Dotek strachu

dotekLmslaver je nejen zdatným kreslířem ale tu a tam se pouští i do spisovatelského řemesla a jeho texty rozhodně nebývají špatné.
Následující "minipovídka" je právě tak velká aby čtenáři zabrala jen pár minut, ale pointa vydá za několikanásobek.
Každý z nás se něčeho, či někoho bojí. Někdo zubaře, jiný svého šéfa. Lmslaver se zaměřil na slavného agenta Henryho Greengrasse a odhaluje nám, že i takový skvělý agent má svou slabinu.



Dotek strachu

 

Úplněk měsíce osvětloval vysoké štíty hor. Do prudkého svahu chvatně stoupal muž, který děkoval jasné obloze s miliardami hvězd za trochu toho chatrného světla v temnotě. Obličej měl poškrábaný, plný krve, a vůbec celé jeho vzezření naznačovalo, že má blízko k úplnému vyčerpání. Nedbal na to, že mu ostré větve odírají tvář. Les byl v těchto místech tak hustý, ale nemohl si dovolit jej obejít. Šlo mu o čas a o to co jde za ním. Cítil, že jsou mu v patách. Snaží se mu odříznout ústupovou cestu. Cítil se jako zvíře štvané divokou smečkou. Prsty zatnul do mechu a jehličí a pomáhal si rukama jak jen mohl vzhůru do kopce. Až doposud si myslel, že neví co je to strach. On, agent Henry, člen protiteroristické divize, teď však prchá jako malý kluk. Mnohokrát slyšel historky starších agentů o tom, že se každý jednou ocitne tváří v tvář něčemu z čeho bude mít strach a vždy se tomu smál. Dnes mu do smíchu nebylo. Dnes poznal co to je studený dotek strachu.

dotek

Krajinou zazněl jekot, až Henrymu naskočila husí kůže. Nešťastně našlápl, noha mu sjela do vývratu a zvrtl si nohu. „Sakra!“ A opět uslyšel ten zvuk jež rval sluch a přiváděl k šílenství. Cítil ten svíravý pocit – mrazení strachu. Z podpažního pouzdra vytáhl nabitý revolver a upustil jej do mechu jako zbytečnou přítěž. Kvalitní stříbrná pětačtyřicítka s rukojetí ze slonoviny, zdobená diamanty. Každý znalec zbraní by za ní dal nemalé jmění. Henry ji však odhodil jako bezcenný kus železa. Teď by mu byla k ničemu, s tímhle mu nepomůže sebelepší arzenál. Raději uchopil zlomenou větev a použil ji jako hůl, aby mu usnadnila stoupání.

Konečně dosáhl vrcholu terénní vlny. Ještě chvilku běžel, ale pak už jen klopýtal. Dech mu namáhavě unikal z plic. Větev mu vyklouzla z oslabených prstů a on, uvědomuje si smrtelnou únavu, jež se ho zmocnila, nesnažil se pro ni ani shýbnout. Nohy těžkopádně míjely jedna druhou. Stromy se rozestoupily jako opona divadla a Henry se ocitl na okraji mýtiny. Lopotil se krok za krokem dál, dokud mu nohy nevypověděly poslušnost. Svalil se do trávy. Letmo pohlédl na Geiger – Thurgauv indikátor připevněný koženým řemínkem na levé ruce. Ano tohle by mělo být to správné místo a vzápětí jako by někdo chtěl potvrdit jeho myšlenky zapraskal uprostřed háje modravou září fantom. Otevřela se brána z tohoto světa. Jeho záchrana.

Vyčerpaný agent pohlédl toužebně k portálu. Těžkopádně vstal a snažil se k němu z posledních sil dojít. Už zaslechl za sebou ty spěšné kroky. Slyšel jak jej volá jménem. Ani se neodvážil otočit. Věděl, že by už nedokázal udělat ani jeden krok navíc. Raději by se postavil holýma rukama vlkodlaku, démonu z temné dimenze, nebo teroristickému komandu, než obětovat jediný pohled bytosti za svými zády. Každý sval v jeho silném a mladém těle byl napjatý až k prasknutí, když překonával poslední metry k interdimenzionální bráně. Poslední krok!

* * *

„Svou dovolenkovou misi jste ukončil Henry poněkud předčasně,“ pozoroval agenta jeho šéf Couley, kterému neušla mladíkova lehce roztřesená ruka, držící whisky. „Vyskytly se snad nějaké problémy?“

„Nic vážného šéfe, s čím bych si neporadil,“ snažil se co nejklidněji odpovědět Henry. „Jeden menší románek, který mi jen trochu přerostl přes hlavu. Nakonec jsem musel zatroubit na ústup, když mi chtěli místní navléct chomout a připravit mě o svobodu. Malinko jsem jen podcenil vytrvalost nevěsty a svatebčanů, kteří mě den a noc pronásledovali až do hor. Jak říkám, nic vážného. Alespoň jsem vám okamžitě k dispozici do jakékoliv akce šéfe.“

Couley se jen usmál. Věděl, že Henry opět vklouzl do role tvrďáka, kterého nic nemůže rozházet. Neviděl jak mladému agentu přeběhl po šíji poslední mrazivý záchvěv. Poslední dotyk strachu.

 

 

 

 

 


PřílohaVelikost
Image icon dotek strachu.jpg69.68 KB

kategorie: 

Komentáře

Obrázek uživatele Sirius

 jako Henryho  duchovní otec musím jen říct: bravo a paráda. Líbilo se mi to a jsem rád, že tenhle hrdina žije dál :-)

Obrázek uživatele Lmslaver

Jsem rád, že tvá reakce, jakožto stvořitele Henryho je kladná. Ty se nechystáš zveřejnit nějaký nový příběh s tímto agentem na JFK-fans?  

Obrázek uživatele Sirius

 ech, bohužel ne. Čas a okolnosti mi nepřejí.  A mám rozdělanou celou řadu dalších věcí. Snad někdy v budoucnu. 

Obrázek uživatele Kyra

Tak to se mi líbí :) Děkuji za pěkné zpestření mé pracovní rutiny

Smrt je třeba milovat.