spíše vnitřní oddělení? A nemyslím si, že riskovat život pro přátele je sebevražda. Budu vás muset zklamat doktorko, ale zítra stejně nastupuji na novou misi.“

              „Jakou misi? V rozpisu určitě nic nemáte. Už jsem se informovala. Pouze se chcete vyhnout pohovoru. Nezapomeňte, že vám můžu nařídit přes vašeho nadřízeného, abyste se dostavil, ale chci se  s vámi rozumně domluvit.“

              „Je mi líto, ale zítra vážně nastupuji k plnění nového úkolu. Domluvíme se, až se vrátím. Na shledanou.“

              Vincent Vega zastrčil zbraň do pouzdra. Doktorka psychologie Anna Bonnyová zůstala stát a pozorovala jej jak odchází k východu ze střelnice.

* * *

 
              „Zdravím tě, Pierre. Přišel sis procvičit postřeh a mrštnost?“ oslovil Vega kolegu Pierra Yanga, kterého potkal na agenturním cvičišti pro boj s chladnými zbraněmi.

              „Rád tě vidím Vinci. Zítra mizím na takovou lehčí prácičku a určitě nebude na škodu, když se procvičím v šermu.“

              „Zítra? Kam to bude, jestli to není tajné?“

              „Odjíždím do Cambrie. Objevila se tam nepatrná výchylka na indexu stability a taky mám za úkol prověřit, proč nepodal místní rezident už půl roku hlášení.“

              „Rezident z Cambrie? Esteban Perruzo?“

              „Ano, ty ho znáš?“

              „Znám. Byli jsme společně v agenturní akademii. Jen trochu nechápu, jak můžou zrovna tebe poslat do Cambrie za Perruzem? To je to samé, jako by chtěli infiltrovat Boormana do Yakuzy.“

              „No dovol! Jestli míříš na můj částečný asijský původ, tak ten je patrný snad jen barvou vlasů a agentura mi samozřejmě připravila perfektní krytí pro tuhle misi ...“

              „Sí, bueno. Nechci se hádat jen jsem žertoval,“ zasmál se Vega, „prosím tě Pierre, neuděl bys něco pro mě?“

              „Vinci, pro tebe cokoli, pokud mi ovšem znovu nehodláš degustovat celou mou zásobu irské whisky až do dna jako posledně.“

              „Přenechej mi tuhle misi. Já nemám momentálně do čeho píchnout a Perruza znám. Taky jsem se chtěl vždycky do tohohle světa podívat. Crambie je snem každého blázna do létání.“

              „Dobrá,“ usmál se Pierre, „ale u Bitewské si to zařiď sám a pak mi dej do večera vědět, jestli ti to přiklepla. A teď se předveď jak se dokážeš ohánět šavlí. Do střehu!“

* * *

 
              U Bitewské to Vegovi prošlo. Povolila Vegovi převzít misi od Yanga, tím spíše, když  navrhl, že  si tímto posláním vybere takzvanou dovolenkovou misi na kterou měl už dávno nárok.

             Vega naposled  zkontroloval  svou výstroj a vstoupil do předsálí fantomdromu. Překvapila jej zde postava ženy v mašlemi zdobené široké sametové sukni až na zem. Přes ramena měla okázalý plášť, který svým tuhým límcem podpíral krajkový límec živůtku pod pláštěm. Dokonalá španělská šlechtična, pomyslel si Vega. Yang však nic o dalším agentovi, který by se měl mise zúčastnit nehovořil a sám Vincent marně přemýšlel, jestli mu něco z brífinku neuniklo. Postava ženy se otočila a usmála se na Vegu.

              „To jste vy doktorko Bonnnyová?“ zalapal agent po dechu, „co tady děláte?“

              „Cestuji s vámi agente Vego a pokud se chcete přesvědčit, jestli mám veškerá povolení, tak vám je můžu předložit. Nemůžete-li se mnou strávit pár minut pohovoru, budu vás doprovázet a pozorovat vás přímo při plnění úkolu.“

              Vega v duchu zaklel, ale když si prohlédl Bonnyovou od hlavy k patě, musel uznat, že ji velký dekolt živůtku opravdu sluší.

              „Vidím doktorko, že jste si nastudovala cílovou dimenzi. Znáte jistě celý brífink s úkoly a jste si vědoma rizik pro vaši osobu, protože odmítám nést za vás zodpovědnost.“

              „Nemějte o mě strach. Odpovědnost za sebe nesu pouze já. Ostatně také jsem absolvovala agenturní akademii. Brífink jsem prostudovala pečlivě a vím, že jde o nějaké banální šetření ohledně nějakého rezidenta ve světě na úrovni osmnáctého století v nějaké španělské lokalitě.“

              „Doufám, že netrpíte závratí z výšek,“ usmál se Vega a nabídl doktorce galantně rámě, aby ji doprovodil do fantomdromu. Doktorka Bonnyová se jen usmála a dál Vegově poznámce nevěnovala pozornost, protože ji zaujal azurově zářící fantom.

