Agent JFK 24 - Válka pašeráků - Vlado Ríša - Recenze

JFK24Nový Agent JFK začíná dosti podivně, Ljuba Bytewská, von Wonder, vlastně všichni kromě samotných hlavních hrdinů, kdo se jen mihnou na prvních stránkách jsou nasraní. Promiňte to pejorativní vyjádření, ale on je to prostě fakt. Vlado Ríša tím zřejmě chtěl vyjádřit zhoršující se poměry v agentuře, ale ten dojem to ve mě nezanechalo, jen takovou pachuť a to sakra není dobře. Naštěstí se v tom autor moc nenimrá a po krátkém úvodu se Kovář s Vegou ocitnou na místě určení, ve světě kde spolu válčí dva ostrovy - království Ray-B a republika Mark-S. A nebudu daleko od pravdy když napíšu, že je něco shnilého ve státě Ray-B.
 

Pachuť má jakýsi dozvuk v počáteční nechápavosti obou hrdinů, když si nespojí černý kočár jedoucí po vlnách s X-Hawkem, ale pořebují ještě několik dalších do očí bijících indícií aby mohl Kovář zvolat: Heureka, on je to vlastně můj úhlavní nepřítel! Samozřejmě, že jen obrazně, prakticky to zjištění znamená zbělení kloubů a drsný výraz - ach jo!

Naštěstí, podobným úsměvně trapným epizodkám odzvoní v průběhu druhé kapitoly a čtenář si může začít vychutnávat atmosféru netradičního světa kombinující techniku a magii v jeden vyvážený koktejl dvojplošníků létajících na krev velryb, vzducholodí, plachetnic, mentálních příkazů, firebalů, bomb a alergických vybuchujících ryb. Jo a samozřejmě kulometů dštících smrt. Až by člověk zamáčkl slzu dojetí.
Jakmile se dostanete do víru událostí, děj vás nepusí, velkou část ho totiž strávíte v kokpitu a z toho se opravdu těžce vystupuje. Pokud se ocitnete na zemi, neznamená to, že byste měli nějaký čas na oddech. Dvacet čtyřka je totiž kus té správné dobrodružné literatury, takže žádná vata, žádné sádlo, jen samé svaly. Budete spoutání, postřeleni, uneseni, pronásledováni až do konce jenž je ve znamení finálního souboje. Ten není vůbec špatný i když i zde zahlodá červík pochybností nad několika logickými kopanečky, které se ale dají překousnout. Konec souboje pak mnohým připomene konce misí původního Star Treku a jeho zlaté pravidlo - pokud některého z důstojníků neznáme - umře. Tady se Vlado Ríša mohl přeci jen trochu odvázat, tedy pokud neplánuje další díl s Bigglesem...

Jen do toho.

Vcelku vzato je dvacet čtyřka nadprůměr, je to optimistický, dobrodružný díl, který má spád a nenudí. Nepřivodí deprese jako některé předchozí, obsahuje sem tam nějaké ty emoce, vesměs kladné a dýchá z něj atmosféra světa, který je tak blízký a zároveň cizí.

Doporučený způsob konzumace:
za slunečného počasí v pololeže ve stínu lípy. K ruce láhev dobrého červeného vína.

kategorie: 

Komentáře

Obrázek uživatele Jacques

Některé drobné logické kopance prokazatelně pronikly přes korektury, byť na ně bylo upozorněno - svědčí to spíš o práci redakce, IMHO je to důsledek úsporných opatření, jak je v dnešní době obvyklé. Ne že bych si tím nechal zkazit příběh. Vysoce cením odvahy nechat zabít X-Hawka a elegantního řešení, jak postavu nejzlejšího zlouna zachovat do budoucna. Postava Bigglese a plukovníka Raymonda má rovněž potenciál do budoucna, naznačený pokus o zlanaření JFK plukovníkem Raymondem k britské tajné službě vytváří prostor pro umístění JFK po případném rozpadu agentury. Mimochodem - v původních Bigglesovkách už Biggles pro tajnou službu pracoval, když si v knize Biggles jde do války odskočil do severní Afriky, tudíž se teoreticky tihle dva - Biggles a JFK - ještě můžou potkat. Byla by škoda toho nevyužít, necháme se překvapit.