* * *

 Dimenze D-3561 (Cambrie), letecký přístav Madrid

            Poslední lano vyklouzlo z kovového oka a letoun Estrella se zvedal k oblakům. U kormidla  korábem obratně manévroval Vincent Vega a pokud by tady byl přítomný jeho přítel John Kovář, okomentoval by určitě výraz jeho obličeje slovy: „ještě chvíli a začneš chrochtat blahem.“
            Vega během několika dní zjistil veškerý stav věcí ohledně Estebana Perruza a nebyly to informace nijak potěšující. Esteban Perruzo rozprodal veškerý svůj majetek v Madridu a vydal se na cestu k Nueva Viento Islas. Jeho koráb však nikdy do cílového přístavu nedorazil. Panoval názor, že buď byl letoun zničen v bouři, nebo přepaden a zlikvidován vzdušnými piráty. Vega se rozhodl zjistit co přimělo Perruza k tak riskantnímu kroku, jako je vzduchoplavba k Nuevo Islas.
            Když měli Madridský přístav za zádí, předal Vega kormidlo prvnímu důstojníkovi a přistoupil k doktorce Bonnyové, které nalil z karafy na stolku do poháru čirou vodu.
            „Úžasný výhled, viďte doktorko.“
            „Trochu mě znervózňuje vzhled těchto letounů. Vypadají tak neohrabaně a zranitelně.“
            „Můžete být v klidu. Letouny mají v trupu ukryty vaky z plynem. Je to jakási odnož vzducholodí.“
            „A co vlastně pohání tyto letouny? Neříkejte mi, že těch pár plachet na nízkých stěžních dokáže vyvinout takovou sílu a rychlost.“
            „Plachty pouze podporují manévrování s letounem a v případě kdy dojde palivo, nouzově slouží k mobilitě stroje. V nejspodnější části je strojovna s kotlem na spalování zygonitu, který musí být odstíněn olověnými bloky, kvůli nebezpečnému záření.“
            „Myslíte, že je nutné agente Vego, podstupovat tuto nebezpečnou cestu, že nestačí dodat agentuře informace, které jsme už získali, aby s nimi dále pracovalo analytické oddělení a další příslušné sekce?“ 
            „Už jsme snad na toto téma mluvili doktorko. Nabízel jsem vám, že vám zařídím návratové okno a vy jste odmítla. Já se prostě nerad vzdávám, dokud kompletně nedokončím svou práci. A celá tahle událost s nehodou Estebana Perruza je čím dál záhadnější.“
            „Tím, že měl třeba všeho tady plné zuby a rozhodl se cestovat?“
            „Před svou cestou prodal veškerý svůj majetek a vzdal se svého vysokého postavení tady v Madridu. Díky svým znalostem a schopnostem dosáhl předsednického postu ve zdejší alchymistické lóži a velký vliv měl i v lize pro likvidaci magie. V tom nebude jen chuť cestovat. Musel narazit na nějakou důležitou informaci, na nějakou důležitou stopu, po které se vydal.“
            „Co když to jsou jen takové vaše domněnky, nebo snad máte i nějaký důkaz?“
            „Perruzův tajemník mi prozradil zajímavou věc. Pouhý den před tím než začal Perruzo rozprodávat svůj majetek, mu byl doručen dopis kapitánem letounu, který se vrátil z Nueva Islas.“
            „Proto jste strávil tolik hodin v jeho pracovně? Hledal jste ten dopis?“
            „Ano. Nevím jestli je dokument, který jsem našel onen dopis, ale je to velmi zajímavá věc,“ pokračoval přesvědčivě Vega a vytáhl z kapsy na dvakrát přeložený kus papíru.
            „Je to nákres, nebo plánek nějakého letounu, ne?“ prohlédla si Bonnyová dokument. „Co je na něm zvláštního?“
            „Ukazoval jsem to několika stavitelům místních korábů, neznají nic podobného. Prošel jsem i pár přístavních hospod a vyptával se zkušených vzduchoplavců. Jeden mi řekl, že takhle nějak vypadá démonův koráb, který vidělo pár lidí u Nuevo Islas a měli štěstí, že to setkání přežili.“
            „Démonův koráb? Nezní to trochu jako pohádka?“
            „To co zdejším lidem může připadat jako tajemné a záhadné, může přeci pocházet z jiné dimenze. Může jít například o mezirealitní pašeráckou skupinu, nebo nezákonné využívání cizí technologie. Jestli na tohle Perruzo narazil, určitě se rozhodl odhalit tajemství tohoto korábu.“
            „Jestli byl Perruzo tak zapálený pro vědu, mohl jej takto někdo snadno pod záminkou tajemného stroje vylákat z Madridu a pak zajmout, aby využil jeho znalosti,“ začala rozvíjet další hypotézu doktorka.
            „To mě nenapadlo. I to je možnost. V tom případě je naše cesta o to víc důležitější, je-li šance, že by mohl být naživu.“
           „Vy jste Vego Perruza znal osobně, proč takový chytrý a nadaný člověk dělá rezidenta? Určitě by se našlo pro něj uplatnění ve vědeckém oddělení.“
            „On, ale po akademii v agentuře nastoupil do vědecké sekce, kde si vedl velmi dobře. Před sedmi lety jej však vnitřní divize obvinila ze zneužívaní agenturních prostředků a zakázaných pokusů. Perruzo se však v procesu očistil. Neprováděl nic proti pravidlům agentury. Po tom všem se však ještě více stáhl do sebe a nakonec si podal žádost o uvolnění z vědecké sekce a převelení jako agent – rezident do jiné reality. Poslali ho tady. Časem se mu podařilo díky svým znalostem získat značný vliv a tudíž i téměř neomezený přístup k informacím v tomto zvláštním světě. A věřte, že o tuto dimenzi, oplývající zygonitem je mezi překupníky a interdimenzionálními pašeráky značný zájem. “
            „Je to zvláštní svět. Tak roztrhaný a nesourodý, až jde s toho husí kůže.“
            „Pro milovníka vzduchoplavby a jekéhokoliv létání je tento svět opravdovým rájem doktorko. To mohu potvrdit.“
            „Když tuto dimenzi tolik obdivujete, tak jistě víte jak došlo k roztrhání jednotlivých pevnin.“
           „No, ani vlastně ne. Mě zajímá hlavně mašina kterou řídím a úkol který plním. Že by v tom byla nějaká válka?“ 
            „Bravo, trefil jste se. Asi před čtyřmi sty lety došlo k veliké válce mágů a rozpoutané obrovské magické síly podpořené zygonitem zapříčinilo rozpad planety. Zůstaly jen torza jednotlivých kontinentů plujících prostorem nad magneticko-magickým jádrem Země. Zkáza planety se promítla do nenávisti lidí vůči všem jež vládli magii a od té doby byli lidé obdařeni schopnostmi pronásledování.“
            „A od té doby patrně začala alchymie a technologie nahrazovat magii.“
            „Ano, ale to všechno bylo v brífinku pro misi. Tuhle část jste patrně asi vynechal.“
           „Snad se tento můj prohřešek neodrazí ve vašem hodnocení paní doktorko,“ vydechl s úsměvem Vega.
           „Ne. Tohle mě nepřísluší hodnotit. Asi nás ale ještě čeká společná dlouhá cesta. Chtěla jsem vám navrhnout tykání. Mé křestní jméno je Anna,“ a podala Vegovi svou drobnou ruku. Vega ji přijal.
            „Vincent, pro přátele Vinc. Tohle ale musíme připít něčím lepším, než je voda. Pojďme do jídelního salónku. Nechal jsem do zásob naložit i prvotřídní hispánské víno.“
* * *
 
Dimenze D-3561 (Cambrie), letecký přístav Tortuga

            Daleko na obzoru vyrostla hradba mraků a rychle splývala s obrysem břehu přístavu Tortuga. Citelný večerní chlad vyhnal většinu návštěvníků z terasy přístavní hospody U Flinta, pouze Vincent Vega zde setrval se dvěma muži. Napětí v tvářích všech třech svědčilo o důležitém jednání.
            „Vyprávíte mi tady pane báchorky o tajemné lodi plné zlata a já vám mám bez jakýchkoli důkazů uvěřit?“ mračil se jeden z mužů, který se jmenoval Calico Jack Rackham, „Mám spíše dojem, že je to past od Hispánců na mě a mou posádku.“
            „Kapitáne Rackhame, můžu vás ujistit, že se nejedná o žádnou past a mám i hodnověrného svědka,“ nenechal se odbít Vega, „dovolte abych vám představil admirála Miguela Gallarda.“
            „Admirál hispánské flotily má být důvěryhodný svědek? Nenechte se vysmát. Stačí ukázat na vás prstem a každý muž v tomto přístavu přiloží rád ruku k dílu, aby vám oběma navlékl oprátku kolem krku.“
            „Kapitáne, admirál Gallardo přežil přepadení své flotily jediným letounem. Letounem démona, jak se mu ve zdejších krajích říká.“
            „Myslím, že to jsou výmysly pověrčivých vzduchoplavců. Jak jste unikl ze spárů těch démonů pane?“ vycenil Jack Rackham na Gallarda zuby.
            „Nejsou to démoni kapitáne, jsou to obyčejní lidé, kteří vlastní poněkud neobyčejnou loď. Mám podezření, že to má něco do činění s magií. Naše střely z kanónů byly pro něj zcela neškodné, během několika málo minut bylo vítězství na jejich straně. Já byl pak zamčen ve své kajutě, kde jsem měl naštěstí uložen i jeden létající vak. Podařilo se mi vylomit dveře, proběhnout plameny na palubě, kterou ti zlotřilci podpálili a pomocí vaku nepozorovaně v kouřové cloně odletět. Podařilo se mi doletět k jednomu pustému ostrůvku dříve než mi došlo palivo. A štěstěna mě neopustila, protože mě tam za několik dní našel a zachránil zde přítomný seňor Vega.“
            „Něco takového by snad nedokázal vymyslet ani ten největší pohádkář pánové. Je to tak nepravděpodobné až to snad musí být pravda. Proč se ale neobrátíte na hispánské úřady? Liga pro pronásledování magie vám ráda poskytne pár korábů na zneškodnění magické lodi, zvlášť když má spadeno na zlato jejich krále. Proč bych měl já anglický pirát zachraňovat hispánské zadky?“
            „Než se dostaneme do nejbližšího hispánského přístavu, bude démonův letoun i s kořistí dávno pryč, protože má určitě spadeno i na druhý konvoj se zlatem z Veracruzu a ten vyráží za dva dny a to už je nestihneme dohnat. Takto jim poletíme pěkně naproti. Nám jde především zastavit a zničit tu loď, zlato a poklady budou vaší kořistí,“ dodal Vega.
            „Pokud uvěřím vaší historce a půjdu do toho s vámi.“
            „Nevěříte-li těmto dvěma gentlemanům, máte i mé čestné slovo. Slovo Anny Bonnyové,“ vstoupila znenadání do hovoru doktorka, která se nečekaně objevila u stolu na terase. Všichni tři muži okamžitě vstali a Jack Rackham galantně nabídl doktorce Bonnyové židli.
            „Dáma je angličanka?“ zablýsklo se Rackhamovi v očích.
            „Ne kapitáne, irka do poslední kapky krve. A navrhuji vám, abyste mě vzal na svou palubu jako jistou záruku toho, že se nejedná o zradu.“
            „Vaše čestné slovo mění zcela situaci a vaši nabídku, abyste cestovala na mém korábu s radostí přijímam. Bude mi ctí být ve vaši společnosti madam.“
            „Nemohu připustit, aby se tato dáma stala vaším rukojmím,“ vybuchl nečekaně admirál Gallardo.
            „No dovolte jakým rukojmím? Lady Bonnyová bude mým čestným hostem. Jsem snad nějaký bandita?“ reagoval Rackham a sáhl na rukojeť kordu.
            „Bandita, nebo pirát to snad vyjde …,“ sjela Gallardova ruka k dýce.
            „Zachovejte klid pánové, vstoupila okamžitě do roztržky Bonnyová. „Věřím, že kapitán Rackham je gentleman. A myslím, že pokud mi budete chtít dělat doprovod admirále a dohlížet na mou bezpečnost, tak kapitán Rackham nebude mít proti vaši přítomnosti na palubě jeho korábu žádné námitky.“
            „Jistěže, ještě se na mé palubě najde slušná kajuta pro hispánského granda,“odpověděl již klidně Jack Rackham, ale ostřížím zrakem stále sledoval admirála Gallarda.
            „Souhlasíte-li kapitáne tedy s účastí na výpravě proti tomu takzvanému démonovu letounu, zajímá mě jak prolomíme jeho obranu? Jak s ním budeme bojovat, když jej střelba z kanónů nemůže ohrozit?“ navázal okamžitě Vega na důležité téma.
            „Jestli je to koráb chráněný magickým polem, tak nám postačí nasadit zygonitem obohacené střelivo. Neznám pole, nebo materiál, který by mu odolal,“ zazněla Rackhamova odpověď.
            „I když je jeho používání podle mezinárodních smluv a kodexu protimagické ligy přísně zakázáno,“ dodal okamžitě admirál Gallard, „ale zde jdou všechny úmluvy i servítky stranou.“

* * *
 
Dimenze D-3561 (Crambie), vzdušný prostor mezi Tortugou a Veracruzem

            Derribador doháněl poslední zdecimovaný letoun hispánské flotily. Zoufalá posádka prchající lodi už nemyslela na boj. Derribador vypálil poslední salvu a ochromený hispánský letoun už jen odevzdaně očekával svůj trpký osud.
            „Capitane od východu se k nám blíží nějaké koráby,“ upozornil svého velitele jeden z důstojníků Derribadoru.
Capitan zaměřil svou pozornost na šestici letounů, která se rychle přibližovala. Byly to letouny Estrella, Rackhamova Revenge a koráby dalších čtyř kapitánů, zverbovaných v Tortuze.
            „Angličtí piráti,“ okomentoval své pozorování Capitan a zavelel: „Připravte se k boji! Ukážeme těm lupičům zač je toho loket. Zřejmě neví s kým mají tu čest.“ Pak položil ruku na pulzující artefakt a přepnul magickou energii do ochranných štítů.

* * *
 
            Estrella plně naložená pryží, dřevem a smolou se řítila vstříc tajemnému korábu na obloze. Na palubě letounu byl jediný muž: Vincent Vega. Agentova pravačka svírající zapálenou pochodeň se rozmáchla a vystřelila hořící kus dřeva na příď letounu. Lihem a pryskyřicí napuštěná plocha Estrelly vzplála okamžitě. Vincent zajistil kormidlo, aby koráb nezměnil kurz a rozběhl se k zádi. Přeskočil okraj a vrhl se do hlubiny. Chvilku vychutnával strhující pocit z volného pádu a až po chvíli aktivoval létající batoh a nabral směr k letounu Revenge Jacka Rackhama.
            Když Vega dosedl na palubu Revenge, ze zapálené Estrelly již vydatně stoupal černý dým. Letoun použitý jako obrovská dýmovnice clonil Derribadoru výhled a koráby korzárů jej vydatně ostřelovaly šrapnely obohacené zygonitem, které hravě překonávali magický štít a dopadaly na trup letounu. Uragán železa naplňoval vzduch svištivým pískotem a naplno zasahoval magický Derribador. Posádky, zčernalé střelným prachem, nabíjely bez ustání děla a povzbuzovaly se zuřivými výkřiky. Jediná Revenge kapitána Rackhama letěla vstříc tajemnému nepříteli. Zkušení bukanýři v hustém kouři spíše vycítily, než uviděli trup Derribadoru. Minéři vhodily několik granátů na palubu magického letounu a další muži s železnými kotvami upevněnými na lanech zkušeně hákovali nepřátelský koráb
.
            Sebejistý Capitan, majitel Derribadoru byl zaskočen. V hustém kouři mu zmizely všechny cíle pro jeho kanóny a sám se stal terčem ostřelování anglických letounů, které snadno prolomily jeho magický štít a způsobovali značné škody na trupu i palubě Derribadoru. Kanóny Capitanovi lodi drtily pouze Estrellu zahalenou černým dýmem a i když nakonec po zásazích do plynových měchů začala klesat do hlubiny, hustý kouř stoupající vzhůru přesto stále podporoval nepřehlednou situaci pro něj i jeho posádku. Jako by se probral s ochromení, až když první hákovací kotvy přistály na palubě jeho korábu. Přepnul energii ze štítu na plný výkon motorů a pokusil se uprchnout.
 
            Zahřměla salva z mušket a první vlna korzárů z Revenge vedená Hispáncem Gallardem se vrhla na palubu Derribadoru. V tom okamžiku se však magický letoun plným výkonem vrhl vpřed a přetrhal všechny lana poutající jej s Revenge. Miguel Gallard s výsadkovou skupinou zůstali osamoceni na nepřátelské palubě. Bojovali jako lvi, když zjistili, že jim byla odříznuta ústupová cesta a ocitli se bez možnosti přísunu dalších posil. Vega již chtěl aktivovat létající batoh, aby se pokusil dohnat Derribador a pomohl Gallardovu výsadku, ale Jack Rackham mu strhl zařízení ze zad tak prudce až praskl popruh.
    „Zbláznil jste se Vego? Takhle je nikdy nechytíte a brzo vám dojde energie potřebná k návratu. I kdybyste měl štěstí a dostal se na palubu toho korábu tak vás rozsekají na kusy.“
    „Carajo! Nemůžu jen stát a dívat se, jak tam umírají naši muži,“ a odhodil znehodnocený batoh na palubu.
    „Chápu vás, jsou to především chlapi z moji posádky, ale nemůžeme jim pomoct. A Gallardo si už svůj podíl štěstí vybral.“
    Gallardův výsadek rozdával zoufalé rány, chlapi řvali, aby nahnali větší hrůzu, doráželi na nepřátelskou posádku, zabíjeli a sami padali zraněni, nebo mrtví. Na několik minut hrdinně vzdorovali, ale pak postupně jejich útok slábl. Ozývaly se výkřiky hněvu a bolesti. Přesila posádky Derribadoru je nakonec smetla. Miguel Gallard zasažen dvěma ranami z muškety bojoval až do posledního dechu s šavlí v ruce. Až zákeřný zásah kopím do zad jej srazil k podlaze, kde vydechl naposled. Derribador se značnou rychlostí vzdaloval z bojiště a za jeho záď dopadali poslední střely.
    „Je po všem,“ praštil Vega vztekle pěstí do zábradlí letounu, až dřevo zasténalo a klel jako nejhorší pirát.
            „Budeme je sledovat, jsou značně poškozeni a musí mít někde nějakou základnu, pro případ nutných oprav, nebo doplnění zásob,“ snažil se jej uklidnit Calico Jack Rackham.
            „Při jejich rychlosti ale nemáme šanci je dohnat a ztratí se nám ve spleti ostrůvků a pevnin u Nueva Viento Islas.“
            „Nikoliv, pomocí tohoto artefaktu se nám už neztratí,“ ukázal Rackham Vegovi přístroj s malou střelkou uprostřed. „Malý kámen, který byl součástí artefaktu se mi podařilo vstřelit na palubu toho magického korábu a tato druhá část mi pomocí této střelky bude ukazovat kterým směrem se nachází jeho chybějící součást.“
            „Zajímavá štěnice,“ zamumlal spíše pro sebe Vincent Vega a nahlas dodal, „není to náhodou magický artefakt?“
            „Máte pravdu, ukořistil jsem ho při přepadu letounu Ligy pro likvidaci magie. Vidíte a dnes se bude hodit, protože se nehodlám vzdát takové kořisti a nechci nechat nepomstěnou smrt mých mužů. Ostatně už mi může být celkem jedno, jestli mě Hispánci pověsí pro pirátství, nebo pro vlastnictví nějakých magických tretek, nemyslíte?“
    „Já myslím, že by byla škoda pověsit vás pro cokoliv,“ vstoupila do rozhovoru Anna Bonnyová.
    „Ani nevíte jak jsem neskonale šťastný, že vám tolik záleží na mém životě,“ rozzářil se kapitán Rackham. „Už jsem vám řekl lady, jak vám to sluší?“
    Vega už dál neposlouchal sladké švitoření těch dvou a raději šel mezi posádku Revenge, aby přiložil ruku k dílu a na chvíli aspoň zapomněl na trpkou porážku s tajemným letounem.

* * *

 Dimenze D-3561 (Crambie), neznámý vzdušný ostrov - základna Derribadoru

              Těžké dešťové mraky lemovaly oblohu, když pětice letounů anglických korzárů přistávala na ostrovu plujícím ve vzduchu. Střelka na artefaktu vedla Vegu a jeho společníky neomylně po celých pět dní k této nevelké pevnině. Agent se celou dobu obával, aby magická loď nezmizela v jiné dimenzi, protože již při prvním kontaktu viděl, že nepatří zcela do tohoto světa. Přinejmenším, byly na ni použity technologie a postupy z jiné dimenze, což by poznal i méně zkušený pracovník agentury než byl Vincent Vega.
    „Kapitáne, na jihozápadě ostrova se nachází malá pevnost, u které je zakotven magický stroj se kterým jsme se střetli,“ hlásil výsledky pozorování velitel průzkumného letounu Rackhamovi a ostatním anglickým kapitánům, kteří se sešli na válečné poradě. „Z otevřeného prostoru je pevnost chráněna děly těžkých kalibrů. Směrem na pevninu je opevněna pouze dřevěnou palisádou.“
    Zřejmě nepředpokládají, že by je někdo mohl napadnout z vnitrozemí,“ konstatoval Jack Rackham. „To je šance pro nás, protože by bylo šílenství zaútočit ze vzduchu a nechat se ostřelovat kanóny.“
    Všichni se pak společně shodli na plánu, uskutečnit přepad pevnosti z pevniny. Posádky se vylodili na opačné straně ostrova a na korábech zůstal jen ten nejnutnější počet mužů k ochraně letounů. Korzáři začali vykládat i lehčí kanóny na lafety opatřené koly. I když Vega protestoval, že je budou kanóny v hustém pralese na ostrově zdržovat, tento nápad kapitánům nerozmluvil.
            V poledne armáda pirátů o síle několika stovek mužů vstoupila do zelené džungle. Mačety prosekávaly trsy rostlin a kola kanónů se bořila do změklé půdy. Všechny pohltil prales vzrostlých stromů opředených hustými zelenými liánami. Co chvíli bylo nutno použít seker na odstranění hustého porostu a vyvrácených kmenů věkovitých velikánů. Opony lián a jiných popínavých rostlin, plných pestrobarevných květů, byly tak husté a plné nesčíslných ostnů a pichlavých listů, že po několika hodinách prosekávání byli lidé značně unaveni a vyčerpáni.
            Po čtyřech hodinách proplétání se těžko prostupnou džunglí se ocitli před nebetyčně vysokou strmou skalní stěnou. Zdálo se už, že jejich cesta neměla smysl a skončila právě zde, ale Vincent Vega prozkoumal okolní terén a narazil na úzkou strmou stezku vedoucí na vrchol. Stezka však nebyla vhodná pro kanóny a tak je musely nechat v pralese na úpatí skály.
            V předvečer již byli všichni na vrcholu strmé stěny a před nimi se rozprostíralo opět zelené peklo. Aby je noc nepřekvapila v samém srdci pralesa, začali budovat tábor. Kostry přístřešků zhotovily ze silných kmenů svázaných dohromady a obrovské listoví posloužilo jako strop primitivních útulků. Pouze kapitán Rackham disponoval kvalitním stanem, který galantně nabídl k dispozici doktorce Bonnyové. Vega si v poslední době nemohl nevšimnout, že mezi Rachkhamen a Bonnyovou roste vzájemná náklonnost a že oba spolu tráví poměrně spoustu času. Vzpomněl si i na rezidenta Estebana Perruza. Jaký byl asi jeho osud v tomto světě? Je nějaká šance, že by byl ještě naživu, třeba jako zajatec posádky toho magického korábu? V myšlenkách se probíral i tragickým koncem admirála Miguela Gallarda a zda tomu nemohl nějakým způsobem zabránit. Přes strašnou únavu nemohl usnout a tak ještě zkontroloval hlídky rozestavěné pro případ dravých šelem nebo nepřátel o jejichž návštěvu nikdo nestál.
* * *
 
            Na druhý den se ještě museli přes tři hodiny prosekávat hustým pralesem v chmurném přítmí, které panovalo pod klenbou zelené vegetace, než dorazili k základně magického korábu. Pevnost byla z pevniny opravdu chráněna pouze palisádou z dřevěných kmenů. Obyvatelé pevnosti nečekali, že by se mohl někdo pokusit prosekat džunglí a zaútočit z pevniny a tak na rozdíl od vzdušného prostoru, byla pevnost chráněna a střežena minimálně.
    Korzáři se chystali k útoku skryti oku nepřítele hustým porostem okraje džungle. Jack Rackham přistoupil k Anně Bonnyové oděné v mužském šatu, když viděl jak kontroluje svou pistoli, jestli není navlhlý střelný prach na pánvičce.
    „Drahá lady snad se nechcete zúčastnit samotné bitvy. Tohle je přeci mužská záležitost, nemohu dovolit aby byl váš život ohrožen.“
    „Pročpak kapitáne? U nás v ag…“ přeřekla se málem Bonnyová a rychle se opravila, „v Irsku bojují i ženy po boku mužů a já se ani tady nemíním schovávat za mužská záda.“
    „V tom případě vám budu celou dobu po boku a budu nad vámi bdít a držet ochranou ruku,“ zalapal po dechu Rackham. „Víte přeci, že mi na vás záleží. Takovou ženu jako jste vy jsem jaktěživ nepotkal. Odvážnou, rozhodnou a krásnou.
    „Zanechte těch lichotek kapitáne, nebo se začnu červenat,“ usmála se Bonnyová.
    Ne, nejsou to jen lichotky. Musím vám říct, že vás obdivuji a nebojím se říct, že jsem se do vás zamiloval.“
            Exploze střelného prachu, který minéři rozmístili, rozmetala palisádu v širokém pásu a přerušila Rackhamovo vyznání lásky. Vlna korzárů ozbrojených šavlemi a bambitkami překonala krátkou vzdálenost od pralesa a zaplavila pevnost. Křik útočníků se nesl v prostoru malé základny osazené převážně dřevěnými sruby. Žádný z pirátů nešetřil obránce pevnosti, kteří  byli překvapení a zmohli jen na několik osamocených výstřelů. Korzáři byli jako opilí, s očima rudě podlitýma, a potřísnění vlastní i cizí krví. Dychtili po boji a po kořisti.
            Vincent Vega proběhl pevností, svírající v obou rukách perkusní pistole z kterých vystřelil na skupinu obránců, která mu zastoupila cestu mezi dvěma sruby. Odhodil bambitky a tasil šavli. Sekem na krk se zbavil nejdotěrnějšího nepřítele a pokračoval v cestě. Chtěl se co nejrychleji dostat k magickému letounu. Proběhl přístavní dok a velkým skokem se přenesl na palubu Derribadoru. Dopadl do podřepu a hned se vzpřímil. Několik metrů před sebou uviděl muže ve zlatem vyšívané uniformě, který okamžitě tasil šavli. Vega nemohl uvěřit svým očím.
            „Esteban Perruzo?“ vykřikl směrem k postavě velitele magického letounu, jehož podřízení zde oslovovali Capitane.
            „Ah, Vincent Vega osobně. To je pro mě čest, že agentura poslala na mou likvidaci toho nejlepšího.“
            „Nikdo netušil, že za celou touhle věcí vězíš ty. Byl jsem tu vlastně poslán proto, abych zjistil co se s tebou stalo.“
            „Co se se mnou stalo? Prohlédl jsem! Vždy jsem chtěl pro agenturu to nejlepší a jak se mi odvděčila? Pošlapala všechnu mou práci nesmyslným nařčením a vleklým procesem. Přešla mě chuť pracovat pro EF. A tady jsem uviděl svou novou šanci. Především jako významnému členu ligy pro likvidaci magie jsem se dostal k věcem o jakých se mnoha lidem ani nesnilo. Derribador je jednou z těch věcí a mohly by být i další až bych nahromadil dostatečné množství prostředků.“
            „A stojí to za to, ničit nevinné lidské životy pro svůj prospěch?“
            Perruzo už neodpověděl a vyrazil proti Vegovi, přesvědčen, že ho překvapí, ale ten byl připraven. Po prvních soupeřových ranách se stal Vega opatrnější. Uvědomil si, že jeho protivník je vynikající šermíř. Pobytem v dimenzi, kde je šerm každodenním chlebem získal Perruzo vskutku mistrnou obratnost. Agent odrážel útoky zrádce zkušeně a jakmile měl sebenepatrnější příležitost, ihned sám zaútočil. Perruzo byl v tuto chvíli možná lepším šermířem, ale Vega spoléhal na svou vynikající kondici. Nechal Capitana povětšinou útočit, doufal, že se brzy unaví. Pak snad udělá nějakou chybu, kterou využije ve svůj prospěch.
            „Máš možnost ještě zastavit to krveprolití a když se vzdáš Perruzo, přimluvím se za tebe v agentuře,“ nabízel Vincent Perruzovi ještě šanci.
            „Ne, pro mě už není cesta zpět s žádnými kompromisy. Teď bych ty supy z vnitřního utvrdil v tom, že měli pravdu, když mě křivě obvinili. Už chci všechno, nebo nic.“
            Perruzo se přikrčil a opět bleskově zaútočil. Vega se vyhnul čepeli půlobratem. Zrádce agentury se znovu rozmáchl a ostří prořízlo vzduch. Vega odskočil, odrazil čepel a okamžitě provedl protiútok. Udeřil prudce do Perruzovy čepele, kterého síla rány vyvedla z rytmu i rovnováhy. Agent nezaváhal a hrot ostří zasáhl hruď protivníka. Perruzo upustil svou zbraň a zakolísal. Raněný si držel krvavou skvrnu na košili a začal ustupovat před Vegou. Ačkoli ústup působil náhodně, místo kam mířil měl Perruzo promyšlené. Z posledních sil se natáhl k artefaktu ovládající Derribador a zkušenými pohyby prstů s ním provedl nějakou manipulaci rychleji, než stačil překvapený Vega cokoli učinit.
            „Mám-li jít k čertu, tak s celou parádou,“ vykřikl Perruzo a vzápětí se celý Derribador otřásl. Esteban Perruzo bezpochyby uvedl do chodu destrukční opatření, které mělo zničit jeho letoun.
            „Všichni pryč! Utíkejte!“ křičel Vega, který pochopil co se stalo. Zanechal Perruza osudu, který si sám zvolil a přeskočil z Derribadoru zpět na přístavní dok. Běžel zpátky přes celý tábor k pralesu. Ztrhával sebou všechny korzáry i zbytek obránců pevnosti. Většina okamžitě z agentova křiku i výrazu v obličeji pochopila, že se schyluje k něčemu strašnému.
            Vincent Vega překonal rozbitou palisádu, k hradbě pralesa zbývalo padesát, dvacet, deset metrů. Zablesklo se a pak následovala ohlušující rána. Tlaková vlna smetla všechny k zemi. Vysoký sloup ohně vyšlehl v místech, kde stál Derribador. Vzduch byl jako rozžhavené olovo. Prostorem létaly štěpiny kamenů, pláty oceli, dřevěné trámy a žhavá struska. Vega si na zemi chránil rukama hlavu. Kdosi vedle něj pronikavě křičel. Sténal. Všude byla oblaka prachu a páry. Vega vstal a rozhlížel se. Zahlédl Rackhama jak v náručí nese Bonnyovou do bezpečí. Pomohl na nohy muži, který ležel kousek od něj a sténal. Agent jej podepřel a pomohl mu dostat se do bezpečí pod klenbu stromů.
            I když měl Vincent pocit, že mu shoří plíce, ještě se vrátil pro dva zraněné korzáry na mýtině mezi pevností a džunglí, než klesl k smrti unaven k mohutnému kmeni pralesního obra.
* * *
 
            Všichni ranění již byli na palubách letounů anglických korzárů a dokončovaly se poslední přípravy před odletem. Exploze Derribadoru strhla do hlubin celý kus ostrova na kterém ležela Perruzova pevnost i s veškerou kořistí, plány i vybavením. Vincent Vega si po dohodě s Rackhamem a ostatními korzáry zabral pro sebe letoun kapitána Johna Silvera, který padl při útoku na pevnost. Silverova posádka doplnila chybějící stav mužstva u dalších čtyř kapitánů a Vega se rozhodl dát novou šanci obráncům pevnosti, kteří přežili a padli korzárům do zajetí. Vzal je na palubu svého korábu, poté co mu odpřisáhli věrnost.
            Ještě před odletem Anna Bonnyová vyšla ze stanu a ladným krokem zamířila k Vegovi.
            „Vinci, musím s tebou mluvit o něčem důležitém. Já s tebou nepoletím. Ani se nechci vrátit zpátky do agentury.“
            „Tušil jsem, že mi povíš právě tohle, ale rozmyslela jsi se dobře?“
            „Vím co dělám. Chci zůstat s Jackem. Všechno jsem promyslela. Zůstanu tady jako rezident. Ostatně se tu teď jedno místo po Perruzovi uvolnilo. Tato oblast bude určitě středem pozornosti pro mezirealitní pašeráky.
            „A co bude s mým posudkem Anno? Bude na mě čekat nový psycholog v agentuře?“
            „Zprávu napíšu, samozřejmě kladnou a odešlu nejbližším informačním kanálem do střediska EF.“
            „Díky. Kdyby ses kdykoli rozmyslela, tak se můžeš vrátit,“ Vincent ještě pohlédl na ukazatel Geiger–Thurgauva indikátoru. „Do otevření návratového okna mám ještě šest dní čas a tak bych rád proletěl okolní ostrovy Nueva Islas, což je vlastně v mé domovské dimenzi Mexiko a Střední Amerika. Bude to pro mě opravdová dovolená.“
            „Nemáš Vinci strach, že se tvá posádka složená z Perruzových příznivců vzbouří?“
            „Považují mě za Hispánce, jak jsou oni sami. Slíbil jsem jim svobodu a oni mi věří. Než zmizím z této dimenze, najdu jim novou pevninu, kde budou moct založit vlastní kolonii, kde budou daleko od dohledu hispánské koruny a takových dravců jako je třeba Jack Rackham. Dám jim šanci na nový, klidný život.“
            „Tak hodně štěstí Vinci,“ podala Anna agentovi ruku, ale ten ji nepřijal a doktorku rovnou objal.
            „Tobě taky. Myslím, že ho budeš hodně potřebovat v tomto světě.“
* * *
 
            Slunce se snažilo proniknout mezi černými mraky a jeho paprsky prošlehávaly v barevných odstínech z temné oblohy. Silueta letounu míjela sloupy zlatého světla na jehož palubě za kormidlem stál Vega. Hukot zygonitových kotlů zastínil jemný svist větru, který čechral havraní vlasy. Ještě naposledy se ohlédl na čtveřici korábů dravců oblohy s Rackhamovou Revenge v čele a pak už se plně soustředil na svůj kurz. Vincent Vega směřoval na severozápad k Nueva Viento Islas.
 

Lmslaver  

kategorie: